Docela se štěstím jsem se dostal k další knize z AVISu. Pozemní jednotky a pozemní technika nejsou vůbec středobodem mého zájmu, přesto si vždycky rád podobnou knihu přečtu. Zajímavé a pro mnohé málo známé téma, čtivý text, řada fotografií, mapy... co víc čekat od takové knihy?
Ale možná stojí za to ocitovat motto knihy uvedené na začátku:
V každém z nich jsou zapsány více jak šedesát let staré události z různého pohledu, odlišným stylem a nestejnou délkou.
Následující řádky popisují mimořádné události a množství každodenních činností československých a spojeneckých vojáků v posledním roce 2. světové války u Dunkerque.
Není zde však vylíčena každá událost, nejsou zde zaznamenána všechna důležitá rozhodnutí velitelů.
Nenajdete tu ani odpovědi na všechny otázky...
K tomu přece knihy jsou, aby čtenáři měli další a další otázky – svědčí to o zájmu, který taková kniha vyvolá, ne?
Každopádně autor nám v úvodu krátce představí historii výstavby čs. pozemních jednotek v Británii a jejich přípravu k nasazení. Samotný deník začíná datem 1. října 1944. Ke každému dni je napsán alespoň krátký odstaveček, mnohdy však jde o půlstránkový elaborát s popisem bojových akcí, výčtem nasazených jednotek, ztrát nebo kořisti. A jak jsem už uvedl to vše v doprovodu dobových fotografií. V textu je pro mne osobně řada zajímavých informací – např. o spojeneckých jednotkách, které podléhaly čs. brigádě, nebo o použití ukořistěných zbraní. Zrovna tak je zajímavé sledovat značné úsilí věnované tomu, aby na jaře 1945 čs. brigáda byla přidělena k jednotkám útočícím směrem k Československu. Bohužel z řady důvodů se tento záměr neuskutečnil. Deník brigády pokračuje i po skončení války – následoval přece přesun domů do Československa. Deník končí jednak popisem velké přehlídky brigády v Praze dne 30. května 1945 a poznámkou, že z brigády začal být formován 1. tankový sbor.
Druhou polovinu knihy tvoří Přílohy. Je jich celkem patnáct. Od popisů rozsáhlých násilných průzkumů, přes početní stavy lidí a jednotek, jmenné seznamy, výpisy z rozkazů až k popisu vozidel a techniky používaných brigádou nebo mapám obléhaného Dunkerque. Tady bych si dovolil pro příště navrhnout, že by bylo bezvadné, kdyby podobné dobové mapy byly přetištěny barevně a hlavně ve větším měřítku – čtenář by během četby deníku jistě měl rád takovou mapu při ruce. Přece jen by potom orientace v textu a v popisovaném dění byla mnohem snazší. Zadní předsádky je pak využito k barevnému vyobrazení jednotlivých označení vozidel brigády – což je věc, kterou v maximální míře ocení modeláři.
Na úplný závěr se budu znovu a znovu opakovat: kdy konečně bude možné tyto skvělé knihy od AVISu napsané v tuzemsku podle archivních materiálů a doplněné desítkami originálních dobových fotografií koupit běžně v knihkupectvích? Často je dneska slyšet stesky nad tím, jak mladá generace nečte, jak nezná historii, jak není na nic hrdá... Jaké možnosti má průměrný dvanáctiletý kluk, aby si mohl přečíst třeba právě tento válečný deník? Zatím místo na pultech a v knihovnách nepochopitelně zabírají trapné, plačtivé teutonské memoáry od nakladatelů typu Svojtka&Company! Je třeba kvůli AVISu změnit nějaký zákon? Tak ho k čertu změňme! Copak je na tom něco složitého?
Za zapůjčení knihy velice děkuji Janu Elznicovi.