Dne 29. září 1939 v pět hodin ráno byla v Moskvě podepsána sovětsko-německá Smlouva o hranicích a přátelství, která byla následně zpětně datována na 28. září. Upřesňovala Pakt o neútočení z 23. srpna téhož roku.
Ve smlouvě se SSSR a Německo dohodly „na hranici svých přirozených zájmů na území bývalého polského státu“, která byla přesně vymezena na mapě a v dodatečném protokolu. Tajný protokol pozměňoval linii dohodnutou v paktu z 23. srpna 1939 tím způsobem, že Litvu, až na pás podél německo-litevských hranic, přesouval do sovětské zájmové sféry. Výměnou Německo obdrželo lublinské a část varšavského vojvodství. Obě strany se zároveň v druhém tajném protokolu dohodly, že na svých územích „nebudou trpět žádnou polskou agitaci“ a „potlačí ji v zárodku“. Během jednání se řešily i ekonomické aspekty, např. otázka dodávek nafty z východního Polska.
V tisku bylo 29. září otištěno společné sovětsko-německé prohlášení a deník Pravda otiskl i velkou mapu
„hranice státních zájmů SSSR a Německa na území bývalého Polska“. Společné prohlášení novou smlouvu označovalo za „vyřešení problémů, které vznikly zhroucením polského státu“ a za „pevný základ míru v Evropě“. Francie a Velká Británie byly vyzvány k ukončení válečného stavu.
Německo celkem získalo zhruba 49,6 procent území bývalého polského státu s asi 20 miliony obyvatel a Sovětský svaz 50,4 procent území s 13 miliony obyvatel.
Sovětský lidový komisař zahraničních věcí V. M. Molotov ráno 29. září 1939 podepisuje sovětsko-německou smlouvu o hranicích a přátelství. Přihlíží Stalin, německý ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop, maršál Šapošnikov, u Molotova se naklání sovětský velvyslanec v Berlíně Škvarcov.
Foto: Wiki Commons
