Autor měl evidentně problém celou osobnost G.C.Marshalla uchopit, ostatně jako každý historik, který se o to pokusil. Na druhou stranu v článku nic důležitého nechybí, ale s některými prohlášeními autora nemohu souhlasit, protože prostě neodpovídají pravdě. Vybírám pouze dvě pro ilustraci. Za prvé to nebyl jen King, kdo prosazoval strategii tichomoří především, ale hlavně McArthur a americká veřejnost, která považovala Japonsko za nepřítele č.1. Další dezinpretací historických faktů je tvrzení, že byl Marshall z čínské mise odvolán. Roosvelt prostřednictvím Eisenhowera nabídl Marshallovi funkci státního sekretáře již během vyjednávání, z důvodu neshod mezi ním a Byrnesem. Marshall nabídku přijal, ale přesto se ještě několik měsíců pokoušel vyjednat dohodu mezi Čankajškem a komunisty. Teprve po definitivním krachu vyjednávání opustil Čínu, aby se ujal funkce. Dále obviňovat Marshalla, že chyboval při neobsazení Prahy a dalších částí Evropy z důvodu politické nezkušenosti je vcelku odvážné. Marshall byl náčelníkem štábu a nikoli prezidentem, nebo ministrem zahraničí. Pokud se tato velká chyba dá někomu přisoudit, pak jednoznačně Roosveltovi, který ke konci války ze zdravotních důvodů přestal projevovat jakoukoli iniciativu v tomto směru. Marshall byl apolitický voják, který vždy jen vykonával politická rozhodnutí svých nadřízených, ostatně tak, jak je tomu ve všech demokratických zemích. Těchto nepřesností je v článku více, ale opravdu nemám čas, ani chuť se v tom pitvat do detailu. Mohu doporučit všem, kteří se o osobnost G.C.Marshalla zajímají, aby si přečetli jednu z nejuznávanější biografií od Jana Wannera. Jinak s prohlášením, že Marshall je možná největší osobností minulého století, mohu jen souhlasit. Přesto je podle mého názoru hlavně v Evropě, která mu za tolik vděčí, neprávem opomíjen. Čest jeho památce.
Chybky
DeGuise 27. 3. 2008 16:55Vaše odpověď: