Dne 26. srpna 1942 byla v berlínské věznici Plötzensee gilotinou popravena česká odbojářka Irena Bernášková-Preissigová, zvaná Inka (nar. 7. 2. 1904). Šlo o první českou ženu odsouzenou k trestu smrti Lidovým soudním dvorem v Berlíně. Odsouzena byla jako hlava odbojové skupiny 5. března 1942.

Poslední dopis z cely smrti příbuzným:
Jak se máte všichni? Sedíte pevně? Odhodlávám se vám totiž konečně oznámit, co jsem se minule odvážila sotva nadhodit: jsem zasnoubená od 5.3. se smrtí. Sice nedobrovolně, ale když jsem s ní tolik koketovala při své činnosti venku, není divu, dělá-li si na mne nárok, že? Konečně neshledávám to nic strašného očekávati o něco dříve tuto „svatbu“, která přece nakonec žádného nemine – stejně poraženého i vítěze.

Irena Bernášková byla hlavní vydavatelkou spořilovské verze ilegálního protinacistického časopisu V Boj (celkem 37 čísel). Podílela se i na ilegálním převádění osob z protektorátu. Zatčena byla s falešnou legitimací na jméno „Vlasta Nováková“ 21. září 1940 v ulici Na poříčí v Praze.

Celkem bylo zatčeno asi 40 lidí, včetně jejího otce grafika Vojtěcha Pressiga (nar. 31. 7. 1873), který se na vydávání časopisu V boj také podílel. Vojtěch Pressig zemřel v koncentračním táboře Dachau 11. června 1944. V koncentračním táboře Buchenwald zemřel Irenin manžel Eduard Bernášek.


Fotografie z falešné legitimace

Pamětní deska na domě v ulici Jihovýchodní VIII 944/11, dnes z velké části zarostlá stromem. Zdroj: Wikimedia Commons