Praha, Panenské Břežany, zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, Konrad Henlein, K. H. Frank, agent A-54 Paul Thümmel, Tři králové (Mašín, Balabán, Morávek), gestapáci Geschke, Pannwitz, Fleischer, šéf kripa Arthur Nebe a ještě mnoho dalších nacistů z Berlína i protektorátu v jedné detektivní knize? A ještě napsané anglickým autorem, který asi úplně nezná české prostředí? Jak to asi může dopadnout? Hned úvodem můžeme odpovědět, že ne špatně.

Philip Kerr je britský spisovatel mezi jehož nejznámější díla patří série knih o detektivovi berlínského kripa Bernhardu Güntherovi. Této fiktivní postavě věnoval dektektivní trilogii napsanou na přelomu 80. a 90. let, znovu se k ní vrátil před sedmi lety a v rychlém sledu vydal šest dalších detektivních románů. Bernie Günther je velmi schopný a uznávaný berlínský detektiv. Má dobrou pozici v berlínském kripu i po nástupu nacistů k moci. V duchu ale zůstává přesvědčeným antinacistou. Pro své odborné schopnosti bývá nacistickými špičkami povoláván k vyřešení zapeklitých případů.

Kniha Praha osudová vyšla v originálu pod názvem Prague Fatale v roce 2009 a je zatím jedinou ze série Kerrových knih přeloženou do češtiny. Uvidíme, zda zůstane poslední nebo nakladatelství Argo naváže i dalšími. Pro nás je kniha zajímavá tím, jak již název napovídá, že se z převážné části odehrává v prostředí protektorátu koncem roku 1941.

Reinhard Heydrich nedlouho po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora zve na své sídlo na zámku v Panenských Břežanech přední nacistické špičky z protektorátu i odjinud k oslavě svého jmenování. Pozvání ke svému překvapení dostává i Bernie Günther, který předtím řeší případ zavražděného zahraničního dělníka spojeného ještě s činností jednoho českého odbojáře napojeného na skupinu Tří králů v Berlíně.

V Břežanech se Günther dozvídá, že Heydrich by ho chtěl jmenovat jedním ze svých osobních strážců/detektivů. Jak se později ukáže, „muž se železným srdcem“, jak se Heydrichovi přezdívalo, ve skutečnosti sleduje i trochu jiný cíl - probíhá pátrání po „zrádci X“ (Paul Thümmel) a Günther má v tomto pátrání sehrát jistou roli. Po večerní oslavě dochází ráno k překvapivé události - jeden z Heydrichových pobočníků je nalezen zavražděn v zevnitř zamčeném pokoji. Tato klasická detektivní zápletka je výzvou pro schopnosti Bernieho Günthera. Zda a jak se osvědčí, nebudeme prozrazovat.

Nakolik působí kniha věrohodně? Je třeba přiznat, že britský autor se s protektorátními reáliemi seznámil poměrně slušně. Na konci knihy zmiňuje i další osudy některých reálných osob v knize vystupujících a také to, že osobně Panenské Břežany navštívil.

Na druhou stranu je to ale stále beletrie, takže v knize pochopitelně najdeme různé nepřesnosti, nejde o žádnou skutečnou historii Heydrichova působení v protektorátu. Například na zámku v Panenských Břežanech Heydrich pravidelně pobýval až od jara 1942. Ne příliš reálně působí to, jak Günther v knize neustále kritizuje nacismus nebo jakým způsobem hovoří s některými vysoce postavenými esesáky, byť to autor vysvětluje „volnou rukou“, kterou mu Heydrich pro vyšetřování dal. Místo esesáckých hodností se v knize všude používají hodnosti armádní, což působí na českého čtenáře poněkud zvláštně, když se třeba stále hovoří o „generálu Henleinovi“, kterého máme v paměti spíše jako župního vedoucího (gauleitera). Trošku podivné jsou v knize i pasáže, kde Günther rozmlouvá s K. H. Frankem, který mu na večírku vysokých nácků říká, že „se ani trochu necítí Čechem“ a kritizuje český jazyk na příkladu věty složené pouze ze souhlásek „strč prst skrz krk“. Tady chtěl asi autor zahraniční čtenáře trochu pobavit českým jazykem. I u některých dalších dialogů v knize je třeba mít stále na paměti, že jde o beletrii a autor tak může uzdu fantazii popouštět neomezeně, a to třeba i v případech smrti Heydricha či Ernsta Udeta.

Co se týká překladu knihy, najdeme tu občas různé podivnosti typu „Rytířský kříž s dubovou ratolestí a bobulemi“, jinde zas překladatel zamění jména zavražděných osob, nebo majora Thümmela za Heydrichova pobočníka Achima Plötze. Štábního kapitána Václava Morávka ze Tří králů zase jednou označí jako „Moravce“ a Francii nechá kapitulovat v „červnu jednačtyřicátého“. Vcelku jde ale spíš o drobnosti.

Českého čtenáře potěší, že autor docela vysoce hodnotí český odboj, v knize reprezentovaný především známými Třemi králi a na ně napojenými sítěmi. Celkově jde o slušnou detektivku, která pobaví a docela naláká i k přečtení dalších knih z „güntherovské“ série. V číselném vyjádření bych hodnotil 75 %.