Říšský protektor Konstantin von Neurath vydal Nařízení o židovském majetku.
Toto nařízení umožnilo německým okupačním úřadům tzv. arizaci, to jest vyvlastnění majetku protektorátních obyvatel židovského původu a jeho převedení do vlastnictví nežidovských (arijských) občanů.
Současně byl tímto nařízením definován židovský původ - zcela ve smyslu norimberských zákonů, které byly tímto aktem importovány do protektorátního práva.
Navíc byl židovský majetek definován tak, aby arizací mohla dalekosáhle postihnut také majetek českých (nežidovských) vlastníků. Arizace se tak stala nástrojem germanizace a hodnota vyvlastněného majetku v konečném důsledku narostla téměř o 20% oproti původně navrhovanému opatření, kterým chtěla židovský majetek vyvlastnit protektorátní vláda (ta navíc počítala s tím, že vyvlastnění provedou protektorátní české úřady do rukou českých vlastníků). Vláda proti tomuto zásahu do svých pravomocí protestovala, ale nakonec se musela podřídit.