Georgij K. Žukov: Vospominanija i razmyšlenija (12. vydání)

Paměti sovětských maršálů bývají často považovány za nudnou četbu. Ale to je jen první dojem, sovětská válečná memoárová literatura v sobě obsahuje velké množství cenných poznatků - musí se ovšem číst s otevřenýma očima.

Žukovovy paměti vyšly v Sovětském svazu již v roce 1969 (vyšly i češtině v letech 1971 a 1976 v rozdílných vydáních). Do pádu komunismu byly poté v SSSR vydány ještě v dalších osmi vydáních. Bohužel všech těchto devět prvních vydání je spíše dokladem komunistické doby než věrohodnými vzpomínkami sovětského maršála.

Až do 10. vydání z roku 1990 byly totiž zařazeny pasáže, které z předchozích vyškrtla komunistická cenzura. Jednotlivá vydání z komunistické doby se dokonce velmi výrazně lišila i mezi sebou (např. 1. vydání z 1969 a 2. z 1974). Paměti kompletně, tak jak je Žukov (a spolupracovníci) napsal, potom vyšly ještě v letech 1992 a 1995.

Ve 12. třídílném vydání z roku 1995 je kurzívou odlišen text, který byl původně komunistickou cenzurou z knihy vyřazen. Jen letmé prolistování prvním dílem nám ukáže, že sovětská cenzura svému největšímu válečnému hrdinovi vyškrtla asi pětinu rukopisu jeho vzpomínek.

Zatímco první kapitoly o Žukovově mládí a prvních letech v armádě zůstaly téměř beze změny, tak nejvíce cenzurními zásahy utrpěly (celkem pochopitelně) kapitoly týkající se třicátých let (čistky), předválečných příprav Sovětského svazu, prvních válečných let apod.

O pečlivosti cenzury svědčí např. i takové drobnosti: Žukov se v jednotlivých kapitolách často zmiňuje o různých velitelích, se kterými se během bojů setkal. Dost často po krátké charakteristice následuje dovětek: „brzy poté byl neprávem obviněn a v roce XX zastřelen“. Všechny tyto dovětky cenzura velmi pečlivě vyškrtala.

Největší „řez“ cenzury prodělal 1. díl Žukovových vzpomínek. Co všechno bylo odstraněno? Např. několikastránkové kompletní pasáže o čistkách v armádě ve 30. letech, značné části vzpomínek na boje na Chalchyn-Golu v létě 1939, kompletně vzpomínky na „osvobozovací pochod“ do Besarábie v červnu 1940. Věty, odstavce i celé stránky byly proškrtány v kapitolách týkajících se příprav na válku v letech 1940-41.

Cenzura v sovětském pojetí:

Podívejme se na některé konkrétní záležitosti z prvního dílu. Zajímavé jsou Žukovovy vzpomínky na „osvobození Besarábie“ v červnu 1940:

„Brzy po návratu do Kyjeva mi zavolal lidový komisař obrany S.K. Timošenko a sdělil mi rozhodnutí vlády o vytvoření Jižního frontu v sestavě tří armád pro osvobození Severní Bukoviny a Besarábie zpod rumunské okupace. Velitelem frontu jsem byl jmenován já...Do sestavy frontu se zařadily dvě armády Kyjevského okruhu: 12. armáda pod velením generálmajora F.A. Parusinova a 5. armáda pod velením generálporučíka V.F. Gerasimenka; třetí se vytvořila z vojsk Oděského vojenského okruhu pod velením generálporučíka I.V. Boldina. Po dlouhých jednáních rumunská vláda plně souhlasila vyvést svá vojska z Severní Bukoviny a Besarábie, a tak celá věc proběhla mírnou cestou.“

Je známo, že Žukov nechal na řeku Prut vysadit výsadkové brigády, čímž odřízl rumunská vojska ustupující z Besarábie. V Rumunsku to vyvolalo velké obavy z toho, že Sověti se na Prutu nezastaví a chystají se postupovat dál. Žukov to vysvětluje tím, že prý Rumuni porušovali podepsanou dohodu a z území Besarábie odváželi vybavení závodů a železnic: „Abychom zamezili tomuto porušování dohodnutých podmínek, rozhodli jsme se vysadit dvě výsadkové brigády na řece Prut a obsadit všechny mosty přes řeku. Dvěma tankovým brigádám byl zadán úkol: předběhnout odcházející kolony rumunských vojsk a dojít k řece Prut.“ Sovětské tanky k řece skutečně dorazily současně s leteckými výsadky - urazily v krátké době 200 km. V ustupující rumunské armádě vznikla panika, důstojníci opouštěli své jednotky a snažili se rychle dostat přes řeku.

„Druhý den po těchto událostech mi volal speciální linkou I.V. Stalin. Stalin se ptal: Co se to u vás děje? Rumunský velvyslanec podal stížnost na to, že sovětské velení porušilo uzavřenou dohodu, vyslalo vzdušný výsadek na řeku Prut a odřízlo tak všechny ústupové cesty. Jakobyste vysadili z letadel tankové jednotky a rozehnali rumunská vojska.“ Žukov odpověděl, že rozvědka zjistila, že Rumuni odvážejí zařízení, a proto nařídil výsadek s cílem obsazení mostů přes Prut a také vyslal dvě tankové brigády. Stalin se dále ptal: „A jaké tanky jste to vysadili z letadel na řeku Prut?“ Žukov odpověděl, že žádné tanky vzduchem nepřeváželi, protože taková ani nemají letadla: „Zřejmě se vyděšeným ustupujícím rumunským vojskům zdálo, že tanky se objevily z nebe...“ Stalin se nato prý rozesmál a řekl, ať vojska shromáždí opuštěné zbraně a střeží vybavení závodů a železnice. Zároveň prý dá pokyn lidovému komisaři zahraničí, aby podal protest rumunské vládě.

Nevím, ale toto Žukovovo podání událostí se mi nezdá být příliš věrohodným. Bylo by skutečně možné, aby si Žukov jen tak sám na vlastní pěst vysadil výsadky na řece Prut, obsadil pohraniční mosty a odřízl ustupující Rumuny, aniž by o tom dopředu věděl Stalin? Vždyť celá událost vyvolala diplomatický skandál. Po armádních čistkách se žádný velitel v Sovětském svazu ani neodvážil pomyslet na samostatnou iniciativu. Byl Žukov taková výjimka, že by si mohl dovolit sám rozehrát hru, která měla zahraničněpolitické důsledky? Asi těžko. Spíše se zdá, že šlo o jakousi dobře promyšlenou (provokační?) hru samotného kremelského vládce...

V pasážích o přípravách na válku Žukov připomíná, že v Sovětském svazu se naprosto zanedbával výcvik a studium obrany. Píše např.:

„Vojenská strategie v předválečném období byla založena především na tvrzení, že pouze útočnými akcemi je možné rozdrtit agresora, a že obrana bude hrát především pomocnou úlohu, zabezpečujíce útočným uskupením dosažení zadaných cílů. Způsob výcviku vojsk neodpovídal v řadě případů požadavkům moderní války. Účastnil jsem se mnohých polních cvičení, manévrů a operačně-strategických her a nemohu si vzpomenout na případ, kdy by se útočící strana dostala do těžkých podmínek a nedosáhla stanoveného cíle. Pokud v průběhu akce útok nesplnil zadané úkoly, velení výcviku se uchýlilo k umělým opatřením ulehčujícím splnění úkolu pro útočící stranu. Krátce řečeno, naše vojska se ne vždy cvičila v tom, s čím se střetla během prvních těžkých dnů války. Co se týká jiných způsobů a forem vedení ozbrojeného boje, těmi se prostě opovrhovalo, zejména v operačně-strategickém měřítku. Stejně málo pozornosti jako obraně se věnovalo otázkám střetných bojů, ústupovým akcím a bojům v podmínkách obklíčení. A právě tyto druhy bojových akcí se v úvodní fázi války rozvinuly velmi široce a měly hned od počátku zuřivý charakter.“

Na mnoha příkladech Žukov potvrzuje, že Stalin nevěřil v možnost německého útoku. Když mu nosili hlášení o soustřeďování německých vojsk, tak Stalin prý obyčejně reagoval:

„S Německem máme dohodu o nenapadení. Německo po uši uvázlo ve válce na západě a já věřím, že Hitler neriskne otevřít druhou frontu a napadnout Sovětský svaz. Hitler není takový hlupák, aby nevěděl, že Sovětský svaz - to není Polsko, to není Francie, a že to dokonce není ani Anglie, ani všichni tito dohromady.“

Na zprávy o přeletech německých letadel Stalin reagoval:

„Německý velvyslanec nás jménem Hitlera ubezpečil, že u nich je v současné době v letectvu mnoho mládeže, která je profesionálně slabě připravena. Mladí letci se špatně orientují ve vzduchu. Proto nás velvyslanec prosil, abychom nevěnovali zvláštní pozornost jejich bloudícím letadlům.“

Jindy zase na Žukovovu zprávu o zesílené německé rozvědce Stalin řekl:

„Oni se nás bojí. Důvěrně vám řeknu, že náš velvyslanec měl vážný rozhovor osobně s Hitlerem a ten mu důvěrně sdělil: Neznepokojujte se prosím, když budete dostávat hlášení o koncentraci našich vojsk v Polsku. Naše vojska budou procházet velkou přípravou pro zvláště závažné úkoly na Západě.“

Někdy se ale z Žukovova výkladu zdá, jakoby Stalin byl úplný tupec. Tak např. v květnu ho prý Stalin informoval, že Němci chtějí v pohraničním území provést „průzkum hrobů vojáků a důstojníků padlých během první světové války v bojích se starou ruskou armádou.“ Je otázka, kolik si k těmto historkám Žukov přidal...

Zajímavý je Žukovův popis událostí dnů 21. a 22. června - zejména Stalinovy výroky, které cituje - cenzura tuto pasáž řádně pročistila. Např. když 22. června přišli s Timošenkem Stalinovi oznámit, že Němci zahájili útok, tak „Stalin rozpačitě řekl: Není to provokace německých generálů? - Němci bombardují naše města na Ukrajině, v Bělorusku a v Pobaltí. Jaká je to provokace? - odpověděl Timošenko. - Jestli chtějí zorganizovat provokaci - řekl Stalin - tak němečtí generálové bombardují i svoje města. Hitler o tom určitě neví.“

Stalin v německý útok nevěřil, ale již 21. června 1941 politbyro rozhodlo o vytvoření frontů - celkovým velením Jižního a Jihozápadního frontu byl pověřen Žukov. O tomto se ani v necenzurovaném vydání vzpomínek vůbec nezmiňuje - tady jsou jasně vidět limity toho, co byl ve vzpomínkách ochoten prozradit. Naopak ve vzpomínkách opakuje nepravdivé tvrzení, že prý až „dne 22. června byly Pobaltský, Západní a Kyjevský zvláštní vojenský okruh příslušně přetvořeny v Severozápadní, Západní a Jihozápadní front.“

Ani necenzurované vydání tak nepřináší nějaké skutečně senzační informace (někdy se až divím, co všechno sovětské cenzuře vadilo). Žukovovo podání mnohých událostí, např. zamlčení 2. strategické hry na mapách v lednu 1941, popis průběhu dnů 21. a 22. června 1941 apod., je mírně řečeno „nepřesné“. Žukov byl samozřejmě spolehlivý bolševik, a tak jistě při psaní vzpomínek dobře věděl které události a fakta je dobré zamlčet (na textu navíc pracovala kromě něj samotného i celá skupina vybraných historiků). Hodně mě rozesmál odstavec ve kterém charakterizuje předválečnou dobu v Sovětském svazu:

„Vyznačovala se neopakovatelnou, zvláštním způsobem pozvednutou náladou, optimismem, jakousi oduševnělostí a zároveň věcností, skromností a prostotou ve vzájemném styku lidí. Začínali jsme žít dobře, velmi dobře!“

Přesto ale necenzurované vydání dodává některé nové informace do mozaiky sovětské válečné historie. Ukazuje také, jak podrobnou cenzurou sovětská literatura o 2. světové válce v komunistických dobách procházela. Co všechno bylo asi ze vzpomínek jiných sovětských vojenských veličin vyřazeno?

Malá perlička na závěr: na několika místech v knize je malý odstaveček, kde Žukov pochvalně píše o některém veliteli, který měl údajně působit pod jeho velením při různých operacích. Dole na stránce je pak poznámka redakce knihy: „Tento odstavec se v daném kontextu v rukopisu nenachází.“ Někteří soudruzi se asi chtěli blýsknout pochvalou od slavného maršála a „zařídili“ si zřejmě zařazení pochvalné zmínky o sobě do knihy...