Nová publikace z dílny leteckého historika Miroslava Šnajdra mapuje u nás nepříliš známé téma leteckých bojů na francouzském nebi v období tzv. podivné války, jejichž aktéry byli stíhači RAF a jednotky německé Luftwaffe. Na historické mapě leteckých bojů druhé světové války se tak českému čtenáři začernilo jedno doposud víceméně bílé místo a nutno říci, že dílem kvalitním.

Kniha je rozdělena na dvě části — Boj a Přílohy. Jak již samotné názvy napovídají, první z nich zabírá většinu rozsahu publikace a jedná se v ní především o popis leteckých bojů. V jednotlivých kapitolách, kterých je celkem čtrnáct (plus závěrečné shrnutí), se autor chronologicky věnuje působení čtyřech (později šesti) stíhacích squadron RAF, které byly vyslány na kontinent. Nejde však jen o suchý popis bojů, právě naopak. Každý pilot, který dostane na stránkách knihy prostor, je představen a nechybí ani jeho předchozí i další kariéra u RAF či jiné zajímavosti. Na čtenáře tak nečeká záplava jmen (a dumání nad tím, jestli to je ten samý letec, kterého „potkal“ v jiné souvislosti), ale do kontextu zasazené osudy jednotlivců.

Co se týče samotného popisu bojů, tak si autor zaslouží uznání za svůj přístup. Mimo obligátních anglických a německých zdrojů zařadil i francouzské a především prakticky vše kriticky zkoumá a porovnává. Vyvaruje se také neblahé praxe některých historiků, a přestože si do textu některou verzi popisované události nutně „vybere“, v poznámce pod čarou uvede i alternativní popisy, nezřídka doplněné o hodnotící komentář.

Text je navíc bohatě proložen fotografiemi, byť je možná trochu škoda, že nedostaly prostor na kvalitním křídovém papíře ve fotografické příloze — v rámci objektivity je však nutno dodat, že kvalita tisku na obyčejný papír je dobrá. Osmistránkovou přílohu na křídovém papíře tak „obsadily“ barevné bokorysy některých zúčastněných letadel, jejichž autorem je Zbyněk Válka. Tabulky s technicko-taktickými daty jednotlivých strojů pak jsou začleněny do textu zhruba v místě, kde se o něm nějak rozsáhleji pojednává. To má tu výhodu, že hned po ruce k popisovanému stroji jsou i technická data, ovšem na druhou stranu, chce-li čtenář porovnat jednotlivé stroje mezi sebou (zejména tehdy nejobvyklejší protivníky, Hurricane Mk.I s Bf 109E), musí prolistovat celou publikaci a tabulky složitě hledat, neboť chybí i jejich seznam.

Po jazykové stránce je kniha na slušné úrovni. Párkrát sice korektorovi unikla čárka, shoda podmětu s přísudkem či překlep, ale nad tím čtenář jistě smířlivě přimhouří oko. Co je však již méně pochopitelné, je opakovaně špatné použití slova „eventuálně“ v bojových hlášeních anglických pilotů, padající na vrub špatnému překladu, např. na straně 94 čteme: „Eventuálně jsem se dostal za ocas jedné ‚109‘…“. Je více než pravděpodobné, že původně tam bylo anglické slovo „eventually“, které odpovídá českému „nakonec“; v češtině však je význam „eventuálně“ odlišný — slovník cizích slov nepovoluje u hesla „eventuálně“ varianty jiné než významově blízké „případně“, „možná“. Nicméně pokud autorovi tuto chybičku odpustíme, máme v rukou velmi kvalitní text.

Samozřejmě, vytáhl-li by rýpavý čtenář ze své torny „šťourací klacík“ značné velikosti, mohl by upozornit např. na fakt, že není až tak jisté, ze které jednotky pocházel Bf 109E-3 W.Nr. 1304 či nesouhlasit s tvrzením o velké nevýhodě plovákových karburátorů užitých v motorech Hurricanů. Zejména ve druhém případě by tvrzení slušela poznámka pod čarou upozorňující na skutečnost, že problém byl později (během Bitvy o Británii) uspokojivě vyřešen pomocí tzv. Shilling Orifice (definitivní řešení pak představoval RAE Anti-G Carburettor — upravený plovákový karburátor se přitom v praxi ukázal jako lepší řešení, než pozdější membránový karburátor) a že soustava přímého vstřikování paliva do válců, již použili němečtí konstruktéři v motoru DB 601A, je složitější, dražší a náchylnější k poškození.

V přílohách na čtenáře čeká dobrých čtyřicet stran informací, mezi nimiž figuruje seznam sestřelů britských squadron, srovnání úspěchů největších es obou stran — Hptm. Wernera Mölderse a F/O Edgara Jamese Kaina —, pasáž o Hurricanech jakožto hlavních „dostihových koních“ britských stíhačů ve Francii a jeho srovnání s Bf 109E či taktika stíhačů RAF. Nechybí ani krátký text o Gladiatorech, které také po jistou dobu působily na západní frontě a přílohy uzavírá seznam hodností Luftwaffe, RAF a Armée de l'Air a vysvětlivky.

Dost lacině a zbytečně působí v textu obsažené reklamy. Skutečně, na konci některých kapitol je ve zbývajícím prostoru umístěna reklama na další publikace nakladatelství Fontána či inzerát hledající tamtéž nové autory a témata. Chápu, že z hlediska ekonomického není volná půlstrana ideální, ale z hlediska čtenáře to je dost škoda, působí to zoufale a publikaci to sráží dolů. Zvláště když na konci knihy, v části s ostatními publikacemi nakladatelství, jsou uvedeny tituly s tématem zcela nesouvisející.

V tématu zběhlý čtenář již jistě zaregistroval, že tato kniha není autorovou první na podobné téma. Zkonfrontujme proto předkládanou knihu s dřívějším dílem Miroslava Šnajdra, publikací Hawker Hurricane Mk.I. Francie, Belgie, Norsko 1939-40, Trias, Ostrava 1991. Čtrnáct let rozdílu by mělo být znát — a také je velmi výrazně. Pokud porovnáme relevantní pasáže (v Hawker Hurricanu Mk.I tedy uvažujeme pouze nasazení britských stíhaček za podivné války), pak lze pouze konstatovat, že v nové knize je rozšířeno prakticky vše: od popisu soubojů přes jména pilotů a jejich další osudy (v původním díle se jich svého medailonku dočkala jen hrstka) až po rozbor jednotlivých nároků a jejich konfrontaci s německými prameny. Plusem v novější knize jsou taktéž již zmíněné poznámky pod čarou.

Co říci závěrem? Z mého pohledu jde o kvalitně napsanou knihu, kterou bohužel trochu sráží dolů ne zcela ideální zpracování. Pokud se však dokážete přenést přes reklamy či porůznu umístěné tabulky, nelze práci než doporučit.