Originál této knihy vyšel v Moskvě v roce 1949. Oba autoři měli evidentně přístup jednak do archívů v SSSR, jednak k ukořistěným výsledkům německého výzkumu a také (pro některé současníky překvapivě) k výsledkům britského vývoje. Hodí se připomenout, že vývoj proudových motorů v SSSR existoval už před válkou. Německý postup v roce 1941 a evakuace za Ural pak způsobila jisté zaostání oproti světu. Technický náskok Němců byl však dohnán prakticky ještě během války, když byla zavedena výroba částečně zlepšených kopií německých motorů Jumo 004 jako RD-10 a Britové pak v druhé půli roku 1947 sami prodali do SSSR výtečné motory RR Derwent (viz např. Monografie stíhaček Alexejev I-211 a 215 v L+K 19/1985) jako vzory pro licenční výrobu pod označením RD-500 a o málo později i RR Nene.

V úvodu knihy je pochopitelně připomenut a vyzdvižen ruský a potažmo sovětský příspěvek k teoretickým bádáním o raketových a proudových motorech a k jejich vývoji. Jména jako Tretěsskij, Sokovin a Kibalčič náleží dokonce do 19.století. Dále jsou zmíněni Žukovskij, Měščerskij, Ciolkovskij, Cander, Stěčkin, Uvarov, Gorochov, Nikolskij, Bazarov, Jurjev a na závěr je krátká zmínka o návrhu dvouproudového motoru A.M.Ljulky už z roku 1937.

Sundejme tedy z očí ideologické klapky a podívejme se na jednotlivé kapitoly. V první kapitole je položen vcelku přehledný matematický a fyzikální základ teorie reaktivního pohonu. K pochopení není třeba více než středoškolské matematiky a fyziky (což jsem velmi ocenil :-))) ). Druhá kapitola pak uvádí rozdělení a popis jednotlivých druhů motorů: raketových na TPH (zejména prachové motory raket jsou vyloženy poměrně podrobně) a KPH, náporových, proudových, "spalovacích turbin s vrtulí" a dvouproudových motorů. Jsou zde obecné údaje o palivech, regulaci, vlivu výšky na tah a podobně. Třetí kapitola předkládá teoretický tepelný výpočet motoru s plynovou turbínou. Stať o stavových změnách vyžaduje poměrně hodně soustředěného čtenáře se značným zájmem a vyzbrojeného velkou trpělivostí :-))). Ve čtvrté kapitole jsou popsány vlastnosti motorů s plynovou turbinou. Otevřeně se už na začátku přiznává, že při výpočtu charakteristik nebylo při rychlostech nad M=1 uvažováno se ztrátami způsobenými stlačitelností vzduchu, což nám připomíná úroveň tehdejší techniky. Je třeba si uvědomit, jakých rychlostí tehdy koncem čtyřicátých let běžně dosahovaly proudové letouny. Nicméně předkládaná teorie stačí pro rychlosti proudových letadel 1. a 2. generace, tedy pro éra, jež zajímají návštěvníky tohoto serveru. Pátá kapitola se zabývá výpočtem charakteristik turbinových motorů a je zde poměrně solidně popsáno chování motorů v závislosti na otáčkách, teplotě, výšce, a rychlosti letu do M=1. V šesté kapitole jsou shrnuty tehdejší znalosti o regulaci a pracovních podmínkách těchto motorů. Sedmá kapitola nás seznámí s tehdejší úrovní znalostí nutných pro konstrukci a výrobu spalovacích komor, palivových trysek a způsobů spalování.

Pro nás nejzajímavější je však až kapitola osmá. Nese název "Konstrukce turbinových motorů". Jsou zde poměrně podrobně rozebrány názorné příklady technických řešení a provozních vlastností konkrétních motorů. Podrobný popis je vždy doprovázen výkresy jednotlivých částí. Stať pojmenovaná "Proudové motory s osovým kompresorem" se evidentně zabývá původním německým Jumo 004B. Zjistit se to dá porovnáním fotografií na obrázku 302 s některou novější literaturou, a některých notoricky známých technických údajů (váhy, tah, uspořádání a pod.). V příloze knihy pak následuje podrobný řez tímto motorem. Jsou zde také uvedeny velmi zajímavé technické údaje o teplotách, spotřebě paliva, rozměrech a pod. Získány byly evidentně během důkladných zkoušek těchto motorů v SSSR. Z poznámky pod čarou vyplývá, že tyto zkoušky vedl jistý J.T.Děnisov. Popis jde až k takovým detailům, jako je postup spouštění tohoto motoru. Rovněž je na závěr této části uvedeno srovnání proudového a pístového motoru z hlediska momentových charakteristik. Jako další příklad motoru s osovým kompresorem je uveden zcela jistě motor BMW 003, je představen řezem s popisem a grafem tahu a spotřeby v závislosti na rychlosti a výšce letu. Jako příklad proudového motoru s odstředivým kompresorem je uveden zjevně motor Rolls Royce Derwent. Opět velmi důkladný popis, výkresy, charakteristiky. Další dva typy motorů s odstředivým kompresorem na obrázcích 341 až 354 se mi bohužel zatím nepodařilo přesně určit. Zřejmě ale opět půjde o motory firmy Rolls Royce (charakteristické uspořádání). Dalším příkladem je na obr.355 až 366 motor De Havilland Goblin. Zde je popis doplněn i takovými detaily, jako jsou hmotnosti několika hlavních součástí motoru. Bohužel v další části popsaný dvouproudový motor se mi opět nepodařilo přesněji určit. Pokud by někdo z čtenářů věděl, který motor charakterizují následující údaje, prosím ho, aby se mi ozval. Tah: 1890kg, otáčky: 7600ot/min, max. průměr 1220mm, délka 4025mm, hmotnost 1000kg. Osový devíti stupňový kompresor, dvoustupňová hlavní turbina, čtyřstupňová turbina dmychadel, neregulovaná výstupní tryska a elektrický spouštěč. V další části jsou pak dva příklady (o poznání méně podrobné) "Vrtulové turbiny", dnes bychom řekli turbovrtulového motoru. Jako příklad motoru se dvěma turbinami je ve druhém případě zcela jistě popsán britský motor Bristol Theseus. 

Na závěr knihy je pak obligátní seznam použité a doporučené literatury, pochopitelně pouze ze SSSR, a za Rejstříkem pak několik složených výkresů motorů popsaných výše. Po mých zkušenostech s odbornou literaturou musím velmi ocenit popis řezů a konstrukčních detailů jednotlivých motorů. Vždy je totiž k týmž součástem stejného motoru použito stejného číslování a pojmenování, což je velmi příjemný detail (bohužel dnes velmi zřídka vídaný). Kniha se ku své škodě nezabývá americkými konstrukcemi na toto téma (ovšem je nutno přiznat, že v době psaní knihy v r.1949 nebyl ještě americký výzkum nijak na výši), především pracemi firem Power Jets, General Electric či motory velmi malých průměrů od Westinghouse. Lze jen litovat, že tehdejší zvyklosti nedovolily autorům otevřeně pojmenovat jednotlivé popisované motory (ale to se bohužel netýká jen literatury ze SSSR). Také není na místě ohrnovat nos nad tehdejší úrovní techniky a stavu poznání tohoto v té době nového oboru. Pro zajímavost uvádím, že tuto knihu, jako jeden z použitých pramenů, uvádí i nejnovější tuzemská práce autorů Kocába a Adamce "Letadlové motory" z roku 2000.

Za pozornost snad také stojí výběr českých technických výrazů v překladu. Je rozhodně zajímavé sledovat, jak byly teprve hledány odpovídající české termíny, a je velmi skličující srovnání s dnešním stavem českého jazyka, kdy se v nových oborech do češtiny bezmyšlenkovitě přebírají "anglikanismy".

Na závěr recenze se sluší poděkovat libereckému antikvariátu pana Friče, že vede i odbornou literaturu tohoto druhu a zachraňuje ji tak před pochybnou recyklací.

PS: Pokud by p.t. čtenářstvo projevilo zájem (v komentářích, prosím), uvažoval bych i o samostatném článku s důkladným technickým popisem motoru Jumo 004B na základě této knihy.