V noci z 24. na 25. března 1939, tedy jen něco přes týden po obsazení českých zemí nacisty a dva dny po připojení litevské Klajpedy k Německu, se lichtenštejnští nacisté pokusili o puč.
Místní nacistická strana (Volkdeutsche Bewegung in Lichtenstein, VDBL) vznikla teprve na jaře 1938 a po Hitlerových úspěších mezi jejími členy zavládl dojem, že by „se něco mělo udělat“. Plán převzetí moci (a připojení Lichtenštejnska k Velkoněmecké říši) byl jednoduchý: tvrdé jádro strany by ve Vaduzu rozpoutalo pouliční potyčky s politickými odpůrci a následně požádalo Německo o „ochranu“.
K tomuto účelu se blízko hranic začaly připravovat některé oddíly SA a NSKK (Nazionalsozialistisches Kraftkorps, paramilitární organizace spadající pod NSDAP). Odkladem akce o několik dní na dobu, kdy budou panovník František Josef II. i premiér Hoop mimo zemi, přišli spiklenci o moment překvapení: zástupce ministerského předsedy, Dr. Vogt. byl z různých stran před pučem varován a ač sám s nacisty sympatizoval, akci jim překazil.
Využil svých německých kontaktů a přinutil vysoké přeshraniční představitele, z jejichž území mělo několik stovek nacistů do knížectví vpadnout, slíbit, že k ničemu nedojde. Přímo na místě se podařilo zabránit jakýmkoliv střetům (kolem domů se členy VDBL se začali srocovat nespokojení Lichtenštejnci), takže puč skončil neúspěchem a většina jeho aktérů ve vazbě.
Pět hlavních organizátorů bylo obviněno z vlastizrady, což přineslo jisté těžkosti. Trest byl nejvyšší, což by poškodilo vztahy s Německem a vytvořilo nové mučedníky. Obvinění tedy podepsali čestné prohlášení, že okamžitě i s celými rodinami emigrují a zdrží se jakékoliv politické i jiné činnosti namířené proti Lichtenštejnsku a na požádání opět přicestují na případný další soud.