Plukovník Jiří Pavlič o své účasti v Jaselské operaci

Spojenci s úžasem sledovali zprávy o rychlém postupu sovětské armády, která ve dnech 12. – 15. ledna 1945 obnovila útok na frontě mezi Karpaty a Baltským mořem. Již 17. ledna byla osvobozena Varšava, Krakov a Lodž. O týden později dosáhla sovětská vojska na několika místech řeky Odry.

Pod dojmem válečných úspěchů, které dovedly sovětskou a spojeneckou armádu až před Berlín, často zanikaly válečné události v Československu. I zde zasadila vojska 4. ukrajinského frontu (18. a 1. gardová armáda s 1. čs. armádním sborem) fašistům silné údery.

Sovětská 38. armáda zahájila útok 15. ledna 1945 směrem na polské město Jasło. V rámci této armády bojovali i čs. dělostřelci a tankové jednotky.

Podle přísně utajovaných informací měl být útok zahájen na Silvestra. Pro nás to bylo pochopitelné a podle zkušeností logické. Věděli jsme, že sovětské velení často využívalo různých svátků nepřátel k provedení složité vojenské operace. Proč nakonec došlo ke změně data, to jsme se oficiálně nedozvěděli. Jen sem tam pronikly kusé zprávy, že kvůli prozrazení. Do posledního dne byla Jaselská operace přísně utajována.

Koncem prosince jsme se dozvěděli, že se přemístíme zpět do Polska, kde se začátkem roku 1945 připravovala mohutná ofenzíva. Nadešel čas, kdy velitel sboru vydal rozkaz opustit obranu na Ondavě a přemístit se do Polska (prostor soustředění). Pro tankovou brigádu to byla obec Borka. Do 1. ledna veškerá bojová technika zaujala určený prostor a byla uvedena do plné bojové pohotovosti.

Obec Borka se pro nás stala dočasným domovem. Zde jsme slavili poslední válečný Nový rok. Každý oslavoval tak, jak mu situace dovolovala. Bylo přísně zakázáno jakýmkoliv způsobem prozrazovat rozmístění vojsk. Nešlo jen o čs. tankisty, ale i o sovětské jednotky. V obci bylo sice málo občanů, ale jejich zájem o nás byl značný. Tím, že jsme znali mentalitu polských občanů, bylo „mlčení“ považováno za zákon.

Dělostřelecké pluky opouštěly obranu již od 20. prosince a přemístily se po ose: Vyšný Komárník, Barwinek, Dukelský průsmyk, Tylawa, Daliova, Królik, Rymanow, Krosno, Pokowky, Wrocánky a Jedlicze do prostoru soustředění. Zvlášť obtížný byl přesun 5. dělostřeleckého pluku, který byl vyzbrojen děly ráže 152 mm. Po přesunu jsme ihned přikročili k budování palebních postavení, úkrytů, maskování apod. Velká pozornost byla věnována budování pozorovatelen. Velitelé upřesňovali nové cíle, zakreslovali pozice do map, prováděli výpočty vzdáleností. Dále slaďovali spojení, docvičovali a zdokonalovali povelovou techniku. Týlové jednotky dopravovaly zásoby. Bylo nařízeno tyto prostory přísně střežit, aby se tam nedostaly nepovolané osoby.

Téměř každou noc se jezdilo na průzkum terénu, ve kterém se předpokládal útok. Cílem bylo zjistit rozmístění nepřátelských vojsk, jejich techniky, minových polí apod. Velení sovětských vojsk si uvědomovalo, co všechno se za 6 měsíců dá v obraně vybudovat. Rovněž věděli, že Němci všechny práce prováděli v klidu, tj. v týlu svých vojsk a v době, kdy fronta byla ještě na území SSSR. Současně se prováděla příprava vlastních jednotek, tzn. sladění součinnosti mezi nižšími jednotkami různých druhů vojsk. Prověrka připravenosti našich a některých sovětských vojsk byla provedena na mimořádném bojovém cvičení přímo v terénu. Pro cvičení byl v týlu vybrán přibližně stejný prostor, kde jsme měli 15. ledna 1945 prolomit hlavní pásmo nepřítele. Při tomto cvičení byl hlavní důraz kladen na obranný úsek nepřítele s kótami 379 a 382, kde měla útočit naše tanková brigáda společně se sovětskými vojsky a na součinnost při pronásledování protivníka. Zkrátka, bojové cvičení bylo provedeno podle skutečné předlohy, která byla vypracována pro uskutečnění Jaselské operace. Samozřejmě, že prostor v němž probíhalo cvičení byl vyklizen od civilního obyvatelstva. Po ukončení tohoto náročného cvičení bylo provedeno hodnocení, které dopadlo dobře. Jeho mimořádný význam jsme ocenili jak v průběhu bojů, tak i po skončení Jaselské operace.

Dne 14. ledna 1945 byla ukončena příprava vojsk a všechny útvary obdržely rozkaz pro nastávající boj. Velitel brigády vydal rozkaz provést v nočních hodinách přesun tanků do vyčkávacího prostoru, který byl v obci Kopytowa. Přestože přesun tanků byl přísně utajován, se nepříteli podařilo zjistit náš prostor soustředění do něhož jsme dorazili 15. ledna kolem čtvrté hodiny ranní. V době kdy jsme snídali, provedlo německé dělostřelectvo hromadný palebný přepad na rozmístěné útvary, ale jeho nepřesné zásahy neměly vliv na činnost vojsk. V důsledku prozrazení našeho místa došlo k přesunu blíže k frontě.

Bylo pravdou, že v některých fázích bojové činnosti tankových jednotek, by měl mít každý tank tankový výsadek. Z důvodu nedostatku vlastních bojovníků, rozhodl velitel 241. sovětské střelecké divize, že výsadek zajistí. Každý zkušený tankista věděl, že členové výsadku byli v průběhu boje jeho velkou oporou. Cítili jsme, že to byl jeden z nedostatků, který mohl do určité míry ovlivnit splnění bojového úkolu. Bylo nařízeno, aby výsadky pro tanky byly připraveny ve „východišti k útoku“. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že téměř celý výsadek se bojů účastní poprvé a že společně s tanky nikdy žádný výcvik neprováděli. Vysvětlil jsem jim jen důležité úkoly: kde zaujmout na tanku bojovou polohu, čeho se budou držet aj. Při tom jsem již tušil, že to nedopadne dobře. Už při překročení zákopu, kdy na nás nepřítel střílel z pěších zbraní, všichni z tanků seskočili nebo spadli. Tank zůstal bez ochrany. Museli jsme se spoléhat jen sami na sebe. Nikdy jsem se nedozvěděl nic bližšího o osudu našeho tankového výsadku.

Přesun byl uskutečněn v době dělostřelecké a raketové přípravy, která trvala 65 minut. Na této přípravě se podílely i čs. dělostřelecké a minometné útvary. Na jednom kilometru bylo rozmístěno přes 200 děl. Tuny granátů různých kalibrů doplněných leteckými pumami dopadaly na obranu nepřítele. Německý Wehrmacht se houževnatě bránil a kladl odpor postupujícím tankům a pěchotě. Podle délky a mohutnosti dělostřelecké, raketové a letecké přípravy jsme se domnívali, že německá obrana bude natolik rozrušena, že nepřítel nebude schopen se bránit. Ve skutečnosti některé palebné úseky a ohniska odporu zůstaly jen mírně narušeny. Nutno dodat, že k této situaci napomohlo i zimní období, neboť terén byl pokryt sněhem a nepřítel byl dobře maskován. Poprvé za celou dobu války jsem viděl tak obrovské množství pěších vojsk Rudé armády, nasazených na tomto úseku do průlomu.

Sovětská pěchota už v nočních hodinách zaujala postavení k útoku. Ženijní jednotky měly za úkol provést odminování, odstranění zátarasů, zřídit a vytyčit průchody v minových polích. Průchody měly být viditelně označeny. Ovšem průchod pro náš tank v prvním zákopu byl sice vytyčen, ale nedostatečně upraven. Takže když tank najel na zákop, sjel nazpět. Řidič se několikrát pokoušel zákop přejet, ale marně. Drapáky proti smyku se během přesunu uvolnily a poztrácely. Byl jsem nucen změnit směr postupu, zákop objet a pokračovat v určeném směru. Postup našich tankistů a pěchoty 241. sovětské divize byl zpomalen v důsledku protitankových a pěších zbraní a velkou rozlohou minových polí. Proto bylo nutné být na bojišti v pohybu a hledat slabá místa v palbě nepřítele, využívat terén a sílu našich tankových zbraní. Nejtěžší boje probíhaly na prvním a druhém postavení nepřátelských vojsk, jejichž pevnou obranu tvořily dělostřelecké baterie. Tyto baterie byly rozmístěny za třetím postavením jako přímá podpora hlavně proti tankům. Nepříteli se podařilo přímou palbou z protitankových kanónů zasáhnout vedlejší tank do spodní části korby. Střela prorazila pancíř a usmrtila řidiče Molnára. Další členové osádky byli zraněni, včetně velitele. Vpravo útočilo samohybné dělo ve směru kóty 382, které bylo rovněž zasaženo nepřátelským protitankovým granátem, přičemž dva členové osádky byli smrtelně zraněni. Velitel četař O. Bílecký byl zraněn lehce. Vozidlo sjelo do zákopu, kde zůstalo stát.

Bylo již 15 min. po zahájení útoku. Postup tanků a pěchoty se podařilo nepříteli na některých místech zastavit. Já jsem se se svým tankem probojoval k druhému obrannému postavení nepřítele. Zjistil jsem palebné postavení protivníka a zahájil střelbu. Několika přesnými zásahy byl nepřítel umlčen. Rovněž několik kulometných hnízd bylo zasaženo. Zničeny byly i pevnůstky, odkud nepřítel vedl palbu. Dále bylo obklíčeno a zničeno pozorovací a řídící stanoviště velitele německé obrany. Sovětská pěchota velitele zajala i s jeho štábem. Tím byl umožněn další postup jednotek. Ve směru našeho útoku byly kóty s označením 382 a 397. Tyto kóty byly hlavními ohnisky odporu a ztěžovaly tak postup útočících vojsk. Nepřítel mimo jiné provedl zaminování těch úseků, odkud předpokládal náš útok. Vpravo ode mne postupoval tank, jehož velitelem byl můj kamarád četař B. Opočenský. Tento najel na minové pole a při výbuchu jedné z min došlo k poškození spodní části korby. Střelec A. Vízek byl těžce raněn do obou nohou. S Opočenským jsme bojovali společně od vzniku tankové brigády. Dobře jsme se znali, věděli jsme, že se na sebe můžeme spolehnout.

Velitel tankové brigády se svým štábem řídil boj z pozorovatelny velitele 67. střeleckého sboru sovětské armády. Útok se rozvíjel podle plánů a záměrů vyšších velitelů. Tanky se probojovávaly až na vrchol kóty 382. Odtud bylo vidět do údolí, v němž protékala řeka Wislok. Počasí nám umožňovalo sledovat zbytky nepřátelských jednotek, jak se snažily ustoupit za řeku Wislok. Rychlý postup tanků a pěchoty jim v tom ale zabránil a většina z nich byla zajata. Bylo nutné zničit poslední ohniska odporu protivníka, aby nemohl zaujmout obranné postavení. Od kraje lesa jsme pozorovali silnou kulometnou palbu nepřítele, který se snažil o protiútok do boku sovětských vojsk. Okamžitě jsme zahájili palbu a útok jsme zastavili. Později jsem se dozvěděl, že zde Němci měli svoji zálohu, která měla zastavit útok sovětských vojsk. Německé záložní jednotky byly ale včas odhaleny. Sovětský pluk těžkých tanků byl připraven zmařit jakýkoliv protiútok nepřítele.

V průběhu těchto bojů byl nepřítelem sledován každý náš tank, jeho pohyb a manévr. Bylo slyšet, jak v okolí tanků dopadají střely. Jednalo se o palbu z těžkých kulometů ustupujících jednotek. Poručík sovětské pěchoty přišel k mému tanku a požádal mne o zničení nepřátelského palebného hnízda, které mu bránilo v postupu vpřed. Toto hnízdo se nám podařilo v krátké době zničit. Ve 13 hod byla dobita obec Swierchova. Zde jsme postupně doplnili PHM, munici, odstranili jsme závady na technice a nakonec i my jsme doplnili kalorie z vlastních zásob. Od 4 hod ráno jsme tvrdě bojovali a tak každému náramně chutnalo.

Po krátké přestávce bylo nařízeno pokračovat v útoku. Tanky dorazily k řece Wislok. V té době dosahovaly mrazy –20° C a výška sněhu byla až 40 cm. V těchto klimatických podmínkách byli vyčerpaní nejen vojáci, ale i bojová technika byla ochromena. Řeka byla sice zamrzlá, ale nebyli jsme si jisti, že led udrží váhu tanku (cca 32 t). Byl proveden průzkum řeky a byl nalezen vhodný přechod přes řeku. Okolo 17. hod jsme společně se sovětskou pěchotou dosáhli východního okraje vesnice Zaleze. Tímto byl náš bojový úkol pro 15. leden splněn.

Jak všichni víte, v 17 hod je v tomto období úplná tma. Tanky ale i v této noční době pronásledovaly nepřítele, který při ústupu zaminovával cesty, stavěl zátarasy a nasazoval tankoborníky. V této situaci dobře zapracovaly ženijní jednotky, které viditelně označily cesty. Tempo útoku se v noční době značně zpomalilo. Nepřítel navíc organizoval ústupový boj. Situace se stala nepřehlednou a značně nebezpečnou. Po 20. hodině velitel tankové brigády nařídil soustředění tanků v obci Swierchová a vydal rozkaz pokračovat v útoku 16. ledna ve 3 hod ráno. Boje schopné tanky pod vedením ppor. Firla vyrazily do útoku. Již za řekou Wislok zničily zbytky ustupujících nepřátelských skupin. V sestavě 265. pluku jsme pronásledovali nepřítele a tanky dosahovaly rychlosti až 25 km/h. Do útoku byla nasazena rychlá armádní skupina sestavená z tankových brigád sovětské armády. Tyto rychlé armádní skupiny byly posíleny dalšími speciálními jednotkami, aby mohly samostatně plnit bojové úkoly. Jak víme, tyto skupiny způsobovaly v nočních bojích nepříteli značné ztráty a dosáhly mimořádných bojových úspěchů. Pro dokreslení situace uvádím, že v průběhu zimních bojů byly některé tanky natřeny vápnem.

Zde boj pro naše tanky skončil. V noci se prováděla údržba techniky. Pro tanky nastal relativně – frontový klid. Malý odpočinek byl velmi ceněn. Každý z tankistů si měl o čem vykládat. Od 1. ledna jsme všichni prožili tolik událostí, že bychom mohli napsat knihy.

Za splnění bojového úkolu jsme obdrželi od velitele 241. střelecké divize gen. maj. Ivanovského a zástupce velitele 67. sboru uznání a poděkování vč. vyznamenání.

Pro ilustraci uvádím jména účastníků, kteří dosud žijí a této operace se zúčastnili: Bílecký, Boháč, Opočenský, Pavlič, Popovič a Šerák. Je možné, že žije i velitel tankového praporu (poznámka redakce: nadporučík Imrich Gaš) , který po roce 1949 uprchl za hranice. Ještě bych dodal, že zraněni v průběhu této operace byli: Bílecký, Boháč, Opočenský, Vízek, Pavlič, Sedláček a Šerák. Pokud jsem na někoho zapomněl, ať mi to promine.

Jaselská operace završila jednu dlouhou etapu bojové činnosti tankové brigády. Od zahájení Dukelské operace byli tankisté nepřetržitě v bojích. V této operaci jsme ztratili poslední tanky. Jen několik z nich se podařilo zprovoznit. Ty byly přemístěny do Kežmaroku, kde se organizovala tanková brigáda z dobrovolníků z osvobozeného území.

Čs. zahraniční jednotky „Východ“ zakončily další slavnou bojovou cestu a byly blíž ke své rodné vlasti. Jak dělostřelci, tak i tankisté, se po splnění náročných úkolů vrátili do sestavy sboru. Po této operaci zahájila tanková brigáda dne 24. března 1945 Ostravskou operaci.