Z nakladatelství Computer Press jsme k recenzi obdrželi publikaci Napoleonské války, která se sice netýká přímo období, na které je náš web zaměřen, ale možná Vás také zaujme.
Nedávno se na našem knižním trhu objevila žhavá novinka zabývající se Napoleonskými válkami s příznačným názvem Napoleonské války. Autorem knihy je Richard Holmes, který je profesorem vojenských a bezpečnostních věd na Cranfieldské univerzitě a na Obranné akademii Spojeného království. Holmes je autorem a spoluautorem řady bestsellerů a mimo jiné je také spoluatorem sedmi dokumentárních filmů BBC.

Napoleonské války nejsou jen tak obyčejnou knihou, nýbrž muzeem v knize (podobně jako předchozí knihy z této série Západní fronta a Studená válka). Vskutku je to takové malé muzeum, poněvadž téměř ke každé stránce jsou přiloženy kopie dobových dokumentů, dopisů či map, takzvané faximilie. Těchto faximilií nalezne čtenář mezi stránkami přes čtyřicet, jsou patinované, takže s trochou fantazie mohou připomínat opravdu dvě stě let staré dokumenty. Samozřejmě je přiložena i brožura s překlady dokumentů.

Samotná kniha je vložena do obalu (v podstatě bedničky), které vévodí krásný obraz karé anglické pěchoty. Nad ním je situován generál Bonaparte a po jeho pravici a levici portréty admirála Nelsona a vévody z Wellingtonu. Zde se nezapře, že autor je Angličan, to se projeví i dále v knize, poněvadž se většinou omezí na srovnávání Angličanů a Francouzů, to vše na úkor ostatních spojenců.

Po vytažení knihy z obalu čtenáře bezesporu ohromí nádherná vazba. Poté oproti očekávání zjistí, že kniha má jen 82 stran. Po úvodu a rejstříku map následuje 35 kapitol. Jedna kapitola se vždy zabývá historickým pozadím a následující seznamuje čtenáře vesměs s vojenskými záležitostmi. V tomto intervalu jsou seřazeny všechny kapitoly. Každá kapitola je pak členěna tak, že první stránka je věnována textu a druhá obrázkům. Obrázků je v knize opravdu požehnaně, bohužel na úkor psaného textu. Kvůli malému prostoru pro text je tento velmi stručný a mnohdy zmatečný. Vtěsnat popis válečného tažení na místo odpovídající mnohdy formátu A5 je vysoce nedostačující.

Po celou dobu čtení bude čtenář nacházet medailónky se stručnou charakteristikou význačné osobnosti dané kapitoly, např. vojevůdce či státníka. Ale i zde je text velmi kusý, často se omezující jen na určité období. I přesto to je dobrý nápad, který dokonale doplňuje všechny souvislosti. Velké plus této knihy tvoří vysoké množství kvalitních fotografií a obrázků. Stejně jako v případě faximilií pochází většina obrazového doprovodu ze sbírek britského válečného muzea.
 
Jak již bylo zmíněno hlavní náplň knihy spočívá zejména ve faximiliích. Čtenář si může přečíst a „osahat“ množství materiálů, ke kterým by se normálně nedostal. Takže například si může přečíst hlášení admirála Nelsona o obléhání Toulonu, lodní deník, Napoleonovo provolání k vojákům před bitvou u Slavkova či zprávu o postavení Rakouské armády. Vzhledem k tomu, že všechny dokumenty jsou velmi špatně čitelné rukopisy, ocení i čtenář znalý jazyků brožuru s překlady. Faximilie jsem nepřekládal, takže nemohu posoudit správnost překladu. Ačkoli je kniha určena laikům, tak by tyto dokumenty mohli ocenit i někteří badatelé. Kromě kopií dokumentů se v knize nachází i příloha s mapami a stručným popisem desíti bitev.

Žádný titul se nemůže vyvarovat chyb a nepřesností, což platí i o této knize. Bohužel, vzhledem k rozsahu textu je jich tam více, než je zdrávo. Přirozeně je více chyb v kapitolách, zabývajících se praktickou problematikou, než v kapitolách mapujících historický průběh. Většinu těchto omylů a mnohdy i doslova „hlodů“ je nutno přičíst na vrub překladateli.

Zde se pokusím uvést některé na pravou míru:

  • První závažná chyba překladu, která se v knize objevuje velmi často, byla chasseurs à cheval, přeloženo jako jízdní oddíly, namísto jízdní myslivci.
  • Další chyba překladu se nachází na str. 5 v medailonku francouzských vojenských hodností, kdy lieutenant-général přeložili jako generálplukovník, místo generálporučík a úplně zapomněli dodat, že do roku 1793 existovala ještě hodnost Général ď armée, armádní generál.
  • Na stranách 6 a 7 je krásná mapka s jednotlivými taženími, zde, a to je pro českého čtenáře podstatné, je bitva u  Chlumu 1813 označena německy jako Kulm. Právě překlady názvů měst jsou v této knize opravdu absurdní, poněvadž některá města mají původní názvy, jiná české ekvivalenty. Proto mě velmi rozesmálo, když se snad po páté objevilo …bitva u Friedlandu (Frýdlantu)… zatímco třeba bitvu u Slavkova ponechali tak, budeme-li puntičkářští, mělo by i zde být bitva u Austerlitz (Slavkova), to platí i pro ostatní bitvy. Vydavatel by tedy tyto nesrovnalosti měl sjednotit.
  • Dělostřelectvo, strana 12, 13. Zde je špatně psáno 4librový, 6librový, místo 4liberní, 6liberní a tak dále. Následuje další detail: jezdecké dělostřelectvo, ačkoli se používá výraz jízdní dělostřelectvo. Místo o moždíři se všude píše o minometu, což je také špatně.
  • Pěchota, strana 16, 17. Tato kapitola začíná slovy: „Pěchota (…) rozhodovala bitvy palbou ze svých mušket nebo bodákem bajonetu.“ Bodák bajonetu, zajímavý výraz... Pominu, že zde chybí správné názvy částí muškety (ocílka, zátravka). I když je výraz polobrigáda správný, používá se výraz půlbrigáda. Dále je zde uvedeno, že praktický rozdíl mezi řadovou a lehkou pěchotou není téměř žádný, což je holý nesmysl. Odlišují se uniformami, způsobem boje, jinými složkami elitních rot a v podstatě i elitností. Zajímavé bylo zjištění, že voltižérská rota je lehká jízdní rota, opět chyba překladu. Voltižéři byli klasičtí pěšáci. U lehké pěchoty, což v knize naprosto chybí, byli granátníci a fyzilíři nahrazeni karabiníky a myslivci, voltižéři zůstali. Počet rot v praporu se postupem let neustále měnil. Docela komický je i popis obrázku, kde je psáno: „Na diagonální šerpě přes výložku je vidět hodnost“. Přitom to lze nahradit slovíčkem epoleta, nehledě na to, že hodnost seržanta tvoří zlatý prýmek na spodní části rukávu. Další popis obrázku začíná slovy: „Voják 1. lehké pěchoty…“ Což sice v cizím jazyce dává smysl, ale v češtině nikoliv, hodilo by se zde napsat buď 1. lehkého pluku, nebo 1. pluku lehké pěchoty, podobný případ se v knize ještě vyskytne. Popis končí textem o černé dvourohé čepici, která ovšem není čepice, nýbrž klobouk. Také se zde zmiňuje tzv. shako, pro které v češtině existuje výraz čáko*. Samozřejmě by se hodilo vysvětlit čtenáři, o co se vlastně jedná. Když už jsem u těch pokrývek hlavy, tak dále v knize je zmiňována čepice z medvědí kůže, pro kterou rovněž existuje výraz medvědice.
  • Na straně 29 si autor na obrázku nevšiml maršála Bessierese, pod kterým dělová koule zabila koně.
  • Na straně 30 je další chybný překlad: „…14 a 27 řadový liniový pluk postupují na nepřítele.“ Výraz „liniový“ tam samozřejmě nepatří, de ligne překládáme jako řadový. 
  • Na straně 32 je hrabě Culaincourt chybně uveden jako velitel jezdectva (tím byl maršál Murat), opět chyba překladu, měl totiž titul vrchní štolba. Pak je zde zmínka, jak byl 5. března 1811 8. řadovému pluku v boji ukraden „orel“. Dále se píše, že orlonoš poručík Guillemain padl, což ovšem není pravda, byl pouze raněn. Vůbec není jisté, jak to tehdy bylo, zda se vůbec podařilo Angličanům orla ukořistit. Kromě toho takových případů bylo více, a to zejména v bojích s Rakušany a Rusy, což ovšem autor nezmiňuje.
  • Cavalerie str. 36, 37. Je záhadou, proč je v nadpise kapitoly cizí výraz, proč tam není kavalerie, nebo přinejmenším jezdectvo? Celá tato kapitola je malým neštěstím, autor, místo aby na začátku popsal rozdělení jízdy na těžkou a lehkou a poté se věnoval jednotlivým druhům, se od začátku věnuje kyrysníkům. Připadá mi, jakoby nevěděl, že kyrysníky disponovaly i jiné armády, např. Rakousko. Celý popis je velmi zmatečný a těžko se v něm zorientovat, autor se zabývá zbytečnostmi. Pak se zde opět setkáme s již zmiňovanými chasseurs à cheval, tentokrát přeloženo jako jezdci. Hned v následující větě se nachází překvapující zjištění, a sice že pluk tvořilo 31 jezdců, což je holý nesmysl. Snad měl překladatel na mysli že do roku 1811 bylo ve výzbroji 31 pluků jízdních myslivců, těžko říct. Také zde chybí zmínka, že dragouni nosili na přilbách tulení kůži, imitující leopardí či panteří srst. Málokdy se totiž stávalo, že by měl někdo na přilbě pravého leoparda. Hlavní zbraní těžké jízdy byl palaš. V této knize se píše o meči. Mají sice mnoho společného, ale jsou to rozdílné zbraně. Popis struktury francouzského jízdního pluku se vůbec neshoduje s mnou studovanou literaturou. Jezdecký pluk se skládal ze čtyř eskadron, které se dělily na dvě roty a ty dále na dvě půlroty.
  • V knížce se několikrát objeví chybný překlad knížecího titulu, a sice že namísto kníže ten a ten je psáno princ ten a ten. Setkáváme se s tím: na str. 53  maršál Michel Ney, kníže (nikoli princ) Moskevský, str. 65 Karel Filip kníže Schwarzenberg, str. 66 Lothar Klemens Václav Nepomuk kníže Metternich, str. 31 maršál Luis Nicholas Davout, vévoda z Auerstädtu, kníže z Eckmühlu, str. 33 maršál Luis Alexandre Berthier, kníže z Neuchatelu, vévoda z Valentina, atd., Jozef Anton kníže Poniatowski atd.
  • str. 60, bitva u Lipska byla třídenní, nikoli čtyřdenní.
  • U faximilií jsem neodolal a zkontroloval jsem alespoň překlad o Postavení Rakouské armády. Výraz pohraniční stráž není pro toto období nejvhodnější, lepší by byl hraničářský pluk. Dále je zde např. zmíněno 8 řadových pluků obrněné kavalerie, namísto 8. kyrysnických pluků, toto se vyskytne vícekrát. Fusiliers, je přeloženo jako mušketýři, přitom by to stačilo česky přepsat na fyzilíři, eventuelně střelci.
  • U rozdělení vojska do jednotlivých provincií je chybně přeložena jezdecká eskadrona jako družstvo. Tato chyba se u každé provincie opakuje.

Toto byl výčet některých závažných chyb, není to kompletní výčet, nikdo není dokonalý. Samozřejmě v každé knize se nějaká ta chybička vyskytne, ale zde je jich „poněkud“ více. Většina je dílem překladatele. Toto by se mohlo v eventuálním příštím vydání zlepšit. Čtenáři jsou místy mystifikováni, a to není dobré. Co se týče historických kapitol, tak jsem se již zmínil, že laikovi snad postačí, ale i ten se bude chtít s postupem času dozvědět více. Informace jsou totiž značně kusé a myslím si, že čtenář se v nich nebude orientovat zrovna nejlépe.

Celá kniha působí velmi příjemným, ba přímo romantickým dojmem, tomu napomáhá vynikající grafická úprava a patina stránek. Držet v ruce „takřka dobové“ dokumenty a číst je, vyvolalo zvláštní atmosféru, až se z toho vyklubal nevšední zážitek. Stačí trocha fantazie, přenést se o 200 let nazpět někam na bitevní pole a začíst se do ošuntělého hlášení….

*čáko -pokrývka hlavy válcovitého tvaru s kšiltem, v podstatě částečně splňovalo funkci přilby, např. mělo chránit před útokem jezdectva -mělo ztlumit náraz šavle, čáka se vyráběla z různých materiálů, např. z papíru, kůže či plsti.