V průběhu východo-pomořanské operace vojska 2. běloruského frontu pod velením maršála Konstantina Rokossovského dobyla přístavní město Gdaňsk, kde o pět a půl roku dříve zazněly první výstřely druhé světové války.
Přístavní oblast Danzig-Gotenhafen (Gdaňsk-Gdyně) byla prohlášena za pevnost, kterou měla německá vojska bránit co nejdéle s cílem umožnit německému obyvatelstvu, především uprchlíkům z Východního Pruska, evakuaci na západ. Obranu opevněné oblasti tvořila hlavně z Pruska ustoupivší 2. armáda pod velením generála Dietricha von Saucken.
Již 19. března sovětská 70. armáda zaútočila na město Sopoty na břehu Gdaňského zálivu v Baltském moři, které leží mezi městy Gdaňsk a Gdyně. Po třídenním urputném boji s německou 4. tankovou divizí sovětští vojáci město obsadili až k mořskému břehu. Německá obranná oblast tak byla rozbita vedví a přístav Gdaňsk byl těsně obklíčen. Gdyně padla do sovětských rukou 28. března a 30. března také Gdaňsk. V každém z přístavů padlo do zajetí okolo 10 tisíc německých vojáků. Roztříštěné zbytky německých jednotek se stáhly na východ od města do delty řeky Visly, kde se ukrývaly až do konce války.
Během války a zejména v průběhu závěrečných bojů bylo město těžce poškozeno; historické centrum bylo zničeno z 90%. Někdejší Svobodné město Gdaňsk (od roku 1939 ovšem součást Třetí říše) bylo připojeno k Polsku. Asi 120 tisíc zbývajících německých obyvatel bylo odsunuto do Německa.