Na 7. sjezdu NSDAP v Norimberku byly 15. září 1935 vyhlášeny nechvalně proslulé rasové zákony, formálně vyjadřující nacistickou antisemitskou politiku. Jednalo se o tzv. Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre („Zákon na ochranu německé krve a německé cti“, někdy též nazývaný Blutschutzgesetz — „Zákon na ochranu krve“), který mezi židy a ostatními německými občany zakazoval uzavírání manželství i nemanželské styky; Reichsbürgergesetz („Zákon o říšském občanství“) stanovoval, že říšským občanem může být pouze státní příslušník s německou nebo příbuznou krví. Židé tak už nemohli zastávat veřejné úřady a byli také nuceni opustit všechny zbývající úřednické posty; přišli o svá politická i občanská práva, povinnosti německého státního příslušníka jim však zůstaly.
Někdy je k těmto zákonům přiřazován ještě tzv. Reichsflaggengesetz („Zákon o říšských vlajkách“), který definitivně ustanovoval hákový kříž v bílém kruhu na červeném pozadí říšskou vlajkou. Samotnými nacisty nebyl považován za jeden z rasových zákonů, nicméně byl s nimi volně (mimo časové a místní souvislosti) spojen — už jen tím, že podle zákona na ochranu německé krve a cti židé nesměli vlajku vyvěšovat či že Hitler považoval hákový kříž za hluboce antisemitský symbol.