Dobrý den, tak opět s velkým zpožděním. Otec tedy vždy vzpomínal na všechny národnosti, se kterými se v Lipsku na lágrech či ve fabrice setkal. Zejména s Poláky a Rusy bylo zacházeno jako s válečnými zajatci. Naši chlapci a děvčata, vesměs ročníky 1924, měli přeci jen jinou pozici, byli vlastně příslušníky Říše. Rusové a Poláci měli i menší příděly potravin a zřejmě jich i málo ty všechny útrapy přežilo. Ale prý i přes toto strádání dokázali být veselí a dokonce se i podělit o malé množství potravin. Našim chlapcům chodily z domova balíky a někteří, než aby se rozdělili s ostatními, tak se v noci (jak říkal otec) zavřeli do skříně, aby se tam nacpali..... Těžké situace holt prověří charaktery. Takže otec vždy rád vzpomínal zejména na Poláky a na kamaráda Staška, který mu zachránil život. neměli to ti naši předci vůbec jednoduché. S pozdravem JH
Re: můj táta
Jan Holík 3. 11. 2023 15:50Vaše odpověď: