Jon Sutherland & Diane Canwellová: Válka v obrazech Němečtí parašutisté za druhé světové války

Tato kniha, jak už název napovídá, obsahuje jako hlavní materiál dobové fotografie z 2. světové války, které jsou doprovázeny textem přeloženým z angličtiny. Obsah brožované publikace provedené v měkké vazbě z polomatného papíru větší gramáže je autory rozdělen celkem do pěti částí, nazvaných postupně Úvod, Kapitola 1/Přes Balkán, Kapitola 2/Operace Mercury, Kapitola 3/Rusko a Bibliografie. Rozsah knihy je dán v zásadě počtem fotografií, které měli autoři k dispozici a slovním doprovodem k nim. Stran má kniha celkem 141.

Ve dvaapůlstránkovém úvodu je stručně shrnut obsah knihy, tedy tažení, jichž se němečtí výsadkáři účastnili. Čtenář se zde dozví, že zařazené výhradně černobílé fotografie pořídil jediný autor - německý výsadkář Oberfeldwebel Wilhelm Plieschen, příslušník 2. roty kulometného praporu 7. Flieger-Division. Jeho osudy a zážitky v uvedených operacích a místech jsou zdokumentovány pomocí fotoaparátu na kinofilm. Fotografie v knize jsou pořízeny amatérem a to je třeba při jejich hodnocení brát v úvahu. Nesporná je atmosféra autentičnosti, která ze snímků doslova dýchá. Díky většině popisků pak je čtenář poučen i o řadě málo známých podrobností viditelných na fotografiích. Jedná se o dosud u nás nepublikované snímky, které zájemcům o výsadkové jednotky přinesou řadu zajímavých detailů např. o typech uniforem při jednotlivých kampaních, používané výstroji, technice, zbraních a podobně. Úvod je zakončen velice důležitým upozorněním, že fotografie v knize obsažené lze zakoupit prostřednictvím britského e-shopu na CD ve vysokém rozlišení.

První kapitola - Přes Balkán - začíná popisem výzbroje a výstroje včetně padáků, kterou němečtí parašutisté používali. Následuje stručný popis výcviku a vysazování. Fotografie pak dokumentují nejen činnost německých jednotek a jejich jednotlivých příslušníků, ale poměrně zajímavým způsobem zobrazují i okamžiky střetávání vojsk vyspělé průmyslové mocnosti s národy a civilizacemi, které oproti nim mají daleko nižší životní úroveň a špatné podmínky života jako celku. Snímky pořízené Plieschenem během cesty do Řecka i v Řecku samém mohly ve své době utvrzovat nejen autora, ale i ty, kterým byly prezentovány, v tehdy panujících názorech o nadřazenosti německého národa nad ubohými příslušníky zaostalejších kultur. Zde fotograf zdůraznil nejen onu bídu, která ze snímků doslova trčí, ale i některé způsoby života v zemích pro něj zcela cizích a také vztah jejich obyvatel k dobyvatelským vojskům táhnoucím jejich zemí. Z tohoto hlediska jsou fotografie opravdu ilustrací tehdejší doby a názoru určitě nejen jejich autora.

Nedostatkem v textech je mimo jiné opisování názvů jednotek začínajících velkým písmenem, např. 7. Letecká divize, Horská divize, Průzkumný pluk atp. Nehledě na fakt, že v češtině by mělo být na začátku slova uprostřed věty malé písmeno, tedy „7. letecká divize“, jak se ve všech českých a československých pramenech používá, bylo by mj. vhodné, stejně jako to překladatel činí v jiných případech, doplnit formou poznámky vysvětlení, že originální německý název „7. Flieger-Division“ sloužil k utajování pravého charakteru úkolů jednotky, jímž bylo provádění výsadků. Později zformované německé výsadkové divize již také nesly název „Fallschirmjäger-Division“. Utajování příprav operace „Merkur“ - v angličtině originálního textu i v češtině překladu „Mercury“ - je v knize popsáno poměrně podrobně.

Druhá kapitola se týká invaze na Krétu, tedy průběhu operace „Merkur“.
Fotografie zařazené do této kapitoly mají v sobě přes převážně nižší kvalitu a absenci snímků pořízených objektivem s delším ohniskem značný akční náboj a blíží se tím i profesionálním reportážním momentkám. Jak je již jinde uvedeno, nelze na jejich kvalitu pohlížet očima dnešního diváka. Jsou povětšině pořízeny za situací, kdy je třeba držet hlavu velice nízko u země a to, že byly vůbec pořízeny, je hodno úcty. Jejich citová a dokumentační hodnota je nesporná nejen pro autora samého. Značná část je jich pak věnována dokumentaci vítězného ukončení bojů, množství kořisti a zajatců spolu se zaznamenáním okamžiků pro každého vojáka navýsost slavnostních a důležitých - tedy vyznamenávání těch, kdož se nejvíce proslavili v bojích.

Ale již na straně 13 narážíme na problém, který se táhne jako červená nit celou publikací a jinak vcelku hodnotný a přínosný grafický obsah poněkud znevěrohodňuje. Jde o tolikrát již mnou komentované nepřesnosti při práci překladatele. Například český termín „vysazovač“, jenž je důvěrně znám každému, kdo jen k parašutismu přičichl, je z německého originálu der Absatze přeložen jako dispečer či instruktor. Na straně 15 pak překladatel vytvořil větu Operace se neplní, ale uskutečňuje či provádí. Pokud by šlo o splnění cíle operace, pak místo ji patří jej. Jako už v předchozí kapitole, kvalita slovního doprovodu takovýchto unikátů poněkud kulhá. Alespoň v této kapitole se tedy pokusím o něco podrobněji rozebrat práci jak autorů slovního doprovodu, tak překladatele i pracovníka nakladatelství odpovědného za korektury textu.
Výraz ve větě
uvedené na straně 24 dost dobře nechápu, taková divize mi není známa v žádné armádě. Problémy s oficiální a technickou terminologií se bohužel mezi překladateli rozmáhají.

Dalším problémem překladatele (pan Sitko) je skloňování či vůbec užívání cizích jmen, kupříkladu řeckých. Mezinárodně i v češtině v pracích, zabývajících se moderními opevněními, známá usance názvu řecké linie fortifikací „Metaxasova linie“ je na straně 27 nahrazena pojmem „Metaxova linie“, což evokuje spíše název známé řecké brandy. Zde se překladatel snažil gramatiku běžně užívaného názvu vylepšit.
Mnohokrát je název severokrétské Sudské zátoky opsán anglicky jako Souda Bay (nebo na straně 59 Saouda Bay). To lze pochopit, neboť v textu se uvádí, že jsou ponechány anglické názvy. Jak je uvedeno níže, vede to však někdy ke špatné orientaci v místních názvech a jinde; název německé invazní operace na Krétu zní v originále „Merkur“, v angličtině je to „Mercury“, jak překladatel ponechal v textu názvu kapitoly.
Naproti tomu na straně 28 je ve druhém pádu použito křestního jména Georgios ve tvaru „Georgiouse“ namísto správného Georgia. Viz třeba Pireus - Pirea, nikoli Pireusu. Totéž se týká na straně 69 a 79 obce Stavromenosu - správně Stavromenu, nebo pak na straně 89 - Aghiosem Nikolaosem, správně Aghiem Nikolaem.
Na straně 29 je neúplně uveden predikát německého šlechtice jako „von Heydte“, když správně je „von der Heydte“. Jistě jen omylem či překlepem pak je místo správného německého die Aufklärung - průzkum - napsáno Aufklarung.

Korektury pravopisu nejen při dělení slov byly rovněž poněkud podceněny. Nelze přece dělit slova například takto: na-dvládou (str. 30). Když překladatel napíše:
pak má korektor odstranit nadbytečnou čárku před „a“ (str. 38) či ve větách
opravit na „mnohá ... některá“. To jsou však toliko drobnosti.
Politické kulantnosti záměny Romů a Cikánů se v textu kapitoly lze podivovat jen občas. Rumunští cikáni jsou tímto slovem definováni na str. 47, Němci sami Romy či Cikány v té době (jistě včetně autora snímků Plieschena) označovali za Zigeuner. Jinde je ale užito politicky korektního soudobého výrazu „Romové“, např. str. 49. Pokud hodláme používat dobové označení důsledně a občas je dokonce citovat, pak napsat o Romech, že jsou v dobovém materiálu někde označeni za Cikány nebo jinde cikánky je podle mého názoru historicky správnější.

Autoři se občas v originále dopouštějí zjevných oxymoronů. Tak se na straně 63 uvádí, že: Na straně 71 se posléze o této záležitosti píše:
Z historických pramenů je přitom známo, že kupříkladu u Héraklionu měli Australané baterii 40mm PL Boforsů, jimiž přímo ve vzduchu zničili patnáct Junkersů Ju 52/3m. Novozélanďané pak měli PL baterie Boforsů v deltě řeky Tavronitis, další jižně od města Chania a ještě jednu na poloostrově Akrotiri. Ta sestřelila nebo rozprášila oddíl nadporučíka Altmanna na kluzácích tak, že všech jeho 136 mužů bylo v průběhu 3 hodin zabito nebo zajato. Tento typ PL kanonu je v muzeu u kóty 107 nedaleko německého vojenského hřbitova jižně od letiště Maleme vystaven dodnes. Viz video na YouTube.

Ostatně kvalitní prameny tento fakt vždy obsahují - pars pro toto: kniha Petera H. Grynera vydaná v Praze roku 1995 pod titulem „Kréta 1941“ nebo z cizojazyčných „The Lost Battle“ Calluma McDonalda z nakladatelství Free Press z roku 1993 či polská publikace autorů Nowakowského a Skotnického z edice nazvané „Największe bitwy XX. wieku“ pod titulem „Kreta 41“ vydané roku 1993 vydavatelstvím Affair Varšava.

Stylistika by si též žádala úprav. Stojí-li za sebou dvě věty:
evokuje to tak trochu označení německého feldvébla za osla. Na straně 99 pak se skví věta:
Začínat větu číselným datem „27. dubna ...“ (str. 27 dole) je v textu nekorektní.
Napsat bez bližšího vysvětlení: znamená uvést do zmatku čtenáře jen částečně či nepatrně znalého úředního číslování a označování jednotek v britské či australské armádě. Ten se musí zorientovat sám pomocí příruček či jiných odborných pramenů. A používat výraz
je poněkud nezvyklé, řeknu-li to zdvořile. Totéž se týká označení motoru V8 za osmiventilový, jedná-li se, jak je každému motoristovi zřejmé, o osmiválec (str. 41). Termín
je také spíše kalkem či neobratným výtvorem překladatele - jedná se o trestní oddíly, vysílané Němci k potrestání vesničanů všude tam, kde německá armáda působila.
Zavádějící je také výskyt jmen Sturm a Strum. Jde ve všech případech zřejmě o Alfreda Sturma, ale v textu je uveden jako major (str. 12) i plukovník (str. 59, 80) a jako Strum i Sturm, dokonce na jedné straně současně (59, 61).
Věcně by se dal text (snad i originální?) také opravit, a to hned na několika místech. Tak kupříkladu
zmiňovaný na str. 95 a 96, je ve skutečnosti varná nádoba o hloubce cca 18 cm z německé polní kuchyně, běžně užívaná na dušení masa, tedy velký hranatý kastrol. K takovémuto zjištění se stačí na fotografii důkladněji podívat a pokud možno i znát dobové armádní reálie.
Text na straně 68 uvádí, že:
Německá armáda, o kterou se v tomto případě jedná, žádné seržanty neměla.
Dále se zde říká:
To je jistě neoddiskutovatelné, protože jinde se píše:
Bylo by tedy s podivem, kdyby se kdokoliv dostal dolů jinak než pěšky nebo na hřbetě koně, osla či muly. U fotografie přístavu Pireus je umístěn stručný popis zničení námořního konvoje z ostrova Milos na Krétu dne 19. května. V popisu je uvedeno:
Nešlo však vůbec o torpédoborec, ale o mnohem menší a slabší typ vojenské lodi, totiž o torpédovku LUPO.
Fotografie na straně 90 je komentována textem:
Podle jasně rozpoznatelné siluety a příďové výzbroje jde podle mého názoru nejspíše o ozbrojený trawler Royal Navy zařazený do tzv. DOG Class, tedy třídy vojenských lodí, jejíž jednotky nesly název plemen psů, jako např. BASSET, MASTIFF a podobně.

Třetí kapitola, nazvaná stručně Rusko, vykresluje činnost výsadkářů, kteří již vlastně výsadkáři nebyli, na východní frontě. Snímky z těchto míst a dnů se vyznačují syrovostí, která v předchozí kapitole není až natolik zřetelná. Zjevně se zde již projevuje únava z války, jak fyzická, tak i psychická. Podmínky denního života výsadkářů hlavně na frontě jsou zde dokumentovány způsobem, který nikoho nenechá na pochybách o krutosti války a jejím vlivu na všechny. Bojové scény, respektive jejich zachycení fotoaparátem, jsou důkazem odvahy autora, opakující se snímky válečných hrobů pak jen dokreslují, jak se změnil původně snad i trochu romantický pohled Plieschena na válku jako takovou. Tím fotografický materiál knihy končí a bohužel ani další osudy autora snímků již nejsou v knize k dispozici.

Zde se však opět objevuje problém popsaný již výše. Při užívání místních ruských, ukrajinských a vůbec snad všech cizojazyčných názvů je podle názoru většiny známých a kvalitních překladatelů vhodnější v případě možnosti použít český či počeštělý název než přepisovat cizojazyčné znění, navíc neoriginální. Například str. 118 - Juknov je správně Juchnov, str. 115 - Charzysk je ukrajinský Xарцизьк, tedy česky Charcizk, Vjasma na str. 117 je Vjazma, Luzhok ze str. 128 je obec Lužok asi 100 km severně od Smolensku. Jinde je však kupodivu použit správný název Vorošilovka. Ne každý čtenář pak dotyčná místa dokáže identifikovat. Poctivě je třeba konstatovat, že s tímto nešvarem se potýká i mnoho jiných publikací píšících o vojenských operacích.

Poslední částí knihy je Bibliografie. Ta obsahuje seznam osmi anglických publikací vydaných v rozmezí let 1955 až 2008. Již tento fakt napovídá, že autoři celou publikaci pojali spíše spotřebně než historicko-badatelsky. Ostatně je třeba na jejich obranu říci, že podobný cíl si zřejmě ani nekladli, protože publikování fotografií by vždy v takových publikacích mělo být základem, text pak doprovodem. Do jaké míry a v jaké kvalitě se to podařilo autorům, překladateli a vydavateli, nechť si každý zváží sám.

Některým čtenářům asi bude chybět cokoliv týkající se akcí německých výsadkářů například u pevnosti Eben-Emael nebo jinde na západní frontě, ale je třeba si uvědomit, že autor zaznamenal objektivem svého fotoaparátu pouze to, co sám zažil a to také kniha ukazuje. Možná, že by více napověděl jiný podtitul knihy - kupříkladu „Cesta německého výsadkáře 2. světovou válkou v jeho vlastních fotografiích“ či „zachycená jeho vlastníma očima“. Můj názor je ten, že přes shora uvedené výhrady je takováto publikace hlavně z hlediska dokumentačního jasným přínosem.