Kniha "Paratroops" a její autor Ferdinand O. Miksche

Když jsem před několika lety sem na Frontu dodal tři vybrané kapitoly (zde, zde a zde) z knihy kapitána Ferdinanda Mikscheho „Parašutisté“, netušil jsem o osudech tohoto muže a vlastně ani o osudech této jeho knihy prakticky nic. Postupem času jsem ale víceméně náhodou narážel na některé informace, které by snad mohly zajímat i návštěvníky tohoto webu.

Krátký životopis Ferdinanda Mikscheho najdou vážní zájemci v díle „Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945“ (AVIS 2005). Vybereme to podstatné:

Ferdinand Otto Miksche se narodil 11. dubna 1905 v Karviné. Jeho povahu v dětství a mládí formovala prakticky všechna kulturní a jazyková prostředí, jež lze ve střední Evropě nalézt (německo-česko-polská rodina; německá, slovenská a nakonec i maďarská škola). Zřejmě tady leží původ jeho obrovského životního a odborného nadhledu.

Do československé armády byl odveden roku 1927, po základní službě absolvoval dvouletou školu pro záložní důstojníky v Hranicích a až do roku 1935 sloužil u dělostřeleckého pluku 112 na Slovensku. V civilu nezůstal dlouho. V říjnu 1936 odešel z ČSR a dal se jako dobrovolník k dispozici legální španělské republikánské vládě, která čelila frankistickému puči. Coby dělostřelecký odborník působil zpočátku v hodnosti majora španělské armády v dělostřeleckém učilišti a následně velel na jižní frontě nově organizované baterii interbrigád. Důsledně apolitický Miksche si nadělal řadu nepřátel, když v dopise pro tehdejší Ústřední výbor KSČ (komunisté tehdy vedli mezi svými příznivci čilý nábor dobrovolníků pro španělskou republiku) napsal:

„...posílejte sem více vojáků, než soudruhů...“

Vážnější konflikt ale vypukl, když se Miksche pokusil zbavit politických činovníků u své jednotky. Na pokyn velení interbrigád skončil ve vězení, odkud byl ale jako cenný odborník nakonec propuštěn. Ve službách španělské republiky setrval až do hořkého konce, když v únoru 1939, po zhroucení republikánské armády, přešel hranice do Francie. Jakým způsobem se vyhnul internaci, mi není známo.

Protože mu bylo jasné, že v okleštěném Československu a záhy Protektorátu, ho nic dobrého nečeká, zůstal žít a pracovat v Paříži. Zde začala jeho novinářská a spisovatelská kariéra. Když ovšem vypukla válka, věděl okamžitě, kde je jeho místo. Už 3. září 1939 se nechal dobrovolně (na rozdíl od řady jiných) odvést do nově se tvořící československé armády. Sloužil v hodnosti poručíka dělostřelectva postupně v několika jednotkách. Protože čs. dělostřelecké jednotky ve Francii svůj výcvik nedokončily, na frontu se nedostal. Po příjezdu do Británie pochopitelně setrval ve službě, ovšem tehdejší zvláštní podmínky fungování čs. pozemních jednotek ho příliš neuspokojovaly. Problém byl v tom, že v čs. pozemních jednotkách byl tehdy značný „nadbytek“ důstojníků, ale poměrně málo řadových vojáků. Miksche jako pouhý poručík, navíc záložní a s cejchem interbrigadisty (byť byl silně apolitický) se tak své jednotky nedočkal. Využil tedy, s několika dalšími důstojníky (z těch známějších můžeme uvést dalšího dělostřelce Richarda Zdráhalu), žádosti představitelů hnutí Svobodné Francie, kteří měli přesně opačný problém s počtem důstojníků. Ke dni 16. dubna 1941 tak Ferdinand Miksche se svolením exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše vstoupil do služeb Charlese de Gaulla a jeho Svobodných Francouzů.

Zhruba ve stejné době našel nakladatele pro svou první knihu. Nazval ji krátce „Blitzkrieg“ a vyšla nejprve v Londýně roku 1941, o tři roky později pak v rozšířené verzi v New Yorku. Kniha se dočkala solidního ohlasu a dobrého přijetí v odborných kruzích. Další téma se Mikschemu nabízelo samo, bylo nesmírně atraktivní a navazovalo do značné míry na téma jeho prvotiny.

Tato další kniha vyšla poprvé roku 1943 v Londýně a nesla název „Paratroops“ v podtitulu pak měla „Historie, organizace a taktika leteckých výsadkových jednotek“. Anglicky vyšla dokonce v několika vydáních u Faber&Faber Ltd., ve francouzské mutaci z roku 1943 ji vydal nakladatel Penguin Books Ltd., existuje i americká verze z roku 1943 u Random House. A s touto knihou je spojena následující naprosto úžasná historka. V naší literatuře je ona historka zmíněna minimálně dvakrát – našel jsem ji (díky Algymu) v občasníku podniku Modela SPM č. 3 (80. léta) v článku (bohužel bez uvedení autora) o výsadkových jednotkách z let 2. světové války. Nejnověji ji pak podobně popisuje pan Miroslav Pajer v úžasné knize „Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu“ (Svět křídel, Cheb 2004) a doplnil ji několika archivními údaji o Ferdinandu Mikschem samotném.

Ferdinand Miksche totiž u Svobodných Francouzů jako schopný důstojník udělal poměrně slušnou kariéru. Už v listopadu 1941 začal působit v hlavním štábu Svobodných Francouzů v Londýně a od května 1943 pracoval v oddělení, které řídilo francouzské podzemní odbojové hnutí (tedy onu část hnutí hlásící se k de Gaullovi). Není pochopitelně nezajímavé, že z titulu své funkce Miksche pracoval také ve prospěch budoucí invaze do Francie. V těchto významných pozicích se ještě rozšířil jeho přehled a na jeho nové knize „Paratroops“ to bylo znát – ostatně předmluvu ke knize nenapsal nikdo menší, než Liddell Hart! Výtisky knihy Miksche rozeslal řadě osobností, lze dokladovat prezidenta Beneše, velvyslance SSSR Majského nebo gen. Eisenhowera, na druhou stranu knihu četl prý i německý generál Student. Prostě na svou dobu docela úspěch.

Každopádně zhruba v polovině května 1944 (tedy v době pilování detailů příprav invaze a především v době čekání na vhodné podmínky ke spuštění operace „Overlord“) si jakýsi britský důstojník, který se podílel na plánování leteckých výsadků do Francie, povšiml v jednom knihkupectví právě této knihy. Při zběžném listování narazil na ilustrační mapu, která znázorňovala příklad typického použití výsadkových jednotek, přesně v intencích myšlenek autora knihy. Miksche se svým ilustrátorem použili hrubé obrysy poloostrova Cotentin v Normandii a na něm naplánovali ve své knize výsadkovou operaci. Prostory hypotetického výsadku v knize se téměř přesně shodovaly s prostory reálně plánovaného výsadku v rámci Overlordu!

Tato ilustrace je převzata z českého vydání knihy z roku 1947 - identická kresba byla již v anglickém vydání z roku 1943. Podoba s budoucím plánem Overlord je zřejmá na první pohled.

Další ukázka ilustrační mapy z českého vydání. Dějištěm hypotetické spojenecké výsadkové operace je opět Normandie. Povšimněte si, jakou pozornost autor knihy věnoval letecké podpoře výsadku.

Ve štábech pochopitelně vypukla panika, po tomto zjištění se ve zcela jiném světle jevily zprávy z Francie o přesunech německých jednotek a panovala obava, že tímto způsobem mohly být plány výsadku prozrazeny Němcům. Miksche měl sice co vysvětlovat, ovšem rok vydání knihy svědčil zcela v jeho prospěch. Ve svých teoretických úvahách došel tento československý důstojník ve francouzských službách zcela nezávisle ke stejnému výsledku jako týmy spojeneckých plánovačů – ovšem předběhl je minimálně o rok!

Každopádně Mikscheho kariéru tento případ jedině postrčil kupředu a v zasvěcených kruzích s tímto mužem museli všichni vážně počítat. Ke dni 23. června 1944 byl povýšen do francouzské hodnosti Commandant. Počátkem roku 1945 si Mikscheho začala konečně cenit i čs. vojenská správa a žádala Francouze o jeho uvolnění. Každopádně v létě 1945 už major dělostřelectva v záloze Ferdinand Miksche sloužil u čs. vojenské mise u SHAEF a od prosince 1945 byl jmenován čs. vojenským atašé v Paříži. Odvolán byl v létě 1947 a jeho další služební zařazení u řadového 151. dělostřeleckého pluku nevěstilo nic dobrého. Není jasné, zda důvodem k tomuto opatření byla politika či závist. Miksche byl ale muž činu, obratem odešel z armády a krátce na to i z Československa. Ještě před únorem 1948 zamířil do Francie, kde ho přijali s otevřenou náručí. Krátce působil u tajných armádních služeb a pokračoval v psaní knih.

V letech 1950-55 Miksche přednášel na portugalské vojenské akademii. Pak se vrátil zpět do Paříže a pracoval dále ve státních službách, až do roku 1969, kdy odešel do penze. Ani v důchodu nepřestal psát. Přehled jeho knižní produkce je úctyhodný – jde minimálně o dvacet knih s tématy vojenskými, technickými i politickými. Jeho knihy vycházely v Británii, USA, Francii, Československu (Parašutisté, Naše vojsko 1947), Argentině a v Číně. Novinové články s Mikscheho jménem se objevily např. v New York Times. Byl uznávaným vojenským teoretikem a zároveň mu nebylo možno upřít osobní statečnost - prokázal ji především ve službách španělské republiky. Cizí mu nebylo ani vlastenectví – viz jeho okamžitý vstup do nově se rodící čs. armády ve Francii v září 1939.

Bohatá a dobrodružná životní pouť Ferdinanda Mikscheho se uzavřela 23. prosince 1992 v Le Chesnay Trianon ve Francii. O významu a velikosti toho muže svědčí jeho vyznamenání československá, španělská, portugalská, americká a zejména ta francouzská. Roku 1944 byl vyznamenán řádem Čestné legie ve stupni Chevalier a roku 1948 znovu, ve stupni Officier.

Je škoda, že Ferdinand Miksche je v naší veřejnosti dnes znám jen minimálně. Rovněž jeho pozůstalost (část z ní je uložena v King's College v Londýně – Liddell Hart Centre for Military Archives) čeká na své důkladné zpracování. Bylo by hezké, kdyby se této záležitosti ujal nějaký český profesionální historik. Osoba Ferdinanda Mikscheho značně přesahovala poměry našeho malého českého dvorečku a zůstali jsme mu hodně dlužní. Knižní zpracování jeho životopisu by bylo tou nejlepší splátkou.

Prameny:

VHÚ Praha a VHÚ Bratislava: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 (AVIS 2005)
SPM č.3 (Modela, 80.léta)
Miroslav Pajer: Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu (Svět křídel, Cheb 2004)