Je ale nutno vzít v úvahu, že v originálu kniha vyšla již před více než 30 lety, a proto samozřejmě nemohla reflektovat některé skutečnosti, které vyšly najevo až později. Např. fakt, že Britové dešifrovali německé vojenské zprávy kódované Enigmou, což velmi významně ovlivnilo průběh války, přesnější údaje o sovětské armádě a jejích operacích na východní frontě apod.
Liddell-Hart také jako většina anglosaských historiků věnuje největší pozornost bojům na západní frontě a v Africe. Východní frontě, která byla jistě nejvýznamnější, je z osmisetstránkové knihy věnována asi sedmina obsahu. Výklad událostí na východě je také podle tradičního schématu Moskva-Stalingrad-Kursk, ovšem tady je třeba vzít v úvahu, že v době psaní této knihy nebylo příliš mnoho informací o sovětských operacích k dispozici. Také údaje o počtech sovětských jednotek, techniky apod. jsou poněkud nepřesné. Stejně tak úvahy o sovětských záměrech ve finské válce, v Polsku apod. jsou už dnes trochu dál než v době, kdy Liddell-Hart psal tuto knihu.
Pasáže věnované operacím západních armád jsou mnohem podrobnější a jsou také často prokládány citacemi německých nebo spojeneckých velitelů. Jenom Africe a Středomoří je věnována asi třetina knihy, což nahradí možná i některé specializované knihy na toto bojiště. Jen pro ilustraci: třeba poslední fáze bojů v Africe v Tunisku v lednu-květnu 1943 je popsána na 37 stranách. Stejný počet stran je věnován tažení v SSSR od června 1941 do konce roku 1942...
Liddell-Hart patří ke kritikům požadavku bezpodmínečné kapitulace Němců, který podle něj pouze prodloužil válku. O tom je možné vést spor, ale celkově se dá souhlasit s jeho závěrem, že „tato zbytečná válka pouze otevřela dveře Stalinovi do srdce Evropy“.
Každopádně se jedná o úctyhodné dílo významného vojenského historika, které by si asi měl přečíst každý zájemce o historii 2. světové války. Navíc je kniha napsána i živým a čtivým stylem.
Jenom pár poznámek k české redakci knihy: Najdeme zde několik zajímavých věcí, některé termíny jsou přeloženy trochu zvláštně (např. na s. 166 místo skupiny armád Kurland jakousi podivuhodnou „skupinu armád Kursk“). Do knihy byla také přidána 32 stránková fotografická příloha, jde většinou už o hodně okoukané fotky, ke kterým česká redakce přidala svoje vlastní popisky. Tak např. na jedné z fotek prý vidíme „údržbu sovětských tanků T-34 na podzim 1943“. Na fotografii jsou ve skutečnosti tanky KV-1s a fotka pochází z května 1943. Na jiné fotce je zase prý „zničené vozidlo SdKfz 251“, ve skutečnosti je to SdKfz 250. Na další fotce je zase prý „vyloďování tanků 15. pancéřové divize v únoru 1941 v Tripolisu“ - opět nesmysl, 15. tanková byla do Libye přesunuta až v dubnu 1941, v únoru 1941 sem byla přesunuta 5. lehká divize. Myslím, že přípravě takovéhoto díla mohla česká redakce věnovat trochu větší pozornost.