a) V předvečer Druhé světové války během čistek v roce 1937-1938 bylo popraveno 40 tisíc vojevůdců. Zbylí velitelé neměli bojové zkušenosti.
b) Sovětský svaz nebyl na nastávající konflikt připraven. Zbraně byly zastaralé a bylo jich málo. Rudá armáda nutně potřebovala přezbrojit a proto byl podepsán pakt Ribbentrop - Molotov. Cílem bylo získat čas.
c) Přesun směrem k západním hranicím existoval. Pakliže Sovětský svaz neměl v úmyslu na nikoho útočit, naskýtá se otázka - za jakým účelem? Odpověď: jedině za účelem obrany západních hranic.
Konstantin Simonov popisuje v reportáži „V prostoru Ponyrů“ situaci ve štábu tankové brigády v průběhu bitvy v Kurském oblouku. „Den po dni, týden po týdnu v brigádě vypracovávali v terénu i na mapě všechny možné varianty bojů, k nimž dojde právě zde, vypracovávali metody součinnosti s pěchotou, dělostřelectvem a samohybným dělostřelectvem. Bylo rozpracováno pět variant bojových akcí a u každé z nich pevně stanoveno, s jakými pěšími divizemi na jakou čáru soustředění vyjde a kde budou velitelská stanoviště.“
d) V případě léta roku 1941 bohužel „všechny možné varianty bojů“ na oficiální úrovni neznáme. Co se dá dělat, a kdo ví - možná ani neexistovaly. Jestliže cílem bylo získat čas, znamenalo by to, že výsledkem předválečné činnosti a využitého času jsou následující tři směrnice:
22. června v 0 hodin 25 minut byla vojenským okruhům předána Direktiva č. 1. Hlavním smyslem a posláním direktivy bylo nepodléhat provokacím. Vychází z toho, že součástí plánu obrany západních hranic bylo mimo jiné neodpovídat na provokace. Velmi podivné. Nesmyslnost oné směrnice byla prověřena už pár hodin poté a to s katastrofálními následky.
22. června v 7 hodin 15 minut byla do vojenských okruhů předána Direktiva č. 2. Nesmrtelný dokument plný škrábanců a čmáranic - „vzhledem k rozložení sil a vzniklé situaci se projevila jako nereálná, a proto nebyla uvedena v život.“ (G. K. Žukov - Vzpomínky a úvahy), načež musel Georgij Konstantinovič usednout ke stolu potřetí a vytvořit Direktivu č. 3, která nařizuje Rudé armádě přejít do protiútoku. Viktor Suvorov popisuje, jak tato direktiva zlikvidovala Rudou armádu.
Jestliže budou někdy vypracovány oficiální dějiny (čtvrté), tak základní kostra, dějová linie musí obsahovat zmíněné čtyři body. Mohly by začínat třeba takto: Sovětský svaz se strašně bál útoku nacistického Německa (Smíšená varianta: spolu s Německem zaútočí Velká Británie.) a tento strach paralyzoval celou zemi. Výsledkem pochopitelně byla absence plánů obrany západních hranic, avšak génius G. K. Žukova nepropadl zmatku, a hned 22. června v 7 hodin 15 minut byla do vojenských okruhů předána první ze dvou směrnic.. atd.
Mimochodem: I. Erenburg, K. Simonov, Reportáže 1941/1945. Erenburg kuje železo nenávisti vůči Němcům do běla, jen co je pravda, avšak o strachu ani jedna zmínka a to včetně kritických let 1941 a 1942.
Ledoborec pluje dál díl I
Sologdin 11. 7. 2010 23:55Co říká oficiální verze?
a) V předvečer Druhé světové války během čistek v roce 1937-1938 bylo popraveno 40 tisíc vojevůdců. Zbylí velitelé neměli bojové zkušenosti.
b) Sovětský svaz nebyl na nastávající konflikt připraven. Zbraně byly zastaralé a bylo jich málo. Rudá armáda nutně potřebovala přezbrojit a proto byl podepsán pakt Ribbentrop - Molotov. Cílem bylo získat čas.
c) Přesun směrem k západním hranicím existoval. Pakliže Sovětský svaz neměl v úmyslu na nikoho útočit, naskýtá se otázka - za jakým účelem? Odpověď: jedině za účelem obrany západních hranic.
Konstantin Simonov popisuje v reportáži „V prostoru Ponyrů“ situaci ve štábu tankové brigády v průběhu bitvy v Kurském oblouku. „Den po dni, týden po týdnu v brigádě vypracovávali v terénu i na mapě všechny možné varianty bojů, k nimž dojde právě zde, vypracovávali metody součinnosti s pěchotou, dělostřelectvem a samohybným dělostřelectvem. Bylo rozpracováno pět variant bojových akcí a u každé z nich pevně stanoveno, s jakými pěšími divizemi na jakou čáru soustředění vyjde a kde budou velitelská stanoviště.“
d) V případě léta roku 1941 bohužel „všechny možné varianty bojů“ na oficiální úrovni neznáme. Co se dá dělat, a kdo ví - možná ani neexistovaly. Jestliže cílem bylo získat čas, znamenalo by to, že výsledkem předválečné činnosti a využitého času jsou následující tři směrnice:
22. června v 0 hodin 25 minut byla vojenským okruhům předána Direktiva č. 1. Hlavním smyslem a posláním direktivy bylo nepodléhat provokacím. Vychází z toho, že součástí plánu obrany západních hranic bylo mimo jiné neodpovídat na provokace. Velmi podivné. Nesmyslnost oné směrnice byla prověřena už pár hodin poté a to s katastrofálními následky.
22. června v 7 hodin 15 minut byla do vojenských okruhů předána Direktiva č. 2. Nesmrtelný dokument plný škrábanců a čmáranic - „vzhledem k rozložení sil a vzniklé situaci se projevila jako nereálná, a proto nebyla uvedena v život.“ (G. K. Žukov - Vzpomínky a úvahy), načež musel Georgij Konstantinovič usednout ke stolu potřetí a vytvořit Direktivu č. 3, která nařizuje Rudé armádě přejít do protiútoku. Viktor Suvorov popisuje, jak tato direktiva zlikvidovala Rudou armádu.
Jestliže budou někdy vypracovány oficiální dějiny (čtvrté), tak základní kostra, dějová linie musí obsahovat zmíněné čtyři body. Mohly by začínat třeba takto: Sovětský svaz se strašně bál útoku nacistického Německa (Smíšená varianta: spolu s Německem zaútočí Velká Británie.) a tento strach paralyzoval celou zemi. Výsledkem pochopitelně byla absence plánů obrany západních hranic, avšak génius G. K. Žukova nepropadl zmatku, a hned 22. června v 7 hodin 15 minut byla do vojenských okruhů předána první ze dvou směrnic.. atd.
Mimochodem: I. Erenburg, K. Simonov, Reportáže 1941/1945. Erenburg kuje železo nenávisti vůči Němcům do běla, jen co je pravda, avšak o strachu ani jedna zmínka a to včetně kritických let 1941 a 1942.