Kniha dvou ruských autorů chronologicky popisuje sovětskou účast v různých vojenských konfliktech, zejména v těch, které Sovětský svaz sám vyvolal.

V názvu knihy jsou sice letopočty 1919 - 1989, ale první kapitola knihy se zabývá až španělskou občanskou válkou, takže třeba rusko-polskou válku z roku 1920 tady nenajdeme. Další kapitoly potom popisují zimní sovětsko-finskou válku, spojenectví s nacistickým Německem, sovětskou účast v konfliktech studené války, jako byla korejská a vietnamská válka, sovětskou vojenskou angažovanost na Blízkém Východě a v Africe, karibskou krizi a samozřejmě i sovětské potlačení povstání v Maďarsku 1956 a invazi do Československa 1968.

Vše je psáno poměrně stručně a jasně, ovšem s mnoha zjednodušeními a nepřesnostmi. Nevím jestli se třeba vietnamská válka nebo arabsko-izraelské války dají označit za „sovětskou nátlakovou akci“ (str. 10). Sověti se tady samozřejmě angažovali, ale ve srovnání s Američany... Stejně tak podivné je tvrzení, že dnešní konflikty na území bývalé Jugoslávie „mají svůj základ v sovětských agresích“ (str. 12).

V kapitole o občanské válce ve Španělsku se nejprve píše, že „množství vojenské techniky ... dopravované do Španělska bylo obrovské“, ale zároveň to v další větě autoři sami popírají, když toto "obrovské množství" pro rok 1936-37 vyčíslují na 30 děl z Francie, 8 děl z USA, 145 kulometů z ČSR apod. (str. 14). Na straně 28 potom píší, že za celou válku (1936 - 1939) bojovalo ve Španělsku celkem 2000 sovětských občanů, v kteroukoli dobu však tento počet nepřesáhl 600 - 800 osob. Myslím, že ve srovnání s masivní pomocí Frankovi od Německa a Itálie (o které se autoři téměř nezmiňují), to jsou zanedbatelné počty. Ovšem je pravda, že Španělsko bylo dobrá testovací půda pro sovětské zbraně, zejména tanky BT se ukázaly ve velmi dobrém světle.

V kapitole o sovětsko-německých vztazích v letech 1939-41 jsou citovány pakty a jejich tajné dodatky z tohoto období, ale ani tato část nezůstala bez chyb. Dva tajné protokoly na straně 55 nejsou z 28. srpna, jak je zde uvedeno, ale z 28. září, a nenavazují na pakt z 23. srpna, ale na smlouvu o přátelství z 28. září (což logicky vyplývá i z jejich obsahu). V paktu se nehovořilo o severní Bukovině, ale pouze o Besarábii (str. 9).

V knize jsou i jiné nepřesnosti. V celé knize se, zřejmě pro zjednodušení, používá označení sovětské tajné služby - KGB, i když ten vznikl až v roce 1954. Na str. 17 se např. píše: „důležitou roli sehrával Výbor státní bezpečnosti. KGB využívala španělské občanské války...“ O Chruščovově odvolání se píše na straně 119: „nenápadný převrat, který se udál v Kremlu, díky válce na Blízkém východě v roce 1967 téměř unikl pozornosti...“. Přitom Chruščov byl odvolán už v roce 1964. Celá pasáž o událostech v Československu v roce 1968 je také velmi nepřesná, dokonce i překladatel pocítil nutnost na několika místech doplnit poznámku, že „popis událostí je zde velmi zjednodušený a nepřesný“.

Nejzajímavější jsou v knize zřejmě pasáže o sovětské angažovanosti v asijských a afrických konfliktech. Autoři měli přístup i do dříve nedostupných archivů a tak zde najdeme zajímavé informace a počtech vojáků („poradců“) a techniky, které SSSR do jednotlivých oblastí posílal. Jsou zde i citace ze vzpomínek některých sovětských vojáků, třeba na válku v Koreji nebo ve Vietnamu (ve kterých se Sověti účastnili přímo i bojů, zejména jako letci, ovšem v letadlech s korejskými nebo vietnamskými výsostnými znaky). Jak autoři připomínají, vzpomínky sovětských vojáků na Vietnam se v mnohém podobají zážitkům amerických veteránů.

Zajímavá je i pasáž o sovětské vojenské pomoci Etiopii a Somálsku. Když mezi těmito státy vypukla válka, tak sovětští poradci byli v hlavních stanech obou mezi sebou válčících států! Jak se v knize píše:

„Kromě případů občanských válek zřejmě podobná situace v dějinách vojenství nikdy nenastala. Plukovník Fjodor Bogdanov, který pracoval v generálním štábu somálských ozbrojených sil jako hlavní vojenský poradce, vzpomíná, jak obtížné bylo plánovat operace, když věděl, že v nevelké vzdálenosti studuje ve stejnou chvíli stejné mapy jeho spolužák z vojenské akademie, plukovník Konstantin Akopjan, člen etiopského velení.“

Když byli sovětští poradci v listopadu 1977 ze Somálska vypovězeni, tak okamžitě přešli do velení etiopské armády, proti které předtím plánovali vojenské operace...