V poslední době se na trhu objevují knihy a publikace, zabývající se tématikou předválečných československých občanů, sloužících v době druhé světové války v německém Wehrmachtu. Obecně se ví o službě tzv. sudetských Němců1), do obecného povědomí se dostává také služba obyvatel Hlučínska a Těšínska. Na okraji zájmu však zůstává služba německé menšiny, žijící na území protektorátu Čechy a Morava. Následující publikace toto téma částečně otevírá, když si bere za cíl osvětlit osudy obyvatel německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku.
V úvodu jsou čtenáři představeny práce, které se touto problematikou v obecné rovině již zabývaly. Autorům v něm nezbývá než konstatovat, že dosavadní práce se na problematiku soužití Němců a Čechů na Vyškovsku v době předválečné, válečné a poválečné dívají značně jednostranně. Čeští autoři zdůrazňují protistátní činnost německé menšiny v době předválečné a válečné, němečtí naopak kladou důraz na období poválečné. Prací, které se s odstupem snaží celé dění popsat pokud možno objektivně, je jen pár. A k nim by se podle autorů publikace, která klade hlavní důraz na vojenskou stránku věci, ráda přidala.
První kapitola (autor Radek Mikulka) seznamuje čtenáře se stručnou historií této komunity, která osídlila obec Hlubočany (Hobitschau) s osadou Terešov (Tereschau) a obce Kučerov (Kutscherau), Lysovice (Lissowitz), Rostěnice (Rosternitz), Zvonovice (Swonowitz), Komořany (Gundrum) a Čechyně (Tschechen) pravděpodobně už někdy ve 13. a 14. století. Zevrubně popisuje národnostní třenice v počátku vzniku samostatného československého státu, kdy se místní německé obyvatelstvo stalo menšinou. Typickým úkazem pro tento jev se stávají české národnostní školy, do kterých jsou někdy nuceny chodit německé děti, a naopak do německých škol jsou někdy nuceny chodit děti české. Je zde zmíněno postupné prolínání německého a českého živlu, kdy např. v obcích Čechyně a Komořany dosáhl podíl Čechů ve třicátých letech cca 75 % resp. 40 %. Zajímavou sondou do myšlení německé menšiny jazykového ostrůvku jsou pak výsledky parlamentních voleb v roce 19352), kdy více než polovina Němců z ostrůvku volila sice německé, nicméně spíše zemědělsky a křesťansky orientované strany Bund der Landwirte a Deutsche Christlichsoziale Volkspartei (které se však v březnu 1938 i přes odpor některých jejich členů sloučily se Sudetendeutsche Partei). Závěrem je zmíněn vývoj regionu po okupaci českých zemí v březnu 1939 a působení obyvatel jazykového ostrůvku v nacistických organizacích. Bohužel zde zcela chybí zmínka o poválečných osudech místních Němců a jejich konečném odsunu.
Stěžejní část publikace je obsažena ve druhé kapitole (autor Jiří Suchánek), zabývající se již přímo službou Němců z vyškovského jazykového ostrůvku v německém Wehrmachtu. Obecně je popsáno jakým způsobem, v jakém rozsahu a k jakým částem Wehrmachtu byli odvedenci zařazováni. Je zde zmíněn také pobyt části Leibstandarte SS Adolf Hitler v okolí Vyškova, kde se zotavovala po svém bojovém nasazení na Balkáně. Následně jsou již uvedeny vzpomínky přímých účastníku bojů hlavně na východní frontě. Velmi podrobně je vylíčen osud poddůstojníka Martina Hrušťáka (Hrustaka), nositele Rytířského kříže Železného kříže s dubovými ratolestmi, pocházejícího z Čechyně. Po presenční službě v čs. armádě rukuje v roce 1939 do Wehrmachtu a následně je přidělen ke 162. Infanterie Regiment / 61. Infanteriedivision, se kterou se od roku 1941 účastní těžkých bojů na severním úseku východní fronty.3) V srpnu 1944 je raněn nedaleko Rigy, kde svým zraněním na plukovním obvazišti (Hauptverbandplatz) podléhá. Druhým podrobněji popsaným osudem je služba poddůstojníka Johanna Butscheka z Kučerova, který sloužil jako bitevní letec na letounu Fw 190 nejdříve v Africe, následně na Sicílii a v Itálii a nakonec na východní frontě, kde byl v srpnu 1944 sestřelen a zahynul. Dále jsou uvedeny stručně osoby, jejichž osud je znám z dochovaných úmrtních oznámení (Sterbebild). Zajímavým protikladem k těmto osudům je pak zmínka o službě Němců z Vyškovska v československých zahraničních jednotkách, kde se však vzhledem k nedostatku podkladů podařilo doložit pouze působení Adolfa Čecha (narozen ve Vídni, domovská obec Vyškov) a Rudolfa Jellinka (narozen ve Stuttgartu, domovská obec Vyškov), kteří oba padli u Dunkerque v rámci Čs. samostatné tankové brigády. V rámci této kapitoly bych uvítal, kdyby bylo alespoň rámcově vysvětleno postavení Němců v protektorátu Čechy a Morava (zákonný rámec, dle kterého byli prohlášeni za říšské občany).
Třetí kapitolu (autor Jiří Suchánek) tvoří tabulkovou formou obsáhle zpracované Seznamy padlých a pohřešovaných, které uvádějí pro jednotlivé obce německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku oběti z řad občanů, zaviněné ať službou v německé armádě, tak bojovou činností Rudé armády koncem války na jižní Moravě. Samozřejmostí jsou odkazy na zdroje, ze kterých byly údaje získány.
V Závěru autoři vyslovují přání, aby se publikace „…zároveň stala podmětem k dalšímu bádání na tomto poli.“ Na konci publikace je zařazeno stručné resumé v německém jazyce (autor Martin Hanáček), textové přílohy, seznam použitých zkratek, seznam použitých pramenů a publikací a samozřejmě také obrazová příloha (na kvalitním křídovém papíře), zahrnující portrétní fotografie jednotlivých vojáků v publikaci zmíněných a několik dobových dokumentů.
K textové příloze mám připomínku k Příloze č. 1 – překladu dopisu oznamujícímu úmrtí vojáka na frontě. Zde je chybně uvedeno označení „střelec granátnického protitankového pluku“ (v originále Pakschütze in einem Pz.-Gren.-Rgt.). Ve skutečnosti se jednalo o protitankového střelce u pluku tankových granátníků. Podle čísla polní pošty (Feldpost-Nr. 26 637 E) je pak možné přesně identifikovat jednotku jako 4. (schwere) Kompanie / I. Bataillon / Panzergrenadier Regiment 60 / 116. Panzerdivision. Součástí této roty byla také těžká protitanková četa (schwere Panzerjäger Zug) vybavená třemi protitankovými kanóny r. 7,5 cm.
V obrazové příloze je zřejmě nepřesnost v popisku fotografie příslušníků 170. Infanteriedivision u Leningradu (list XVI nahoře). Vojáci podle všeho nemají na přilbách bílý ochranný nátěr, ale jedná se o nátěr přileb blátem, aby splynuly pokud možno co nejvíce s okolním prostředím.
Publikaci formátu A5, čítající celkem 80 stran textu a 16 stran obrazových příloh, hodnotím i přes výše uvedené drobnosti jako velmi zajímavý a zdařilý počin několika zájemců o tuto problematiku, která stojí rozhodně za přečtení.
1) Paradoxně mohli získat říšské státní občanství také Češi, kteří k 10. říjnu 1938 bydleli na územích zabraných v říjnu 1938 Německem, před 1. lednem 1910 se zde narodili a kteří se do 19. března 1939 nepřihlásili k české obcovací řeči (pro Hlučínsko platila poněkud pozměněná pravidla).
2) V soudním okresu Vyškov obdržela SdP 805, BdL 437 a DCV 424 hlasů z celkového počtu 25 203 platných hlasů.
3) Shodou okolností sloužil na východní frontě v letech 1941-42 u stejného pluku vojín Wilhelm B. z Brna, jehož osudy si můžete přečíst zde.