Dne 18. prosince 1940 nahradil AVM Trafford Leigh-Mallory ve velení No 11 Group Fighter Command RAF svého předchůdce, jímž byl AVM Keith Park. Tento Novozélanďan stál v čele své Group od dubna 1940 a prošel s ní nejtěžšími zkouškami – krytí evakuace u Dunkerque a hlavně celou Bitvu o Británii, během které důsledně dodržoval strategii napadení nepřátelských bombardovacích formací dříve než dorazí ke svým cílům i za cenu menšího počtu sestřelených nepřátel. Leigh-Mallory a hlavně AVM William Sholto Douglas (tehdy ještě jako DCAS) zastávali opačný názor: nejdůležitější je sestřelit co nejvíce letounů protivníka, třebaže ty již stačily svrhnout pumy.
Park byl po svém odvolání odsunut k Training Command a zatrpkl. Ve svých pamětech dává své odvolání za vinu politikaření (proti Dowdingovi, potažmo Parkovi existovala celé léto a podzim silná opozice), navíc se podle něj Leigh-Mallory ani neobtěžoval přijít do Uxbridge na předávací ceremonii. Douglas, v té době už velitel Fighter Command, připsal změnu Parkově únavě po těžkém létu a podzimu; zřejmě nejblíže pravdě bude tvrzení, že nástup Leigh-Malloryho symbolizoval vlnu změn v RAF: v říjnu nahradil ACM Charles Portal ve funkci CAS Cyrilla Newalla, v listopadu AVM Douglas ACM Dowdinga v čele Fighter Command a v prosinci pak byla nová vlna ofenzivně laděných velitelů dokončena změnou v Uxbridge.
Dodejme, že AVM Park dokázal své kvality i na Maltě, kde působil od července 1942. Stejným způsobem, jakým odrážel nálety Luftwaffe nad jižní Anglií, porazil nacistické letectvo i nad středomořským ostrůvkem.
