Nakladatelství Jota v Brně nechalo přeložit a vydalo knihu Thomase Webera jako další ediční počin ve své volné edici Military. Thomas Weber je profesorem evropské a mezinárodní historie na univerzitě ve skotském Aberdeenu. O jeho profesionálních kvalitách nesvědčí jen tato vynikající kniha, ale také ocenění, kterých se dostalo jeho předchozím pracím. Nakladatel o tom neopomněl čtenáře informoval na zadní záložce obálky spolu s výčtem bohaté akademické kariéry tohoto erudovaného historika.
Kniha je obsáhlá, zahrnuje období od počátku první světové války až do Hitlerovy smrti a pokračuje ještě epilogem. Členění knihy, která je dokonale řemeslně zpracována po stránce typografické a obsahuje 520 stran spolu s několika unikátními fotografiemi, je uskutečněno velmi klasicky na úvod a dvě základní části.
První ze dvou hlavních částí zahrnuje dobu prvního světového válečného konfliktu, druhá pak období Hitlerova politického vzestupu počínaje jeho propuštěním z nemocnice v roce 1918 až do jeho neslavného konce. Následuje ještě epilog a postskriptum. I když tedy v titulu knihy autor hovoří o první světové válce, neméně důkladně se zabývá i tou další, v níž se už naplno projevily Hitlerovy osobní vlastnosti a způsob myšlení, vyvinuvší se pod vlivem událostí předchozího konfliktu a období, které po něm následovalo.
Dílo má působivě napsaný úvod, ve které autor se zručností zkušeného spisovatele popisuje vznik knihy, svou metodu práce a přístupu ke studiu obsáhlého materiálu, použitého jako prameny k sepsání knihy. Je vybaveno vskutku pozoruhodným poznámkovým aparátem, číslovaným průběžně od začátku až do konce knihy a zahrnuje také další užitečné doplňky, bez kterých se skutečně kvalitní odborná práce neobejde - Seznam použitých zkratek, Jmenný rejstřík, Bibliografie jako členěný výčet, obsahující seznam archiválií, publikovaných materiálů, filmografii (byť zahrnující toliko čtyři díla), dále užívané webové stránky a konečně i noviny, z jejichž článků autor čerpal.
Jako červená nit se táhne celou knihou osud německých vojenských jednotek, zvláště pak oné, jejímž bývalým příslušníkem byl právě Hitler. Na výpovědi Hitlerových současníků, jeho kriegskameradů, spolubojovníků či veteránů a mnoha dalších osob je postaven syžet celé knihy. Autor je doplňuje nápaditými vstupy z historie a průběhu válečných akcí, které organicky zapadají do pečlivě budovaného schématu, vytvářeného autorovou invencí s pomocí jeho zručnosti v nakládání se studijním materiálem. Na stylu práce je dobře dokumentovatelná Weberova zkušenost s vyhledáváním dosud nevyužitých pramenů a jejich dokonalým zpracováním jak stylistickým, tak i faktografickým.
Autor se nebojí využívat v bohaté míře citátu jako nástroje, kterým nejen dokládá pravdivost děje a svých vývodů, ale barvitě jimi dokresluje celkovou atmosféru doby, její reálie a vzájemné vztahy osob, jichž se týkají.
V první části Weber rozebírá Hitlerovu předválečnou životní cestu, dopodrobna se pak věnuje válečným zážitkům Hitlerovým jako příslušníka bavorského Záložního pěšího pluku 16 (RIR 16) plukovníka Julia Lista, do kterého Hitler vstoupil jako Rakušan, dobrovolně se hodlající zařadit do armády císařského Německa. Vyvrací v ní pečlivou argumentací, která je ostatně pro celé dílo typická, četné mediální fikce, vytvořené postupem doby různými apologety Hitlera a nacismu na podporu iluzorní vzorné armádní kariéry Hitlerovy.
Současně popisuje s využitím dobových pramenů a archiválií cestu Hitlerova pluku na frontu a jeho další osudy. Fundovaně rozebírá vztahy německých okupantů a jejich civilních nedobrovolných hostitelů, excesy vyplývající z reality válečných podmínek a jejich rozdílný přístup k nim v jednotlivých armádách i u jednotlivých útvarů těchto armád. Současně dokazuje na příkladech, jaký vliv takové excesy a válečné hrůzy an sich měly na vývoj myšlení generace postižené tímto konfliktem, ať už v zázemí či na frontě. Nebojí se k ilustraci morálního stavu armády využít ani grafu, který však svou jednoduchostí celkový koncept knihy jen vhodně doplňuje.
Velmi barvitě, téměř románově, i když velice přesně a přehledně, autor popisuje ve druhé části knihy revoluční kvas a zmatky na politické scéně, které poválečné Německo postihly. Důkladně se zabývá rozborem stavu tehdejší německé společnosti a četnými prameny dokazuje, jak Hitlerův poválečný vzestup k moci donutil jeho některé spolubojovníky, ať už z řevnivosti, vlastní touhy po moci či po odstranění nebezpečného konkurenta, aby sepsali řadu pojednání, usvědčujících Hitlera samého i jeho horlivé přívržence ze lží. Současně dokládá, jak se Hitler zneužitím tzv. kodexu vojenské cti dokázal vyhnout přímé konfrontaci a obratně přitom využít těch, kteří s ním byli na jedné lodi - tedy „týlových prasat“ ze štábu pluku a z velitelství, kteří sice nebyli přímými obdivovateli Hitlera, ale nařčením Adolfa Hitlera z toho, že lže a kritikou právě „týlových prasat“ z úst frontového důstojníka, Hitlerova velitele 1. roty Korbiniana Rutze nebo poručíka Reinhardta také z RIR 16, se cítili sami ohroženi na cti.
Cesta Hitlera k úřadu říšského kacléře a posléze i Vůdce německé Třetí říše je v druhé části knihy popsána s takřka chirurgickou přesností odborníka pitvajícího útroby politické mašinérie, která Hitlera dovedla k neomezené moci diktátora. Autor si však všímá nejen politické scény a notoricky známých hráčů na ní se vyskytujících, ale pojednává svůj rozbor jako sumu názorů jednotlivců z nejrůznějších kruhů či společenských vrstev a probírá jejich motivace k činům.
Opět je zde nastolena otázka vzájemného vztahu okupantů - vojáků a civilistů, kteří jsou těmi nejubožejšími oběťmi války. Vede si přitom důsledně a odhaluje příčiny vztahu Němců k Židům nejen v Německu, ale také na okupovaných územích. Vyhlazování Židů po vypuknutí války je podle něho motivováno do značné míry tím, že Židé netoliko v Hitlerových očích zavinili prohru Německa v první světové válce a současně nutností zbavit se nevítaných a neloajálních strávníků. Je názoru, že až do války se Hitler snažil židovské obyvatelstvo vymístit a ostrakizovat, poté nabyl postupně dojmu, že potenciálně zvyšují zatížení týlu a tím ohrožují zásobování bojující armády. Když se v jeho choré mysli tyto dva důvody spojily s rasismem hlásaným již odedávna, vyústilo to nezbytně v následný holocaust praktikovaný jeho věrnými v celé okupované Evropě. Tolik stručně názory a vývody autorovy.
Dokumentuje dále na faktech, proč se tak málo Němců dokázalo proti Hitlerovi za války postavit. Ochotu Němců bojovat až do konce například uvádí slovy:
Dovozuje, že pro Hitlera samotného byla jeho zkušenost z bojů první světové války v Listově pluku klíčová, pokud šlo o způsob, jakým bojovat ve druhé světové válce. Průběh dalších let války pak podle autora prokázal, že Hitler se stále víc a víc zaplétal do vlastních lží. Weber to neváhá dokumentovat řadou příkladů, které zde nebudu pro stručnost uvádět. Jen jeden za mnohé: v posledním okamžicích svého života, kdy diktoval svou politickou závěť, uvedl v jejím počátku fakta, ze kterých vyplývá, jak chtěl, aby se na něj vzpomínalo. Týkala se Listova pluku a vystupoval v nich jako „obyčejný muž“, kterého „udělaly“ zkušenosti z 1. světové války.
Konec knihy nazvaný „Postskriptum“ pak skýtá čtenáři možnost dozvědět se, kterak holocaust zasáhl jednu konkrétní židovskou rodinu. Je to dokonalá a precizně zpracovaná tečka za dobrou knihou.
Jednu věc však je třeba autorovi přece jen vytknout: nedůsledně označuje Hitlera jako svobodníka i desátníka. Tato piha na kráse však Weberově publikaci nikterak neubírá na kvalitě. Za takovýto nakladatelský počin, na kterém se podílel i osvědčeně dobrý překlad, je třeba Jotu opravdu pochválit. Kniha se i přes objemnost jistě stane vynikajícím studijním materiálem pro historiky a dobrým pramenem informací i pro ty, kteří se zabývají druhou světovou válkou a jejími aktéry jako koníčkem.