Osmého srpna 1944 se konal první proces s účastníky atentátu na Hitlera z 20. července 1944. Na lavici obžalovaných seděli Generalfeldmarschall Erwin von Witzleben, Generaloberst Erich Hoepner, General Paul von Hase, hrabě Peter Yorck von Wartenburg, General Helmuth Stieff, Generalleutnant Robert Bernardis, von Stauffenbergův pobočník Friedrich Karl Klausing a konečně Albrecht von Hagen.
Proces byl pouhou fraškou, neboť obvinění neměli prakticky možnost konzultace se svými obhájci a těm navíc nebyla povolena ani jakákoliv delší řeč (byli jednoduše překřičeni nechvalně proslulým předsedou Volksgerichtu, Rolandem Freislerem). Předem jasný rozsudek zněl: smrt oběšením, exekuce se konala ještě téhož dne ve věznici Plötzensee.
Hlavních procesů bylo celkem pět (mimo tohoto se konaly ještě 10., 15., 21. a 30. srpna), o život v nich přišlo celkem 24 mužů. Budova soudu byla „slavnostně“ vyzdobena, sám R. Freisler byl oděn v červeném hávu a celé líčení natáčela kamera pro pozdější použití v propagandistických týdenících. Cílem bylo kromě ponížení a očernění obviněných také zastrašení lidu a potenciálních odpůrců (to ovšem nacistům nebránilo v zavření zhruba pěti tisíc v dobách výmarské republiky politicky činných osob do koncentračních táborů z obav před opozicí a případnou protivládou).
