Po pětidenním období špatného počasí a tím i nucené přestávky v leteckých bojích nad Británií se Luftwaffe nad Albion vrátila v plné síle. Během dne provedla přes tisíc bojových vzletů, útočila především na letiště – bombardovány byly základny Manston, Hornchurch a North Weald. Nálety mířily i na Ramsgate (kde bylo pobořeno na 1 200 domů a 24 lidí přišlo o život) a doky i obytné čtvrti v Portsmouthu.
Luftflotte 3 provedla jeden ze svých posledních větších denních náletů (útok na Portsmouth), po 26. srpnu se totiž přesunula k nočním útokům a drtivá většina jejích jednomotorových stíhaček přešla pod velení Luftflotte 2, která je mohla využít k doprovodu bombardérů. Oproti dřívějšku byl zvýšen poměr stíhaček a bombardérů ve prospěch prvně jmenovaných, přičemž část Bf 109 byla „připoutána“ k bombardérům jako těsný doprovod.
Vyšší počet stíhaček i vyšší počet volných bombardérů umožnil Luftflotte 2 přejít k nové taktice: vysílat menší i větší svazy letadel na předstírané útoky a ještě před pobřežím Anglie otočit zpět. Obránci pak nevěděli, který radarový kontakt je jen zástěrka a který skutečný nálet a výsledkem byla ještě kratší doba na reakci a tím i nevýhodná pozice obránců při zahájení boje.
Nejspíš i proto nedokázalo Fighter Command, ačkoliv provedlo 936 bojových vzletů, navést velkou část svých stíhaček na nepřítele a denní skóre se zastavilo na 22:36 ve prospěch ostrovanů.
V noci se nad Británii vydalo 170 letounů Luftwaffe, dosavadní maximum – cíle ležely rozptýleny po celé Anglii a poprvé od první světové války pocítil bombardování i Londýn. Němci v noci ztratili další dva letouny, jeden si připsal Hurricane 615. squadrony (nijak nevybavený pro noční boj) a jeden protiletadloví dělostřelci u Swansea.