Krátký přehled typového označení amerických vojenských letadel v období 1939-1945

V roce 1939 existovaly v ozbrojených silách Spojených států celkem tři různé letecké složky. Své letce měla pozemní armáda, námořnictvo a do třetice na námořnictvo úzce navázaná námořní pěchota. Jako ve všech zemích, panovala i zde mezi armádou a námořnictvem řevnivost. S trochou nadsázky můžeme za jeden z jejích projevů považovat také to, že existovaly dva systémy typového označování letadel amerických ozbrojených sil. Úlitbou úřednímu šimlovi pak bylo, že totéž letadlo dostalo jak armádní, tak i odlišné námořní označení. Mimo to, zcela pochopitelně, letečtí výrobci používali své vlastní interní systémy typových označení.

Armádní letectvo ¹⁾

Instituce, která byla zodpovědná za technickou stránku výzbroje a tedy nepřímo i za systém typových označení se nazývala Material Division, později od roku 1942 Air Material Command. Systémové typové označení bývalo letounu přiděleno nejčastěji v okamžiku kdy existovala oficiální objednávka na vývoj, prototyp, případně i sérii.

Samotné základní typové označení bylo kombinací písmen a číslic. Písmeno vyjadřovalo určení letounu (stíhačka, bombardér a pod), za pomlčkou následovalo pořadové číslo (šlo o ucelenou číselnou řadu). Například P-51 nebo B-17, tak jak to znají asi všichni fandové letectví. Ovšem celý systém byl mnohem komplikovanější.

Před základním typovým označením se mohly objevit písmena:

• X - označovalo prototyp, např. XP-46
• Y - označovalo předsériové stroje, např. YP-37

Za základním typovým označením následovalo písmeno rozlišující verzi (A až teoreticky Z) a poté za pomlčkou ještě jedno či dvouciferné číslo rozlišení série. Na úplný konec pak za další pomlčkou byla ještě dvě písmena, která rozlišovala jednotlivé výrobce a jejich výrobní závody.

Jako příklad nám může posloužit Lockheed P-38L-5-LO:

• P – kategorie letounu, v tomto případě „Pursuit“ – stíhačka
• 38 – pořadové číslo (poslední v této řadě byl XP-90, další stíhací letouny už byly od počátku označeny podle nového systému písmenem „F“)
• L – rozlišení verze (šlo o podstatnější změny, např. motory a pod)
• 5 – rozlišení série (méně významné změny, většinou vnitřní vybavení, různé drobnosti)
• LO – označení výrobce a jeho závodu, zde firma Lockheed se sídlem v Burbanku (Kalifornie)

Označení jednotlivých kategorií:

Označení některých nejvýznačnějších výrobců:

Když nedlouho po válce došlo k úplnému osamostatnění letectva, přišla i zpětná změna typového označování a mnohem později, v 60. letech, byl systém sjednocen i s letadly námořnictva.

Námořní letectvo a letectvo námořní pěchoty

Za technickou stránku výzbroje a tedy i za systém označení nesla zodpovědnost Bureau of Aeronautics. A tento systém byl poněkud spletitější. I zde sice z označení mělo být možné rozpoznat určení a výrobce letounu, ale evidentně na úkor přehlednosti.

První písmeno označovalo určení letounu. Následovala číslice určující pořadí typu v kategorii od konkrétního výrobce. Další písmeno rozlišovalo výrobce. Za pomlčkou pak pro rozlišení verzí následovalo jednociferné číslo a případně další písmeno.

Příklad: Grumman F6F-3:

• F (Fighter) – označení kategorie, zde stíhačka
• 6 – pořadové číslo typu výrobce v kategorii, tedy šestý stíhací typ od firmy Grumman
• F – rozlišení výrobce, zde tedy Grumman
• 3 – rozlišení verze (zde první sériově vyráběná)

Pokud šlo o první typ výrobce v dané kategorii, tak se pořadové číslo vynechalo zcela, viz např. „SBD-3“ a zůstávala jen číslice na konci pro rozlišení verze.

Zvláštní situace nastala v případě licenční výroby letounu u jiného výrobce – pak se totiž označení změnilo od základu. Příkladem je např. Grumman F4F Wildcat. Jeho výroba postupně přešla do závodů General Motors a Wildcaty nesly označení FM-1. Extrémním případem byl Vought F4U Corsair, kde licenční výrobci byli dokonce dva. Letouny vyrobené firmou Brewster nesly označení F3A, letouny od firmy Goodyear pak FG-1. Ještě ke všemu poslední sériové Corsairy z druhé půle 40. let přešly nově do kategorie útočných letadel, a přestože je stále vyráběla původní firma Vought, tak místo F4U nesly nové označení AU-1.

V případě prototypů se před typové označení přidávalo písmeno „X“, např. „XF4U“

Rozlišení kategorií:

Zde se kategorie různě slučovaly a prolínaly (většinou podle aktuálních specifikací), například:

• PB (Patrol-Bomber) – hlídkový bombardér
• TB (Torpedo-Bomber) – torpédový bombardér
• SB (Scout Bomber) – průzkumný bombardér

Příklady označení výrobců:

Námořnictvo si tento svůj systém bez větších změn podrželo déle a opuštěn byl až s výše zmíněným sjednocením typových označení s USAF.

Zajímavým paradoxem je, že podobný složitý systém označování svých letadel užívalo i japonské námořní letectvo – tedy přímý válečný soupeř.