Ze zajateckého tábora v Kozelsku vyjíždí první transport se zajatými polskými důstojníky do Katynu u Smolenska, kde jsou následující den všichni postříleni. Transporty a vraždy pokračovaly až do 12. května. Celkem bylo v Katyňském lese příslušníky sovětské NKVD zabito přes 4 400 Poláků, mezi jinými kontradmirál Czernicki, generálové Bohatyrewicz, Minkiewicz, Smorawiński a řada dalších vyšších i nižších důstojníků a poddůstojníků.
Podobné vraždění příslušníků polské inteligence (nejen armádních důstojníků, ale i policistů, úředníků, učitelů atd.) v této době prováděly jednotky NKVD v Charkově, Tveru, Kyjevě, Minsku i jinde. Celkový počet obětí se odhaduje na 22 000. A přibližně 60 000 lidí ze sovětského záboru Polska bylo násilně deportováno do sovětské střední Asie.
Po dlouhá desetiletí byly masakry Poláků sovětskými orgány tabu, o kterém se nesmělo ve východním bloku diskutovat; oficiální propaganda označila za viníky německé nacisty. Teprve v roce 1990 sovětská vláda přiznala zodpovědnost za masakry a vyslovila hlubokou lítost.