Konec druhé světové války na Hlučínsku

O konci druhé světové války na našem území bylo již napsáno mnoho publikací, odborných studií či klasických článků. Povětšinou se však zabývají pohledem vítězů, či význačnými oblastmi. Daný příspěvek chce nabídnout opak. V rámci této krátké sondy se podíváme do oblasti Moravskoslezského kraje, do lokality známé jako Hlučínsko z druhého pohledu.

Konec války na Hlučínsku a v oblasti Kravař ve Slezsku byl ve znamení rychlého průchodu sil Rudé armády. Konec války v daném regionu může být ale spojován s mnoha dalšími věcmi, o nichž se již tolik neví. Jednou z těchto málo známých informací jsou formace německé branné moci, jež byly umístěny v dané obci. Druhou pak může být existence a funkčnost domobrany, a v poslední řadě pak výstavba defenzivních linií v daném prostoru. Z toho nám vyplývá, že Kravaře již v tehdejší době plnily velmi důležitou strategickou funkci. Zvláště pak se zřetelem na celkové Hlučínsko, které bylo v posledních dnech války poslední částí Hornoslezské říšské župy.

Prvním, kdo přichází do Kravař ve Slezsku, byl katovický okresní vedoucí NSDAP, který byl z titulu své funkce zastupující říšský komisař pro obranu (Stellvertreter Reichsverteidigungskommissar) zodpovědný za výstavbu týlových obranných postavení. Možná díky tomu, že byl podřízen župnímu vedení Horní Slezsko, nepřekvapí, že jeho poslední známé působiště bylo spojováno právě s Kravařemi ve Slezsku.

Herbert Häßler (*Lubáň 1908), byl uvolněn ze své dřívější funkce již v průběhu ledna 1945, kdy byly Katovice dobyty Rudou armádou.  Avšak v pozdější době již vystupuje pouze jako zastupující komisař pro říšskou obranu. Byl podřízen župnímu vedení a vládnímu prezidentovi Katovické oblasti Waltheru Springorovi. Od únorových dní roku 1945 umístěnému v Nyse, kde také vykonával funkci komisaře pro obranu v oblasti Horní Slezsko. Samotný zbytek župy byl tak rozčleněn na jednotlivé nadúseky (Oberabschnitt), kdy právě Oberabschnitt 12 podléhal Herbertu Häßlerovi a spadaly pod něj jednak oblasti jižního Ratiboře, oblasti Kietrze  a Hlučínsko. Jeho štáb byl v únoru dislokován v Kietrzi a na počátku března pak přechází do Kravař. Poněvadž veškerá civilní správa v obci ležela na adrese Horst Wessel Strasse 10, tedy dnešní Bezručova ul. 10, nepřekvapilo by, kdyby i jeho štáb sídlil zde. Stejně tak i jiné záležitosti spojené s župním vedením i tato byla úzce propojená se stranou NSDAP.

Ze své funkce byl pověřen výstavbou protitankových zátarasů, výstavbou zákopových linií a všeobecnou přípravou defenzivních linií v daných oblastech. Na rozdíl od jiných sektorů fronty se zdá, že neměl žádné kvalitní síly pro jejich přípravu, protože známé jsou pouze případy nasazení civilních pracovních sil. I zde byly výjimky. Jednou z nich byla obec Chuchelná.

Celkovou přípravu obranných postavení komplikoval nedostatek mužské pracovní síly, který byl způsoben odvedením mužů ročníků 1884 a mladších, a to buď k Wehrmachtu, či Volkssturmu. A i když se nám dochovala hlášení o počtech pracovních sil, jejich bližší charakteristiku (muži, ženy) bychom měli brát s rezervou.

Stavba těchto obranných postavení probíhala od konce ledna roku 1945 a již o měsíc později si zastupující komisař pro obranu vynutil hlášení z jednotlivých oblastí a vesnic o stavu výstavby. V jistých případech (oblasti kolem Ratiboře) se jednalo o velké množství vybudovaných objektů, jako byly okopy, zákopy, protitankové zátarasy, v jiných případech (jako kupříkladu v samotných Kravařích) došlo k výstavbě pouhých dvou protitankových zápor, které bychom tehdy nalezli v místě dnešního kruhového objezdu. Funkčnost těchto objektů však zůstává otázkou, neboť civilní pracovní síly postrádaly těžkou techniku a častokrát i potřebný materiál. Hlášení tamních starostů mluví samy za sebe. Ať je to tak či onak, z konce února máme úctyhodný seznam připravených objektů určených k pozdržení nepřátelských sil.

Jakým způsobem měla být tato postavení využita? Mužská populace, v tehdejších dobách již odvedená k domobraně (Volkssturm), měla být při bezprostředním ohrožení nasazena právě zde, aby spoluvytvořila jednotlivé uzly odporu. O tom, že se nemohlo jednat o nic seriózního, mluví i fakt, že tyto bojové skupiny měly být rozděleny do jednotlivých skupinek. Nejmenší měly být tvořeny třemi muži – dvěma střelci s protitankovými zbraněmi a jedním vyzbrojeným karabinou. Tyto jednotky měly být rozmístěny v jednotlivých okopech a měly z krajiny podpořit obranu u samotných protitankových zátarasů. Tam pak mělo být těžiště celé obrany jednotek domobrany, kde mělo být umístěno i kulometné hnízdo a potřebné zásoby protitankových střel.

Tyto přípravy na počátku dubna spěly k uskutečnění, neboť již 14. dubna 1945 došlo k další ofenzívě Rudé armády, která měla projít právě oblastí Hlučínska. A záhy po počátku dochází taktéž k povolání jednotek Volkssturmu. O tom, že se jednalo o zdejší formaci, není nejmenších pochyb, protože tehdejší okres Ratiboř byl v dané době tvořen prakticky jen oblastmi právě Hlučínska. Navíc prapor, jenž byl povolán do pole – VS Ratibor 7 s datem pohotovosti 14. 4. 1945, byl dle dohledaných známek polní pošty jasně tvořen příslušníky obcí jako Kravaře a Hlučín. Podle známých informací se mělo jednat o oddíl složený ze štábu a čtyř rot. Celkově tedy mohl oddíl stěží překračovat 400 mužů, kteří byli navíc s vysokou pravděpodobností i rozptýlení. Kolik z nich se pak účastnilo rychlých pouličních bojů, či kolik z nich se účastnilo rychlé evakuace na druhou stranu řeky Opavy, to je však otázkou. Jediné, co trochu napovídá, je hlášení opavského velitele domobrany, který se zmiňuje o přičleňování jednotek z Horního Slezska, k čemuž však mohlo dojít jednak v oblasti Oldřišova – Chlebičova - Velkých Hoštic, či mezi Kravařemi – Dolním Benešovem – Hájem ve Slezsku a Štítinou.

Tyto snahy NSDAP o účast na obraně proti útočící Rudé armádě však neměly sebemenší šanci, spíše jen zbytečně působily další zmatky v německé obraně.

Jediným opravdovým prvkem, který mohl skutečně efektivně bránit danou oblast, byla (jak už i dříve) německá branná moc (Wehrmacht), popřípadě jednotky zbraní SS (Waffen SS).  Ale předtím, než se zaměříme na boje v polovině dubna 1945, vrátíme se zpět do přelomu března a dubna roku 1945. Právě tehdy totiž Kravaře opět leží v zájmu německého velení. Tehdejší sektor fronty, podřízen velení XI. armádnímu sboru, měl umístěno své velení právě v Kravařích. Jeho působení v této obci trvalo po dobu jednoho týdne a našli bychom zde mnohé formace. A to jak samotný štáb sboru, tak přidružené formace: Velitel sborového dělostřelectva 411 (Arko 411), 51. sborový spojovací oddíl (Korps-Nachrichten Abteilung 51), popřípadě Sborové zásobovací jednotky 411 (Korps-Nachschubtrupp 411). O tom, o kolik sil se jednalo, si můžeme udělat obrázek při pohledu na tabulku umístěnou v přílohách.

Své sídlo v Kravařích tehdy měl nejprve generál dělostřelectva Rudolf von Bünau, který však je 5. 4. 1945 pověřen obranou Vídně, a tak jeho post velitele XI. armádního sboru přebral generálporučík Friedrich Wiese a ten také zůstal na tomto postu až do konce války. Samotné velitelství sboru se v dalších dubnových dnech přesouvalo dále na jih, kdy další zastávkou byla Štítina. Samozřejmě s počátkem ostravsko-opavské operace došlo k okamžitému stažení velitelství dále na jih do bezpečí.

Stejně tak je s obcí Kravaře spojen celek 371. pěší divize, který měl být dle Georga Guntera právě zde doplňován a po nějakou dobu ponecháván. Což může znamenat umístění týlových a zaopatřovacích formací dané formace, ale taktéž to může jen znamenat stažení a doplnění z místních rekonvalescentů. Protože jak víme, ve zdejší obci bylo situováno množství polních lazaretů.

Avšak nejdůležitějším celkem pro nás byla jednotka „lovců tetřívků“ (Spielhahnjäger), neboli 97. myslivecká divize (Jäger Division). Právě tato formace byla vystavena nejtěžšímu úderu na počátku ostravsko-opavské operace. V přílohách je možné se podívat na odhadovaný stav dané divize. Samotná 97. myslivecká divize působí na hornoslezské frontě již od lednových dní, kdy byla přesunuta z jižní části východní fronty. Tvořila jeden z prvních celků, který vystavěl novou defenzivní linii, která zastavila postup Rudé armády do hloubi Horního Slezska. Formace byla po měsíčním nasazení v průběhu února doplňována a množství jejich formací nalezneme jak na frontě jižně od oblasti Polska Cerekiew a Ratiboře, tak v oblasti Kietrze, kde sídlilo velitelství dříve zmíněného Herberta Häßlera. Tato obnova však vyšla vniveč, neboť necelé dva týdny poté zahájilo velení 1. tankové armády, v jejichž sestavách jednotka byla, ofenzívu proti předmostí Rudé armády v oblasti Polske Cerekwie. Operace probíhající mezi 9. a 11. březnem byla jistou formou píchnutí do vosího hnízda, neboť právě v této oblasti docházelo k přeskupování sovětských sil pro připravovanou hornoslezskou útočnou operaci. Tudíž nepřekvapí, že samotná operace žádný viditelný úspěch nezaznamenala a navíc jednotlivé formace utrpěly ztráty, které mohly být již jen těžce nahrazeny.

V následujícím období dané hornoslezské operace figurovala jednotka na křídle, kde byl prakticky až do konce března roku 1945 klid, než však začal pomocný úder 4. ukrajinského frontu směřující na města Rybnik a Ratiboř. Tento úder již divizi zastihl a pravděpodobně znamenal další těžké ztráty. V historii divize se dočteme o ztrátě velitelů obou pluků divize (Jäg.Rgt.), či o ztrátě velitele oddílu stíhačů tanků (Pz.Jg.Abt.), což byly hlavní prvosledové, či úderné formace divize.

Další účinkování divize je pak spojeno s frontou kolem Bělé a Chuchelné. Právě v těchto oblastech se měli „lovci tetřívků“ dále snažit držet obranné postavení. A v této oblasti je také zastihl počátek ostravsko-opavské operace 14. dubna roku 1945. Dle zmínek, které z dané doby máme, se dovídáme o celkové síle odpovídající 1 200 mužů, což může být na jednu stranu málo, ale na druhou stranu dost. Neboť se může jednat jak o muže v první linii, kteří tvořili vždy něco kolem 16 - 20% divize, nebo se jednalo o kompletní celek. Vše nasvědčuje spíše první variantě, protože bez štábů, týlových formací a dělostřelectva by jednotka těžko mohla fungovat a navíc u mnoha tehdejších divizí se dovídáme o složení jednotlivých pěších praporů, kde povětšinou figuruje číslo 300, což by zde dávalo dva prapory na dva pluky v první linii.

Ať to bylo tak či onak, do zdejších linií se zakously formace 38. armády generála Moskalenka. Formace byla donucena ustupovat, nejprve do obce Chuchelná, následně pak k Bolaticím a poslední zastávkou byly právě Kravaře, kde se její dva pluky – 204. a 207. myslivecký pluk - rozprostřely a vytvořily novou defenzivní linii. Jak již víme, obrana obce neprobíhala nikterak dlouze, navíc máme k dispozici hlášení tankistů 1. čs. samostatné tankové brigády. Průběh posledních tří bojových dní nejspíše velmi ovlivnil stav dané divize, zvláště pak v důstojnickém sboru a pak samozřejmě ve stavu munice, jejíž produkce se právě ve druhé polovině dubna roku 1945 zhroutila. Tyto faktory bezpochyby nebyly jediné, avšak i ty způsobily, že jednotka v rychlosti opouští Kravaře během 17. dubna roku 1945 a je okamžitě stažena do klidného sektoru fronty. Zodpovědnost za další obranu přebírá nová formace německé branné moci a to 158. pěší divize, která byla zformována v linii kolem řeky Opavy (Oppa-stellung), využívající částečně i staré československé opevnění, zvláště to v oblasti Háje ve Slezsku – Štítiny. Bohužel se jednotka, která neměla žádné bojové zkušenosti, při prvním spatření nepřítele rozprchla a zanechala tak díru v obraně. I to způsobilo rychlý postup sil Rudé armády přes řeku Opavu a postupný přesun do Štítiny, kde pak bylo narychlo posláno několik dalších formací v silách praporů. Boje však byly stejně jak dříve spíše lokálního a ústupového charakteru.

Již 19. dubna byla čela Rudé armády v Nových Sedlicích a o pár dní později došlo k obsazení Opavy, likvidaci obraných postavení v oblasti severovýchodně od Opavy, a díky tomu i k vyčištění bočních prostor, jež mohly ohrozit další směřování této útočné operace. Proto nepřekvapí, že již 30. dubna padla Moravská Ostrava a až v průběhu počátku pražské operace začíná zábor jednotlivých obcí a měst na Krnovsku.

---

Výstavba zátarasů a zákopů v oblasti Kravař ve Slezsku a okolí:

Obec	Vojáci	OT muži	muži	ženy	celkem
Bolatice	0	0	24	8	32
Chuchelná	30	0	40	20	90
Kravaře	0	0	35	0	35
Štěpánkovice	0	0	35	0	35
Velké Hoštice	0	0	24	0	24
Celkem	30	0	158	28	216

Srovnání početních stavů skupiny armád - armády a 97. Jäger Division na počátku ledna 1945:

	bojová síla	celková síla	%
Heeresgruppe A	93 075	400 556	23,2364
17. Armee	14 475	57 088	25,3556
1. Pz. Armee	16 025	99 064	16,1764
97. Jäger Division	1 636	10 113	16,177

Pravděpodobný stav divize před Ostravsko-Opavskou operací:

	bojová síla	celková síla	%
97. Jäger Division	1 200	10 113	11,866

97. myslivecká divize (Jäger Division)
Vznik	Wehrkreis VII, Bad Tolz
Velitelé v roce 1945	Generálporučík Friedrich-Karl Rabe von Pappenheim Generálmajor Robert Hermann Bader
Složení	Jäger Regiment 204 (I.-III.btl.) Jäger Regiment 207 (I.-III.btl.) Artillerie Regiment 81 Panzer Jäger Abteilung 97 Pionier Bataillon 97 Inf. Div. Nachschubführ. 97 Inf. Div. Nachricht. Abt. 97 Kdr. der Inf. Nachsch.Tr. 97 Aufklärungs Abteilung 97

XI. armádní sbor a jeho sestava:

XI. armádní sbor

Arko 411 (36 mužů) Korps Nachrichten Abt. 51 Abteilungsstab Fernsprech-Kompanie Funk-Kompanie leichte Nachrichtenkolonne (103 automobilů, 32 motocyklů, 7 povozů, 52 koní) Korps Nachschubtr. 411 Kraftfahr Abt. (zásobování municí, materiálem) Naschschubkompanien (polní kuchyně atd.) Werkstattkompanien (opravárenské oddíly)

Velitelé na místní frontě:

	Rudolf von Bünau (19. 8. 1890 – 14. 1. 1962) Počátkem války velitel 177. pěší divize, posléze 73. pěší divize, koncem roku 1943 pověřen velením XXXXVII. tankového sboru, následně LII. tankového sboru a od 1. 4. 1944 již u XI. armádního sboru, 5. 3. 1945 Obdržel dubové ratolesti k železnému kříži, počátkem dubna je jmenovat obráncem Vídně, následně vedení sboru Bünau u 6. tankové armády, 8. 5. 1945 odchází do amerického zajetí.
	Friedrich Wiese (5. 12. 1892 - 13. 2. 1972) Velitel pěšího pluku 39, následně 26. pěší divize a poté XXXV. armádního sboru, 1. 10. 1943 byl povýšen na generálporučíka, 24. 1. 1944 obdržel dubové ratolesti k železnému kříži. V červnu roku 1944 byl pověřen velením 19. armády, 15. 12. 1944 byl pak poslán do rezervy a 19. 3. 45 se stal nejprve velitel VIII. armádního sboru a počátkem dubna pak ještě XI. armádního sboru.
	Robert Hermann Bader (14. 3. 1899 – 9. 5. 1945) Na počátku války ve štábech divizí a armád (Ia 3. horská divize, vrchní ubytovatel u 12. armády, ubytovatel u 6. armády a následně šéf štábu u XXV. armádního sboru. Koncem prosince 1944 přešel do záloh. Ale již od února 1945 byl pověřen velením u 4. horské divize, počátkem dubna pak 304. pěší divize a uprostřed dubna pak velel 97. myslivecké divize, 20. 4. došlo k jeho povýšení na generálmajora, spolu se svou divizí se pokusil o průnik k americkým liniím, byl zabit 9. 5. 1945 v Jihlavě-Bedřichově. Po exhumaci v roce 2002 byl pochován na německém vojenském hřbitově v Brně, blok 79D, řada 6, hrob č. 381.

Zdroje: 

• ZAO Opava, f. Župní vedoucí a říšský komisař obrany pro obvod Horní Slezsko, úsek Ratiboř a Hlubčice, Ketř.
• ZAO Opava, f. Vládní prezident Opava.
• SOkA Opava, f. Deutscher Volkssturm Opava.
• SOkA Krnov, Landrát Krnov.
• GUNTER, Georg: Letzter Lorbeer, Geschichte der Kampfe im Oberschlesien von Januar bis May 1945, Darmstadt 1974.
• OSSADNIK, Josef: Land zwischen den Mächten, das ehemalige Österreichisch-Schlesien(„Westschlesien“) 1740 – 1945 und die Schlacht von Mahrisch – Ostrau vom 16.3. bis 7.5. 1945, Bisschendorf 2004.
• OTT, Ernst, Ludwig: Spielhahnjäger. Fortsetzung der Division Geschichte der 97. Jäger – Division, 1990.
• Rolf Dieter M. a kol.: Das deutsche Reich in Zweiteweltkrieg. 5-1 Organisation und Mobilisierung des deutschen Machtbereichs, Stuttgart 1988.
• Rolf Dieter M. a kol.: Das deutsche Reich in Zweiteweltkrieg. 5-2 Organisation und Mobilisierung des deutschen Machtbereichs, Stuttgart 1999.
• SCHRAMM, Ernst, Percy: Die Niederlage 1945. Aus dem Kriegstagebuch des Oberkommandos der Wehrmacht, München – Frankfurt 1985.
• TESSIN, Georg: Verbände und Truppen Der Deutschen Wehrmacht und Waffen SS im Zweiten Weltkrieg 1939 – 1945, 1 – 17 svazek, Osnabrück 1973 – 1988.