Paul Taraba

Autor: Glynwed | Datum: 21. 3. 2016
Paul Taraba se narodil dne 8. dubna 1922 ve městě Strehlen (dnes Strzelin, Polsko) ve smíšené německo-české rodině Terezie Zahrádkové (*5. 10. 1899) a Paula Taraby (*27. 7. 1897). Po absolvování základní školní docházky nastoupil Paul Taraba do místního kamenolomu, kde stejně jako jeho otec pracoval jako kameník.

Paul Taraba v roce cca 1940.
Pravděpodobně v březnu 1941 nastoupil Paul Taraba povinnou půlroční službu u Říšské pracovní služby (RAD - Reichsarbeitsdienst). Po jejím ukončení je povolán do Wehrmachtu a 3. října 1941 je prezentován u 2. roty / Infanterie Ersatz Bataillon 51 (mot.), nacházející se ve městě Görlitz (Wehrkreis VIII, Breslau). Zde obdržel svojí identifikační známku (Erkennungsmarke) 2./Inf.Ers.Btl. 51 (mot.), osobní číslo 395, a prodělal základní vojenský výcvik (Grundausbildung), který v té době trval zpravidla 16 týdnů. V rámci tohoto výcviku probíhalo nejdříve cvičení jednotlivce, následně cvičení v rámci družstva a nakonec v rámci čety. Po tomto základním výcviku následoval rozšířený vojenský výcvik (Erweiterungsausbildung), kde probíhalo cvičení v rámci roty.

Po ukončení výcviku je teprve 19letý vojín (Schütze) Paul Taraba začátkem března 1942 převelen na severní úsek východní fronty k 18. Infanteriedivision (mot.) / X. Armee Korps / 16. Armee / Heeresgruppe „Nord“. Nejdříve je přidělen k 2. rotě / Feldersatz Bataillon 18 a následně koncem března 1942 k 9. rotě / III. Bataillon / Infanterie Regiment 51 (mot.). V té době svádí německé divize 16. Armee těžké zimní boje s jednotkami sovětského Severozápadního frontu, kterým se v průběhu ledna a února 1942 podařilo prolomit německou obranu a v okolí Demjanska obklíčit 6 německých divizí.

Jednotky 18. ID (mot.) zaujímají obranné pozice v okolí města Staraja Russa (Старая Русса) a snaží se udržet město a jeho okolí před neustálými útoky sovětské 11. armády. Dne 14. března 1942 zahájila tato armáda další útok na německé pozice, ale do 21. března nedosáhla významnějších úspěchů. Ten samý den, kdy teploty dosahovaly hodnot -20°C, zahájila německá úderná skupina generála von Seydlitze (Gruppe von Seydlitz) protiútok s cílem spojit se s obklíčenými jednotkami u Demjanska (operace Brückenschlag). Levé křídlo tohoto útočného uskupení kryly jednotky Inf. Rgt. 51 (mot.), podřízené dočasně velení 5. leichte Division, které zahájily z postavení v okolí obce Utuškino (Утушкино) odlehčovací útok na postavení sovětské 254. střelecké divize / 11. armády a 23. března obsadily obec Penno (Пенно). Do 31. března pluk postoupil ještě o cca 2 km na východ, ale dále se nedostal. Začátkem dubna 1942 navíc nastoupilo letní tání, které proměnilo okolní terén v jedno velké bláto, a postup německých jednotek začal váznout.

Situační mapa OKH z 1. dubna 1942 zachycuje situaci jižně od Ilmenského jezera. V okolí Staroj Russy je barevně zvýrazněno postavení 18. ID (mot.), jihovýchodně od ní je Seydlitzova skupina a obklíčené jednotky II. Armee Korps. 
Dne 6. dubna 1942 je vojín Paul Taraba raněn do pravého zápěstí (rechtes Handgelenk), dopraven do rezervní nemocnice (Rezerve Lazarett) ve městě Staraja Russa a následně převezen nemocničním vlakem (Lazarettzug) do rezervní nemocnice ve městě Genthin (západně od Berlína), kam dorazil 17. dubna 1942. Po uzdravení je v květnu 1942 přidělen k rotě rekonvalescentů (Genesenden Kompanie) / Infanterie Ersatz Bataillon 51 (mot.), který se mezitím přemístil do města Liegnitz (dnes Legnica, Polsko), kde strávil téměř čtyři měsíce v bezpečí zázemí. Pravděpodobně v tomto období byl Paul Taraba povýšen do hodnosti svobodníka (Gefreiter). Válka však pokračuje dál a prořídlé divize je třeba doplnit. V polovině září 1942 je tak Paul Taraba včleněn do pochodové roty (Marschkompanie) a znovu poslán na frontu.

Začátkem října 1942 je Paul Taraba zpět u 18. ID (mot.) a je přidělen ke své 9. rotě / III. Bataillon / Grenadier Regiment 51 (mot.). Situace na frontě zůstala od konce dubna 1942, kdy se jednotkám generála von Seydlitze v okolí obce Ramuševo (Рамушево) podařilo spojit s obklíčenými německými jednotkami, i přes zuřivé boje prakticky stejná. Na tzv. „ramuševský koridor“ (cca 15 km dlouhý a jen 5-8 km široký), kterým vedla jediná sjízdná silnice ze Staroj Russy do Demjanska, neustále útočila sovětská vojska Severozápadního frontu. Se stejnou intenzitou, s jakou se sovětské divize snažily tento koridor přerušit, ho němečtí vojáci bránili. Jednotky 18. ID (mot.) tak stále drží své obranné pozice v okolí města Staraja Russa jako před půl rokem a způsob boje se zde přiblížil podmínkám, jaké panovaly v dobách 1. světové války. Dne 28. listopadu 1942 zahájily jednotky sovětské 11. armády jižně od postavení 18. ID (mot.) další útok na „ramuševský koridor“ cca na linii Penno – Ramuševo, ale při těžkých bojích, které trvaly až do začátku ledna 1943, utrpěly sovětské jednotky krvavé ztráty a musely útok zastavit. Německé velení však bylo těmito útoky silně znepokojeno a snad i pod vlivem osudu německé 6. Armee u Stalingradu dal 31. ledna 1943 Adolf Hitler rozkaz vyklidit nejen rževský výběžek, ale také demjanskou kapsu. Německé jednotky II. Armee Korps se tak začaly připravovat na ústup, zatímco Sověti plánovali novou ofenzivu.
tabulkové složení 9. roty / Inf. Rgt. 51 (mot) v roce 1942
Schützen Kompanie(c) - K.St.N. 138c (1.11.1941)
velitelství
Gruppe Führer

 velitel roty
Kompanieführer 		1 důstojník
velitelský roj
Kompanie Trupp 		3 poddůstojníci
13 vojínů
1x osobní automobil
1x nákladní automobil
roj protitankových pušek
Panzerabwehrbüchsen Trupp 		1 poddůstojník
10 vojínů
3x PT puška PzB 39
1x PT puška PzB 41
1. četa
1. Zug





 velitel čety
Zugführer 		1 důstojník
velitelský roj
Zug Trupp 		1 poddůstojník
5 vojínů
1x motocykl
1. družstvo
1. Gruppe 		1 poddůstojník
10 vojínů
1x lehký kulomet MG 34
1x nákladní automobil
2. družstvo
2. Gruppe 		dtto
3. družstvo
3. Gruppe 		dtto
4. družstvo
4. Gruppe 		dtto
roj lehkých minometů
leichte Granatwerfer Trupp 		1 poddůstojník
2 vojíni
1x lehký minomet leGrW 36
2. četa
2. Zug 		dtto dtto
3. četa
3. Zug 		dtto dtto
bojový trén
Gefechtstroß
 4 poddůstojníci
6 vojínů
1x osobní automobil
2x nákladní automobil
automobilový opravárenský roj
Kraftfahrzeug Instandsetzungs Trupp
 1 poddůstojník
3 vojíni
1x motocykl s přívěsem
1x osobní automobil
zavazadlový trén
Gepacktroß
 1 poddůstojník
4 vojíni
1x nákladní automobil
Celkem: 4 důstojníci, 28 poddůstojníků, 177 vojínů
             145x puška, 16x samopal, 12x lehký kulomet, 4x PT puška, 3x lehký minomet

Dne 15. února 1943 zahájila sovětská 11. armáda další útok s cílem přerušit „ramuševský koridor“, ale opět byla s krvavými ztrátami odražena. O dva dny později, 17. února 1943, pak Němci zahájili evakuaci tohoto kousku bažinaté země, kde po více než rok probíhaly tvrdé poziční boje. Všechny divize II. Armee Korps se musely protáhnout úzkým „ramuševským koridorem“, na který sovětské armády zahájily nepřetržité útoky s cílem zabránit německým jednotkám v ústupu. Jednou z jednotek, chránící na čáře obcí Syčevo (Сычево) – Jazvy (Язвы) severní část „ramuševského koridoru“ před divizemi sovětské 27. armády, byl také Inf. Rgt. 51 (mot.).

Dne 23. února 1943 v 9:00 (moskevského času) zahájilo sovětské dělostřelectvo na pozice pluku asi hodinu a půl trvající dělostřeleckou přípravu. Po jejím ukončení vyrazily do útoku jednotky 171. střelecké divize / 27. armády, podporované tanky 28. a 29. samostatného tankového pluku. Severně a jižně od ní útočily části 43. gardové střelecké a 200. střelecké divize a i když roty Inf. Rgt. 51 (mot.) kladly houževnatý odpor, podařilo se sovětským jednotkám vklínit do 1. linie obrany.

Následujícího dne 24. února po 15 minutové dělostřelecké přípravě sovětské jednotky 171. střelecké divize obnovily postup a jeho 380. střelecký pluk postoupil k obci Michalkino (Михалкино). K této obci se 25. února probil také 713. střelecký pluk 171. střelecké divize, ale jeho pokus o obsazení obce byl odražen. Dne 26. února 1943 bojovaly jednotky sovětské 43. gardové střelecké divize a nově nasazené 253. střelecké divize v okolí obce Penno, jednotky 171. střelecké divize v okolí obce Michalkino a jednotky nově přisunuté 202. střelecké divize v okolí obcí Kočanovo (Кочаново) a Bolovino (Боловино). Sovětským jednotkám se tak podařilo postoupit pouze o cca 5 km a byly nuceny svůj postup zastavit.

Situační mapa OKH z 26. dubna 1942 zachycuje situaci jižně od Ilmenského jezera. V okolí Staroj Russy je barevně zvýrazněno postavení 18. ID (mot.), proti které stojí jednotky sovětské 27. armády. Na jih od ní je soustředění jednotek, které právě opouštějí „ramuševský koridor“. Evakuace jednotek II. Armee Korps byla úspěšně dokončena 28. února 1943.
V těchto bojích 26. února 1943 v prostoru 1 km západně od obce Michalkino (Михалкино) ve věku 20 let Gefreiter Paul Taraba padl. Pohřben byl na vojenském hřbitově 1 km západně od obce Bolšije Gorby (Большие Горбы).

Otec Paula Taraby byl protinacistického smýšlení, v průběhu války byl nějaký čas vězněn a rodina byla pod policejním dohledem. Po skončení války připadlo Střelínsko Polsku a německé obyvatelstvo bylo odsunuto. Matka Terezie Tarabová s manželem a dcerou Reginou (*4. 7. 1926) dostali nabídku odejít do Německa nebo do Československa. Zvolili druhou možnost a dostali se do Konstantinových Lázní v okr. Tachov, 36 km od Plzně. V roce 1949 se Regina Tarabová provdala za Jiřího Škarbana, jehož rodina pocházela z Plzně a i oni osídlovali pohraničí. Terezie Tarabová se i s manželem po svatbě dcery odstěhovali do východního Německa do městečka na hranicích – Grosschenau. Když Terezie Tarabová v roce 1957 ovdověla, vrátila se zpět k dceři Regině (sestra Paula Taraby), která dosud žije v Konstantinových Lázních.

Fotografie a materiály ze soukromé sbírky poskytl pan Jiří Boček.

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.