Profesor Viktor Felber

Narodil se 11. října 1880 ve Svitavách v rodině železničního úředníka. Ve Svitavách navštěvoval obecnou školu a když byl jeho otec přeložen do Prahy, možnosti studia se pro nadaného chlapce značně rozšířily. S úspěchem maturoval roku 1898 na karlínské reálce. Studium v oboru strojního inženýrství na České vysoké škole technické následovalo vzápětí. V letech 1900-1901 navíc studoval matematiku na německé části Karlovy univerzity. Obě státní zkoušky složil s vyznamenáním a tak v prosinci 1902 dosáhl titulu inženýra. Krátce ještě studoval v Paříži a po návratu nastoupil ve strojírně Breitfeld, Daněk&spol jako konstruktér.

Záhy, roku 1903, se však vrátil na pražskou techniku a nastoupil jako asistent k profesoru Saskovi. V tomtéž roce se stal vůbec prvním doktorem technických věd v Čechách (jeho disertační práce nesla název „Teorie a konstruktivní návrh rotační pumpy“) a vysokoškolským pedagogem už zůstal. Roku 1908 se habilitoval v oboru technické mechaniky a roku 1911 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou Ústavu technické mechaniky a termomechaniky.

Po převratu a vzniku republiky se stal roku 1919 řádným profesorem technické mechaniky a termomechaniky. Ve školním roce 1920-1921 byl pak zvolen děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství a zahájil rozsáhlé reformy této školy. Roku 1930 se stal rektorem Českého vysokého učení technického. Po neshodách s Ministerstvem školství a národní osvěty, s profesorským sborem a se studenty, kteří nesouhlasili s jeho metodami kombinujícími ústní a písemné zkoušky a praktická cvičení (tak jak je ostatně dnes běžné) požádal roku 1934 o předčasné penzionování a bylo mu neprodleně (1935) vyhověno.

Byl veřejně činný, ani po odchodu z čela pražské techniky nikterak nerezignoval, neustále publikoval a pracoval na popularizaci vědy a techniky. Velký význam měla od roku 1920 jeho činnost v Masarykově akademii práce, která si dala za cíl přenášet technické myšlení do běžného života. Působil i na Patentním úřadu jako rozhodčí v patentních sporech. Roku 1928 se stal členem České akademie věd a umění. Pracoval i jako externista pro Vojenský letecký ústav studijní a později pro Vojenský technický a letecký ústav.

Mimořádně zajímavé myšlenky profesora Felbera se týkaly hospodářské krize a její souvislosti s technickým pokrokem, etikou a prostým lidským svědomím. Jako čelný představitel hnutí československých etokratů vedl vážný spor s částí ekonomů, kteří hledali důvody a příčiny tehdejší hospodářské krize právě v technickém pokroku a svou vinu se pokoušeli přenést na techniky. Své názory na uspořádání lidské společnosti a soužití lidstva s technikou publikoval roku 1934 v „Řádu mravním a hospodářském“ a roku 1939 v „Národním a hospodářském státu“ (tato kniha vyšla po značném zásahu cenzury).

Psal však převážně knihy ryze technického charakteru. Jeho první kniha vyšla už roku 1912 a byly to „Reálné základy všeobecné mechaniky“. Patrně největší význam měla dvoudílná příručka „Letecký průvodce“ vydaná v letech 1937 a 1938 Českou maticí technickou. Svým rozsahem a provedením může být dodnes příkladem pro technickou literaturu. Byl autorem i řady skript (např. Statika soustav se třením), mnoha článků v tehdejším odborném časopise Strojírenský obzor a rovněž autorem řady hesel v naučných slovnících. Ve svých knihách, skriptech a článcích se zabýval především technickou mechanikou, termomechanikou a hydraulikou. Je třeba zdůraznit, že vykonal nesmírně mnoho pro popularizaci letectví mezi veřejností.

Po okupaci navázal kontakt s odbojem. Podnět k tomu dal patrně jeho syn Julius, jinak jeden z vedoucích zaměstnanců pražské pobočky firmy Škoda. Ten měl údajně kontakty na komunistický odboj (konkrétně bývá jmenován Julius Fučík). Profesor Felber se stal členem Národního revolučního výboru inteligence. Navazoval pro odboj nové kontakty, rozšiřoval ilegální tisk a na starost měl osvětu a přípravu poválečného školství.

Gestapo profesora Felbera zatklo v jeho bytě dne 11. května 1942. Nedlouho na to byl zatčen i jeho syn Julius. Za heydrichiády byl profesor Felber odsouzen „za poskytování úkrytu nepřátelům Říše“ a jeho jméno bylo uvedeno na seznamech odsouzených na čelném místě, hned za spisovatelem Vančurou. Život skvělého technika, významného pedagoga, zapáleného vlastence a báječného člověka předčasně ukončila salva nacistické popravčí čety dne 1. června 1942 na cvičišti v Praze-Kobylisech. Spolu s profesorem Felberem němečtí okupanti popravili i jeho syna Julia.

Po osvobození byla díky úsilí Felberova kolegy a přítele profesora Hýbla jedna z poslucháren strojní fakulty na Karlově náměstí pojmenována po profesoru Felberovi a od roku 1964 (jiné prameny kupodivu uvádějí rok 1967) nese jeho jméno i medaile (zlatá, stříbrná a bronzová) udělovaná za zásluhy o rozvoj ČVUT. Rovněž v jeho rodných Svitavách je po něm pojmenována ulice a základní škola.

Prameny:
Ivo Kraus: Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích, Academia 2004 v Praze
Bohumil Dobrovolný: Technická příručka pro konstruktéry, Hokr 1942 v Praze
Encyklopedie technických památek I-IV, Libri 2001-2004, Praha (ve Slovníku osobností ve IV. dílu je chybně uvedeno křestní jméno prof. Felbera)
Jaroslav Hýbl: Viktor Felber, Česká Akademie Věd a Umění, Praha 1946
Jaroslav Petr: Viktor Felber, ČSPFB Svitavy 1990 (chybně, o den později, uvádí datum smrti prof. Felbera)
http://www.fsid.cvut.cz/cz/u218/confer/pzt2002/netcd02/history/cvut/i_hfsi.htm
http://web.cvut.cz/ctu/pt/5_2000/osobnosti.html