V noci z 20. na 21. ledna 1944 zaútočily jednotky americké 36. pěší divize přes řeku Rapido, horskou bystřinu, která věrná svému jménu (rapido=rychlý) se pod horou Monte Cassino vlévá do řeky Gari. Útok na Monte Cassino, bráněné německou 15. divizí pancéřových granátníků, byl součástí snah spojeneckého velení zaměstnat německou obranu a odlákat její pozornost v době vylodění u Anzia, které mělo zvrátit patovou situaci na italském poloostrově ve prospěch Spojenců.
Tváří v tvář snad nejtěžší kombinaci přírodních překážek a německé obrany z celé Gustavovy linie, útok za velkých ztrát zcela ztroskotal a přeživší Američané na vybojovaném předmostí se 22. ledna večer vzdali. Celkem přišli Američená o 1330 mrtvých a raněných, do zajetí padlo 770 mužů. Německé ztráty byly asi 8x menší, aniž by se nějak výrazně snížila jejich schopnost udeřit na vyloďující se jednotky u Anzia.