Na Nový rok posledního roku druhé světové války, tedy 1. ledna 1945, přichystala Luftwaffe spojencům překvapení v podobě leteckého útoku na letecké základny 2nd Tactical Air Force (2. taktické letecké armády) a 9th Air force (9. letecké armády) v Holandsku, Belgii a severní Francii s názvem operace Bodenplatte. Útok měl být původně koordinován s německým pozemním úderem v oblasti Arden, ale z různých příčin byl nakonec proveden až brzy ráno prvního lednového dne roku 1945. Z německé strany byly do útoku zapojeny stíhací jednotky II. Jagdkorps (II. stíhací sbor), jejichž cílem byla likvidace spojeneckých letadel na zemi a tím strhnout vzdušnou nadvládu na svoji stranu.

Operace skončila fiaskem, když většina německých jednotek nenašla určené cíle nebo byla rozprášena vlastní protiletadlovou střelbou. Nad některými spojeneckými základnami se rozpoutaly vzdušné souboje, když Němci zastihli spojenecké letce, kteří právě startovali na ranní mise, ještě na zemi (jedním z příkladů může být útok Jagdgeschwader 11 na americkou základu Asch, kde utržila četné ztráty od americké 352nd Fighter Group USAAF — 352. stíhací skupiny). Celkově Luftwaffe přišla o 280 zničených a 69 poškozených strojů. Oproti tomu spojenci ztratili tímto útokem 232 zničených a 156 poškozených strojů.1 Pro obě strany však měly zásadnější význam ztráty lidské, které pochopitelně vyšly v neprospěch Němců, jelikož většinu z uvedených spojeneckých ztrát tvořily prázdné letouny zničené na letištích. Němci celkem přišli o 234 (včetně zajatých a zraněných) pilotů a spojenci o 15 (opět včetně zraněných a zajatých) letců.2 Toto byla pro stíhací složku Luftwaffe osudná rána, ze které se již nedokázala vzpamatovat.

Odkazy:


1 MARNHO, J. - PÜTZ, R.: Bodenplatte: The Luftwaffe´s last hope. Crowborough. 2004. s. 272-273.

2 tamtéž.