Dne 28. listopadu 1940 odpoledne byl nad kanálem La Manche sestřelen Major Helmut Wick, velitel Jagdgeschwader 2 Richthofen a v tom okamžiku také nejúspěšnější německý stíhací pilot války s 56 vítězstvími na kontě.
Osudným se mu stal boj jihozápadně od Isle of Wight se Spitfiry 609. squadrony – nejprve jeden z nich sestřelil, čímž dosáhl 56. vítězství, aby jej následně jiný Spitfire pomstil a sestřelil Wicka. Řetěz událostí pokračoval: Lt. Rudolf Pflanz, Wickův Katschmarek, sestřelil vítězný Spitfire do chladných vod Kanálu.
Nejpravděpodobněji byl vítězem nad Wickem (a hned následně obětí Pflanze) F/Lt John Dundas, DFC&Bar ze 609. squadrony, eso se dvanácti vítězstvími na kontě. To dvanácté ale Dundase stálo život, ze Spitfiru ani nevyskočil. Naproti tomu byl Wick údajně spatřen, jak na padáku opouští svůj Bf 109E-4, W.Nr. 5344, ale přestože Němci k jeho nalezení vyslali všemožná plavidla i záchranná letadla se stíhacím doprovodem, tělo Helmuta Wicka stejně jako Johna Dundase moře již nikdy nevydalo.
Paradoxem je, že chvíli po startu na osudný freie Jagd údajně na velitelství JG 2 došel telegram z Berlína, že Wick je s okamžitou platností uzemněn – tak cennou osobnost nebylo radno riskovat v boji …
Piloti v diskuzi: vlevo Joachim Seegert, Helmut Wick uprostřed a Erich Leie. 6. října 1940. Zdroj: Bundesarchiv via Wiki Commons.