Obrněné automobily OA vz. 30 u četnictva

Zkušenosti z květnových mimořádných opatření v roce 1938 urychlily záměr ministerstva vnitra  rozsáhle motorizovat četnictvo pro resortní činnost i pro činnost v rámci SOS. Ministerstvo objednalo v létě 1938 celkem 70 šestimístných vozů Praga Alfa a 85 šestimístných vozů Tatra 52 pro zvýšení pohyblivosti a akceschopnosti četnických stanic umístěných na důležitých místech v pohraničí. Pro četnické pohotovostní oddíly bylo objednáno 30 autokarů Škoda-Diesel. Tato jednadvacetimístná vozidla měla sloužit pro hromadnou přepravu příslušníků ČPO. Ministerstvo vnitra současně pro potřeby četnictva objednalo 150 motocyklů Jawa 350. Motocykly byly určené především pro rychlé provádění průzkumu a zajištění spojení.

Ministerstvo vnitra uvažovalo i o přidělení obrněných automobilů (OA) vz. 27 a vz. 30 vybraným četnickým pohotovostním oddílům pro zvýšení jejich bojeschopnosti a pohotovosti. Četnické pohotovostní oddíly tvořily významnou složku stráže a byly organizovány jako vojenské bojové jednotky.

V dubnu 1938 projevilo ministerstvo národní obrany ochotu prodat celkem 19 obrněných automobilů ministerstvu vnitra. Jednalo se o 3 obrněné automobily vz. 27 a 16 obrněných automobilů vz. 30. Vozidla prošlá běžnou službou u vojskových těles byla v té době již ojetá. Ministerstvo vnitra si pořízením obrněných automobilů slibovalo zvýšení akceschopnosti a bojeschopnosti SOS. Oceňován byl především fakt, že dva obrněné vozy vz. 30 prakticky nahradí pěší četu o 40 mužích vyzbrojenou třemi lehkými kulomety vz. 26. Četa dvou obrněných automobilů vz. 30 disponovala čtyřmi lehkými kulomety vz. 26 ve střelištích a dalšími dvěma záložními lehkými kulomety vezenými v automobilech. Obrněné automobily vz. 30 byly určené nejen pro jízdu na silnicích, ale vykazovaly i značnou pohyblivost v terénu. Díky poměrně rozvinuté komunikační síti v pohraničí se tak jejich nasazení u vybraných četnických pohotovostních oddílů jevilo jako velmi účelné. Maximální rychlost vozidla na silnici činila 60 km/hod.

V prvních plánech z dubna roku 1938 se počítalo s přidělením dvou obrněných vozidel vz. 30 četnickým pohotovostním oddílům v Českých Budějovicích, Bruntále, Falknově nad Ohří, Kadani a Litoměřicích. Pro státní policii v Liberci, Plzni a Praze se plánovalo přidělení tří vozidel (2x OA vz. 30 a 1x OA vz. 27 pro každé místo). Druhý, úspornější, návrh z května roku 1938 již počítal jen s uvedenými vozidly pro ČPO.

Ministerstvo národní obrany bylo ochotno postoupit ministerstvu vnitra 10 „obrněných automobilů OA vz. 30“, jak znělo schválené oficiální označení obrněného vozu Tatra, s veškerým příslušenstvím a výzbrojí za celkovou cenu 1 350 000 Kč (s municí pak 1 384 348,06 Kč). V rámci velké letní objednávky, bylo nakonec spolu s výše uvedenými automobily a motocykly objednáno u vojenské správy i 10 kusů obrněných automobilů vz. 30 pro ČPO. Do zářijové krize ale žádný z těchto obrněných automobilů k praporům SOS nedorazil a četnictvo je nakonec převzalo v únoru a březnu 1939, jak bude podrobně popsáno dále.

Ilustrační snímek obrněného automobilu vz. 30 na cvičišti v Milovicích. Fotografie pochází z roku 1938. Konkrétně vůz 13.392 vojáci ministerstvu vnitra nepředali. Vůz na snímku sloužil na přelomu let 1938 a 1939 na Podkarpatské Rusi, odkud s ním posádka po rozbití republiky ustoupila do Rumunska. Tam byl náš obrněný automobil vz. 30 číslo 13.392 internován a spolu s dalšími osmi kusy našich OA. vz. 30 převzat rumunskou armádou a zařazen do jejího stavu.  Fotografie - sbírka Papouch.

Ministerstvo vnitra zvažovalo na jaře 1938 samozřejmě i taktické nasazení obrněných automobilů. Četa dvou OA měla, při nasazení četnického pohotovostního oddílu, provádět průzkumnou činnost. Při ústupu a stahování zase obrněné automobily palbou svých kulometů mohly útočníka vhodně zadržovat. Při eventuelním plnění asistenčních úkolů proti demonstrantům mohly obrněné automobily působit odstrašujícím účinkem již jen svou přítomností. Ministerstvo vnitra uvažovalo také o převzetí klasické bojové sestavy obrněných automobilů uplatňované u československé armády. Základ čety o třech vozech tvořil těžší OA vz. 27, jenž se pohyboval jen po pevných komunikacích, zatím co pohyblivější OA vz. 30 chránily těžší automobil z obou stran a pohybovaly se v terénu podél komunikace.

Nakonec přistoupilo ministerstvo vnitra k využití obrněných automobilů poněkud střízlivěji a jejich hlavní využití vidělo při provádění průzkumu, při zajišťování spojovacích úkolů při předávání rozkazů a zpráv od velitelství praporu až k odloučeným a vzdáleným jednotkám stráže. Obrněné automobily měly být také použity pro zásobování bojujících jednotek a při potlačování demonstrací a zjednávání pořádku. Ministerstvo počítalo i s jejich velkým psychologickým účinkem, neboť pouhé objevení se obrněného automobilu bude znamenat nejen velkou morální podporu pro SOSáky, ale v případě boje často i jejich záchranu. Praktické poznatky nabyté během mimořádných opatření v květnu a červnu 1938 vedly ministerstvo vnitra k dalšímu hledání optimální sestavy při nasazení mobilních prostředků u SOS. Z prováděných rozborů nakonec vzešel návrh na postavení asistenčních a zásahových formací u SOS. Tyto formace se měly skládat z čety obrněných automobilů, dvou motocyklů určených jako spojky, dále z osobního vozu, který by byl případně vybaven radiostanicí, vojenského terénního nákladního automobilu Praga RV a jednoho autokaru. Tento mobilní celek měl být dotován 40 příslušníky SOS. K postavení, natož nasazení takových útvarů u SOS ale nikdy nedošlo.

Armáda ve vypjaté době druhé půli roku 1938 nemohla automobily uvolnit a tak se k četnictvu vozy dostaly až na přelomu února a března 1939.  Ministerstvo národní obrany se 9. listopadu 1938 oficiálně dotázalo ministerstva vnitra, zda stále trvá zájem o dodání obrněných automobilů. Ministerstvo vnitra zájem potvrdilo s tím, že by je rádo převzalo co nejdříve.

Obrněné automobily vz. 30 postoupené později četnictvu byly nasazeny za branné pohotovosti státu na Slovensku a Podkarpatské Rusi a počátkem roku 1939 jim byla ve vojenských dílnách provedena generální oprava.

Vozy byly ministerstvem vnitra objednány s příslušející výzbrojí a střelivem, tj. s 20 000 kusy ostrých nábojů vz. 23 a 10.000 kusy průbojných nábojů vz. 31, balených v truhlících vz. 35. Dotace na jeden vůz činila tedy 3000 kusů nábojů napáskovaných ve 150 zásobnících.

K výzbroji jednoho vozu patřilo:

•  3 kulomety vz. 26 (jeden z nich záložní vezený ve voze),
•  záložní součástky ke kulometu vz. 26, uložené ve schránce uvnitř vozu,
•  raketová pistole vz. 30,
•  3 brašničky pro kulomety vz. 26,
•  3 chytače nábojnic,
•  plátěné vědro na vystřílené nábojnice,
•  1 signalizační praporek,
•  15 neprůstřelných skel (z toho 8 záložních),
•  1 zdravotnická skříňka.

Pochopitelně, že celková výbava obrněného automobilu vz. 30 byla pestřejší.

O technickém a bojovém výcviku jednotek obrněných automobilů pojednával vojenský služební předpis „Cvičební řád pro obrněné automobily“. Podrobnosti o použití obrněných automobilů v četnické rezortní službě byly uvedeny v četnické příručce PČ-1 „Taktické a technické pokyny pro velitele četnické asistenční jednotky“. Pro potřeby četnictva měl být dále upraven zmíněný vojenský cvičební řád.

I u četnictva se předpokládalo včlenění obrněných automobilů do taktických jednotek. Nejnižší taktickou jednotkou měly být čety, tj. dvě družstva. První družstvo, tvořené třemi roji, mělo být tvořené obrněnými automobily. Druhé družstvo tzv. doprovodné mělo odpovídat pěšímu družstvu u armády. Roj měl být základní jednotkou bojovou i cvičnou a tvořil ho obrněný automobil s posádkou. U obrněného automobilu vz. 30 tvořili posádku tři muži: velitel vozu a současně první střelec, druhý střelec a řidič. Taktické zásady i zkušenosti nedovolovaly použít obrněných vozů v menších jednotkách, než v četách, neboť byla nutná vzájemná podpora vozů, zejména při bojích v osadách.

Ministerstvo vnitra v únoru 1939 předpokládalo zřídit tři čety obrněných automobilů, z nichž dvě budou přiděleny Zemskému četnickému velitelství v Praze a jedno Zemskému četnickému velitelství v Brně. Tato struktura si vyžádá 9 obrněných automobilů, desátý měl být umístěn v Brně jako záloha. Ministerstvo vnitra, v rámci reorganizace četnictva uvažovalo i o nahrazení dosavadních četnických doplňovacích oddělení instrukčními prapory a obrněné automobily přidělit právě těmto útvarům.

Objednané střelivo pro obrněné automobily bylo rozděleno dle dislokace těchto vozů. Muniční sklad 1 v Chotěboři tedy vydal pro Zemské četnické velitelství v Praze 12 000 kusů ostrých nábojů vz. 23 a 6 000 kusů průbojných nábojů vz. 31. a pro Zemské četnické velitelství v brně 8 000 kusů ostrých nábojů vz. 23 a 4 000 kusů průbojných nábojů vz. 31. Cena, kterou ministerstvo vnitra zaplatilo za uvedenou munici se rozuměla „loco vojenský sklad“, výdaje na dopravu z vojenských skladů hradila příslušná zemská četnická velitelství.

Ministerstvo vnitra zaplatilo za plně vyzbrojené a vystrojené obrněné automobily vč. munice již uvedených 1 384 348,06 Kč; cena jednoho vozu byla 135 000 Kč, cena munice pro všechny vozy pak 34 348,06 Kč. Částku převedlo ministerstvo vnitra vojenské správě v prosinci 1938.

Obrněné automobily vz. 30 obdrželo ministerstvo vnitra od pluku útočné vozby 2 z Vyškova a pluku útočné vozby 3 Turčianského Sv. Martina.

Komisionální převzetí prvních dvou vozů se konalo ve dnech 21. a 22. února 1939 ve Vyškově. Za ministerstvo vnitra přebíral automobily mjr. čet. Karel Hubáček. Dne 21. února 1939 vykonaly oba vozy zkušební jízdu Vyškov – Drysice a zpět, tedy trasu dlouhou asi 13 kilometrů a to průměrnou rychlostí 25 km/hod. Poté byla vozidla zástupcem ministerstva vnitra prohlédnuta a převzata vč. výzbroje a výstroje. Bylo konstatováno, že stav vozidel a veškerého příslušenství je úměrný stáří vozidel a jejich používání. Obrněný automobil číslo 13.324 měl v době přejímky ujeto celkem 10 368 km, automobil číslo 13.325 pak 14 022 km. Jak psalo Zemské četnické velitelství Brno 25. února 1939 ministerstvu vnitra, obě vozidla byla po převzetí ve Vyškově převezena po vlastní ose do Brna a umístěna v garážích četnického pohotovostního oddílu, které se nacházely v prostoru brněnského výstaviště. Automobily nebyly používány, čekalo se na rozhodnutí ministerstva vnitra a určení řidičů.

2. března 1939 informovali vojáci ministerstvo vnitra, že zbývajících 8 prodaných automobilů bude 7. března 1939 připraveno u pluku útočné vozby 3 v Turčianském Sv. Martine k převzetí. Ve dnech 7. až 9. března 1939 skutečně proběhla přejímka automobilů. Dne 7. března 1939 byla vykonána se všemi vozidly zhruba 10-ti kilometrová zkušební jízda na trati Hodžovy kasárny – Priekopa a zpět. Závady zjištěné při zkušebních jízdách na vozidlech byly následně opraveny v technických dílnách pluku.

Po provedení zkušební jízdy byla vozidla zástupcem ministerstva vnitra, opět mjr. čet. Karlem Hubáčkem, prohlédnuta a převzata vč. výzbroje a výstroje. Při přejímce bylo konstatováno, že „povšechný stav vozidel a příslušné výstroje a výzbroje jest úměrný době používání, ujetému počtu km a zjištěné opotřebení odpovídá normálnímu opotřebení u těchto typů speciálních terenních bojových vozidel.“ Převzaté automobily byly následujícího dne, 10. března 1939 ve 12,20 hod., odeslány železnicí jako vojenský transport a s vojenským doprovodem do míst určení. Šest vozidel bylo určeno pro Zemské četnické velitelství v Praze, dvě pak pro Zemské četnické velitelství v Brně.

Pro obrněné automobily potřebovalo četnictvo vycvičené řidiče i celé posádky. Zemská četnická velitelství v Praze i Brně si vytipovala četníky ze svých obvodů, kteří v rámci prezenční vojenské služby sloužili u útočné vozby coby řidiči. Počátkem března 1939 požádalo ministerstvo vnitra vojenskou správu, zda by zhruba pro 20 četnických gážistů uspořádala v Milovicích týdenní kurz pro praktické zacvičení řidičů obrněných automobilů. Frekventanti kurzu se měli seznámit s konstrukcí vozidla, prakticky si procvičit údržbu vozidel, provádění menších oprav a ovládání automobilů.

Všechny obrněné automobily vz. 30 patřící četnictvu nakonec zabavila říšskoněmecká policie. Okupace Čech a Moravy se 15. března 1939 zúčastnily i jednotky německé pořádkové policie – Ordnungspolizei. Podle prostoru působení byly pojmenovány na Policejní pluk Čechy a Policejní pluk Morava (oba pluky měly ve svém stavu i obrněné automobily Škoda PA II – želva z výzbroje bývalé Spolkové policie ve Vídni).

Četnické obrněné automobily vz. 30 dislokované v Praze byly předány 18. března 1939 v budově bývalého policejního komisařství v Praze Vršovicích. Automobily dislokované v Brně pak převzala říšskoněmecká policie dne 21. března 1939. Z celkového počtu deseti vozidel převzal šest pluk „Čechy“, přejmenovaný na Policejní pluk I Praha, zbývající čtyři kusy převzal Policejní pluk II Brno, který vznikl z pluku „Morava“.

Titulní list přejímacího protokolu vozů 13.324 a 13.325

Prameny a literatura:

• Národní archiv Praha:
  • Fond Ministerstvo vnitra I, Praha, 1918–1953
  • Fond Ministerstvo vnitra II, Praha, 1945–1968
• Literatura:
  • Zavadil, R.: Obrněný automobil OA vz. 30, Jakab, 2005