Od pozdního podzimu 1943 začali Němci ke zkouškám raket V-2 používat i základnu Blizno asi 120 km severozápadně od Varšavy. Tím dali příležitost polskému odboji dostat se k nejtajnější technologii Třetí říše. Poláci toho plně využili: agenti pronikli na základnu, kde se jim podařilo získat část dokumentace. Od jara 1944 pak podzemní organizace shromažďovala i fragmenty z dopadlých raket. V červenci 1944 měli Poláci už kolem 50 kg materiálu, který chtěli dodat do Londýna.
Riskantní dopravy se ujala Dakota 267. sqn RAF startující z italského Brindisi. Kromě nervy drásajícího čekání na opožděný příjezd polského vyslance čekal osádku i partyzány ještě složitější úkol: dostat dopravní letoun zapadlý do rozměklé půdy zpátky do vzduchu. Na třetí pokus se to ale podařilo a cenný náklad tak byl bezpečně dopraven do Brindisi. Do Londýna dorazil 28. července 1944.
Společně se zbytky rakety, která v půlce června omylem dopadla u švédského Malmö, a výslechy zajatců z Normandie měli Spojenci v rukou dostatek materiálu k rekonstrukci rakety ještě dřív, než byla poprvé bojově použita.