Potopení bitevní lodě Jamato

V první polovině 30. let se japonský generální štáb námořnictva rozhodl postavit bez ohledu na omezení námořní výstavby lodí nová válečná plavidla, která by byla mocnější než cokoli, čím bude disponovat jakákoli námořní mocnost. V říjnu 1934 byla Námořní projekční kancelář pověřena vypracováním návrhů na bitevní loď s děly ráže 460 mm a rychlostí 27 uzlů. V speciálním suchém doku v Kure byl 4. listopadu 1937 položen kýl nové lodě. Jednalo se o Jamato a krátce nato se začalo se stavbou sesterské lodě Musaši. Z obavy, že by Američané mohli postavit podobné lodě, probíhala stavba těchto lodí v naprostém utajení.

Jamato byla spuštěna na vodu 8. srpna 1940 a do služby vstoupila 16. prosince 1941. Musaši byla spuštěna na vodu 1. listopadu 1941 a do služby vstoupila 5. srpna 1942. Třetí loď této třídy, nazvaná Šinano byla na vodu spuštěna 8. října 1944 a vzhledem ke ztrátám, které postihly flotilu letadlových lodí, byla přestavěna na letadlovou loď. Nikdy se však nedostala do boje, byla potopena americkou ponorkou Archerfish.

Bitevní loď Jamato byla 263 metrů dlouhá a 39 metrů široká. Standardní výtlak činil 68 000 tun. Při vybavení dokonce 72 809 tun. Hlavní výzbroj tvořilo devět 460 mm děl. Tato děla byla při elevaci schopna vystřelit granát o hmotnosti 1460 kg na vzdálenost 42 026 metrů. Pomocná výzbroj sestávala z dvanácti 155 mm děl a dvanácti 127 mm děl, raketometů a protiletadlových děl. Protiletadlová výzbroj byla stále posilována a nakonec zahrnovala dvacet čtyři 127 mm děla stodvaapadesát 25 mm kanonů. Čtyři parní turbínové stroje s celkovým výkonem 150 000 HP poskytovaly lodi rychlost 27 uzlů a standardní plavebnou rychlost 25 uzlů. Plný počet osádky činil 3332 mužů.

Srovnání Jamata s jinými bitevními loděmi té doby:

	Jamato	King George V	Bismarck
Výtlak	68 000 tun	36 727 tun	41 700 tun
Výtlak při vybavení	72 809 tun	42 079 tun	50 900 tun
Délka	263 metrů	227 metrů	250 metrů
Šířka	39 metrů	31,39 metrů	36 metrů
Pohon	4 parní turbínové stroje výkon 150 000 HP	4 turbíny výkon 110 000 SHP	3 turbíny výkon 163 000 SHP
Max. rychlost	27 uzlů	28 uzlů
Výzbroj	9x460 mm, 12x155 mm, 12x127 mm, protiletadlová: 24x127 mm, 152x25 mm	hlavní výzbroj: 10x356 mm, 16x133 mm	8x380 mm, 12x150 mm, 16x105 mm, 16x37 mm, 12x20 mm

Situace na pacifickém bojišti na jaře 1945

Na začátku roku 1945 byla situace Japonska již značně zoufalá. Americké bombardéry ničily japonská města, likvidovaly infrastrukturu a průmysl. Japonská armáda a námořnictvo prohrávalo na všech frontách. V půli února Američané bombardovali dokonce Tokio letadly z letadlových lodí. Do konce února dobyli Spojenci Barmu a vyhnali z ní oddíly generálporučíka Katamury. V únoru se vylodily jednotky na Iwodžimě a ke konci března byl zlomen odpor Japonců. Hned 1. dubna se Američané vylodili na Okinawě a i tam do konce června zlomili odpor japonských jednotek. Ve stejné době probíhaly americké operace na Filipínách - do konce května byl zlomen odpor na hlavních ostrovech a 12. srpna se vzdal Jamašito se zbytky svých jednotek.

Okinawa je ostrov ležící v souostroví Rjúkjú. Toto souostroví vytváří 790 mil dlouhý oblouk, který odděluje Východočínské moře od Tichého oceánu. Okinawa, stejně jako Iwodžima, měly být poslední obrannou japonskou linií před domácími ostrovy. Pro Američany měla význam jako předsunutá základna pro závěrečný útok na japonské ostrovy a zároveň jako místo, kde by se vybudovaly letiště sloužící jednak doprovodným stíhačkám, které by mohly ochraňovat svazy bombardérů B-29 útočících na Japonsko a zároveň jako pomocné letiště pro ty „pevnosti“, které by nezvládly doletět zpět na Mariany.

Generál Micuru Ušidžima plánoval na Okinawě podobnou obranu jako naplánoval generál Kuribajaši na Iwodžimě. To znamenalo, že americké jednotky neměly být zničeny už na plážích, protože zde by byl japonský útok rychle potlačen vzhledem k převaze Američanů na moři a došlo by ke krvavé lázni jako na jiných atolech a ostrovech v Tichomoří. Japonské jednotky se měly zakopat, využít maximálně možnosti terénu, vybudovat podzemní bunkry a opevnění a zde počkat na postup Američanů. Většina obraných postavení měla být vybudována ve vnitrozemí.

Američané se na Okinawě vylodili celkem bez problémů a postupovali do vnitrozemí než narazili na japonská postavení. Velice brzy obsadili letiště Jontan Kadena, které velmi dlouho používalo japonské námořní letectvo. To velmi nelibě nesl generální štáb císařského námořnictva a začal naléhat na generální štáb pozemních vojsk, aby posádka na Okinawě přešla do útoku. Velitel na Okinawě, generál Ušidžima, však protestoval a tvrdil, že nemůže zahájit protiútok vzhledem k námořní a letecké převaze Američanů.

Vrchní velitel Spojeného loďstva tedy 4. dubna 1945 rozhodl, že k podpoře útoku okinawské posádky budou použity veškeré dostupné letecké a námořní síly. Nařídil vytvoření Speciálního útočného svazu, kterému velel viceadmirál Seiiči Itó, v kterém měla operovat i bitevní loď Jamato. Nakonec bylo rozhodnuto, že Jamato bude doprovázet 2. eskadra torpédoborců kontraadmirála Keizó Komury s 8 torpédoborci a lehkým křižníkem Jahagi. Svaz měl doplout k Okinawě, kde by ostřeloval pláže s vyloděnými vojsky a zničil transportní plavidla.

Ve skutečnosti se jednalo o beznadějnou a zoufalou akci a obětování bitevní lodě a dalších devíti plavidel. Nejvyšší japonští činitelé si museli situaci dobře uvědomovali, protože vzhledem k nedostatku pohonných hmot byla Jamato vybavena pohonnými hmotami jen na cestu tam. Plné nádrže měly pouze torpédoborce. Je s podivem, že se Japonci nesnažili těmto lodím poskytnout alespoň nějaké letecké krytí, protože k tomu stále ještě nějaké možnosti měli. Žádný rozkaz nevydal ani Tojoda a ani jeho náčelník štábu kontradmirál Kusaka. Ten navíc nechtěl oslabit síly 5. armády, která prováděla útoky proti americkým letadlovým lodím. Pouze dvakrát bylo vysláno po 10 stíhačkách, aby sestřelily americký průzkumný letoun.

Mezi 6. a 7. dubnem došlo k japonským pokusům zničit americkou flotilu před Okinawou. Celkem útok podniklo 355 letadel a i když jich bylo více jak 200 sestřeleno, zasáhly zbylé 27 plavidel. Mezi nimi byly i bitevní loď Maryland, letadlové lodě Illustrious a San Jacinto. Tyto lodě byly zasaženy těžce a letadlová loď Hancock byla zasažena středně těžce. Celkem za dobu obsazování Okinawy podnikli Japonci 1465 letů kamikaze.

Nasazení bitevní lodi Jamato

Svaz pod velením Seiiči Itó opustil základnu Tokujama 6. dubna 1945 v 15:20. Tvořila ho bitevní loď Jamato, lehký křižník Jahagi a 8 torpédoborců. Už ve vnitřním moři byla eskadra zpozorována bombardérem B-29. Později odpoledne ji ještě zpozorovaly dvě americké ponorky. Ihned po výjezdu z průlivu vytvořily lodě kruhovou formaci a za stálého kličkovaní se snažily ponorkám uniknout. Ráno 7. dubna se svaz vrátil na původní kurz a viceadmirál Itó měl dojem, že se mu povedlo americké ponorky setřást. Plánoval, že se vyhne americkému 58. operačnímu svazu letadlových lodí, který se nacházel východně od Okinawy a že se před rozedněním 8. dubna se dostane k západním výsadkovým plážím. Je s podivem, že se Japonci nesnažili zajistit lodím alespoň částečnou leteckou ochranu, protože takový svaz lodí nemohl při intenzitě leteckého průzkumu Američanů zůstat nepovšimnut.

Když dostal velitel 58. operačního svazu rychlých letadlových lodí viceadmirál Mitscher zprávu o japosnkém útočném svazu, bylo mu okamžitě jasné kam míří. Ihned po hlášení vydal rozkaz všem čtyřem operačním skupinám, aby se přesunuly do postavení severovýchodně od Okinawy. Pouze operační skupina 58.2 kontradmirála R.E Radforda se akce nezúčastnila kvůli doplňování paliva.

Za rozbřesku 7. dubna vyslaly operační skupiny 58.1 a 58.3 průzkumné letouny. V 8:23 bylo japonské uskupení zahlédnuto letounem z Essexu jihozápadně od ostrovní skupiny Košiki Retto. O 9 minut později dostali zprávu o jeho kurzu a rychlosti 12 uzlů. Uskupení však plulo rychlostí 22 uzlů.

Velitel 5. loďstva admirál Spruance, předal toto hlášení veliteli Ostřelovacího a krycího svazu (54. operační svaz) Spojených expedičních sil admirálu Deyovi, s tím, že by pro něj mohlo být japonské uskupení vhodným soupeřem. Ovšem Deyova skupina měla být pouze pojistka, protože hlavní údernou sílu 58. operačního svazu tvořily letadlové lodě. Spruance nechtěl, aby se bitevní loď s tak nesmírným potenciálem hlavních děl dostala k plážím.

Admirál Deyo svolal poradu na loď Eldorado, kde bylo rozhodnuto, že proti svazu bude použito 6 bitevních lodí, 7 křižníků a 21 torpédoborců. Deyo se rozhodl zaujmout pozici mezi připlouvajícími Japonci a většinou transportních lodí. Při přesunu do určeného prostoru, však byla bitevní loď Maryland poškozena japonským bombardérem (respektive její třetí dělová věž).

I přes sílu svazu admirála Deya panoval strach z japonské bitevní lodě Jamato, protože její 460 mm děla s dostřelem 42 000 metrů mohla ostřelovat většinu amerických lodí, aniž by ji mohly ohrozit (americká děla ráže 406 mm měla dostřel 38 400 metrů a 356 mm děla u Tennessee jen 33 800 metrů).

Od rozednění 7. dubna 1945 zakrývala celou oblohu vrstva mraků, která se držela ve výšce 1000 až 1200 metrů. Pod mraky byla viditelnost dobrá. Bylo to ideální počasí pro průzkum a útok, ale stěžovalo podmínky obránci, protože nepřítel na něho mohl vyrazit z jakéhokoli směru. Viceadmirál Itó se snažil, poté, co byl zahlédnut americký průzkumný letoun, změnami kurzu a rychlosti zmást protivníka. Jeho snaha však nepřinesla úspěch. Lví podíl na tom měli dva piloti 21. průzkumné eskadry, kteří Japonce po pět hodin sledovali.

Viceadmirál Mitscher nechtěl nic ponechat náhodě a v 9:15 vyslal skupinu 16 stíhaček, aby sledovaly Japonce. V 10:00 byl vydán rozkaz ke startu hlavní skupiny letadel. Z palub se zvedlo 280 letounů, mezi nimiž bylo i 98 torpédových letadel. Start 53 letounů z lodi Hancock se o 15 minut opozdil, hlavní útočné formace se již vzdálily a těmto letadlům se nakonec nepřítele nepovedlo najít.

Krátce před polednem obdrželi na Jamatu, zprávu, že japonský pozorovatel na Kikadžimě viděl v 10:45 skupinu asi 250 palubních letadel letících na severozápad. Další zpráva odesílaná v 11:30 hlásí další velkou vlnu palubních letadel. Ve 12:10 hlásil torpédoborec Asašimo, který za svazem zaostával kvůli poruše na strojích, útok letadel a asi dalších 30 letadel východně od jeho polohy.

Už před polednem zaznamenal radar Jamata útočící letadla. V 12:32 se z mraků ve vzdálenosti 13 mil vynořilo asi 150 letounů. Teď byla vhodná doba na použití nové zbraně – San-šiki. Tyto granáty byly Japonci vyvinuty speciálně pro ochranu velkých lodí. Špice granátu obsahovala časový detonátor nastavený tak, aby explodoval před nepřátelskou formací letadel. Granát obsahoval asi 6000 kovových projektilů o průměru 25 mm. Ty při explozi pokryly zónu kónusu do výšky 900 metrů a šířky 450 metrů. Mohly být použity až do vzdálenosti 25 000 metrů. Ve chvíli, kdy jimi Japonci nabili 460 mm děla, zjistili, že mraky brání odhadu vzdálenosti a ani radar nepodává přesné informace, které by umožňovaly účinnou palbu.

V okamžiku útoku první vlny amerických letadel zvýšil japonský svaz rychlost na 24 uzly a protiledlová děla a velkorážní kulomety spustily palbu. Hlavních děl již nešlo použít, protože by otřesy znemožnily míření menším dělům. Američtí piloti se nejdříve soustředili na paralyzování postavení protiletadlového dělostřelectva. Ničili ho pumami a palubními zbraněmi, a protože nebyli obtěžováni, mohli svoje útoky opakovat vícekrát. Ostatní japonské lodě se snažily uniknout individuálními úhybnými manévry, ale to silně omezovalo a snižovalo hustotu protiletadlové palby.

Ve 12:41 nařídil viceadmirál Itó zvýšit rychlost na maximum. V tu chvíli zasáhly Jamato první dvě pumy a na zádi zlikvidovaly postavení protiletadlového dělostřelectva. O čtyři minuty později zasáhlo loď první torpédo a roztrhlo pancéřovou obšívku. Ve stejnou dobu byl zasažen torpédoborec Hamakaze pumou a torpédem a potopil se. Křižník Jahagi byl zasažen torpédem do zádi a zastavily se mu stroje. Následovalo další torpédo a puma a křižník znehybněl.

Těsně před 13. hodinou vydal viceadmiral Itó rozkaz, aby všechny lodě nabraly kurz k Okinawě. Kontradmirál Komura chtěl přestoupit z Jahagi na jinou loď, ale zabránil mu v tom přílet asi 100 letadel. Mezi 13:00 a 14:17 trval nepřetržitý útok na lodě svazu. Na svaz se valil nepřetržitý příval pum a torpéd. Hlavní cíl, bitevní loď Jamato, se mnoha vyhnula, ale po 13. hodině narazila dvě torpéda do boku lodi a vyřadila komunikační systém. Ve stejnou dobu byla poškozen i torpédoborec Suzucuki.

I přes velký počet letadlových zbraní na Jamatu byla její obrana téměř neúčinná vzhledem ke zkušenosti amerických pilotů a vzhledem k nezkušenosti japonských dělostřelců. Kontraadmirál Komura se znovu pokoušel o přestoupení na jinou loď, ale zabránil mu v tom třetí nálet asi 150 letounů. Kolem 13:33 provedlo nálet na Jamata asi 20 torpédových letounů a asi o deset minut později ho do levoboku zasáhlo 5 torpéd. Levobok byl na několika místech proražen. Loď se začala naklánět. Do lodi se valilo tolik vody, že ani naplnění zátěžových komor na levoboku nedokázalo zabránit náklonu. Velitel lodi za této situace nařídil zaplavit nejníže položené prostory na pravoboku (kotelna a strojovna). Muži tam byli sice varováni, ale i tak se všichni utopili. I přes toto úsilí se nepovedlo zabránit náklonu na levou stranu. Zaplavení podpalubí, ponoření lodi a jen jeden pracující šroub snížily manévrovací schopnosti lodi.

Při náletu čtvrté vlny prorazila levobok Jamata další torpéda a palubu zasáhlo alespoň 10 pum. Byla zaplavena místnost radiostanice a loď mohla s ostatními komunikovat pouze pomocí světelných a vlajkových signálů. Lehký křižník Jahagi se po zásahu 12 pum a 7 torpéd potopil.

V 14:00 začal poslední nálet na Jamata. Piloti se i teď stále soustředili na levobok lodi. Množství vody, které vnikalo do lodi, už nebylo možno vyrovnat žádným náklonem. Ten znemožnil použití jak hlavních děl, tak řady dalších stanovišť protiletadlového dělostřelectva. Ve 14:02 zasáhly střední část lodi 3 pumy a hned na to záď torpédo. To zvýšilo náklon až na 35 stupňů. V 14:20 nařídil kapitán posádce, aby se odebrala na palubu a sám se nechal přivázat ke kompasu.

Naklonění teď bylo takové, že paluba svírala s hladinou téměř prvý úhel. Projektily se začaly v podpalubí převalovat a následkem toho došlo k prvním výbuchům. V 14:23 se Jamato po zásahu 10 torpéd a 6 pum a velkého množství palubních projektilů začal nořit pod hladinu. Za pár vteřin se superloď potopila. Z posádky 2767 mužů se zachránilo pouze 269.

Americký 58. operační svaz vyslal 386 letounů. Američané ztratili pouze 4 bombardéry, 3 stíhačky a 3 torpédové bombardéry. Na základnu se vrátily pouze 4 japonské torpédoborce.

Základní prameny:
Miloš Hubáček, Válka končí v Pacifiku II, Praha 2000
Svět ve válce 1939-1945, Praha 1994
Ivo Pejčoch - Zdeněk Novák - Tomáš Hájek, Válečné lodě 4, Praha 1993
Hrowe H. Saunders, Duel v Pacifiku, Plzeň 1995