Babička se jmenovala Blažena nikoliv Božena. Po Mnichovu, když dědeček nastoupil do čs.armády při mobilizaci, zůstala babička sama s dětmi. Místní Němci (Kuřivody byla hlavně německá obec - resp.městys)na ni měli pifku, protože před válkou dědeček s babičkou vyčlenili ve vlastním domě místnost pro českou školku, neboť obec (v městské radě byli jen Němci) odmítla dát k dispozici obecní prostory. A tak ji za podporu českého živlu chtěli místní Němci zlynčovat. Na poslední chvíli přišel starosta a zarazil to (jinak ovšem o starostovi babička dobře nemluvila). Babička pak vzala děti a utekla do Hrubého Lesnova k rodičům. Až po dotazu, co bude s majetkem a hospodářstvím jí obec Kuřivody požádala, aby se vrátila. Pro dokreslení barevné situace v jediné rodině: Dědečkova sestra Elfriede Hiecke (moje prateta) si vzala Němce a dědečka přemlouvala, abys se s babičkou - jako Češkou - rozvedl. Manžel Elfriede byl barvíř z Varnsdorfu a sloužil u SA. Zahynul za války, ovšem nikoliv v boji, ale na souchotiny. Elfriede byla po válce odsunuta na území pozdější NDR. Jiný můj prastrýc z okruhu dědečkovy rodiny byl také Němec z Varnsdorfu ovšem antifašista, který byl za války zavřen a už se z vězení nevrátil. Když před válkou oba prastrýcové přijeli k dědečkovi a babičce, tak ta se zlobila, že to vždycky skončilo politickou hádkou a tak museli k babičce a dědečkovi jezdit každý zvlášť. Skutečný život nikdy není černobílý. Zdravím a ještě jednou Vám děkuji.
Re: po valce
Ludvík Engel 2. 1. 2007 19:15Vaše odpověď: