Britské Bomber Command provedlo v noci ze čtvrtka 23. na pátek 24. prosince 1943 v pořadí sedmý nálet během Bitvy o Berlín. Této noci bylo nasazeno nasazeno 379 bombardérů — 364 Lancasterů, 7 Halifaxů a 8 Mosquit.
Původně plánovaný vzlet byl během odpoledne 23. prosince kvůli předpovědi počasí odložen o sedm hodin, první bombardéry vzlétaly do noci teprve krátce po půlnoci — nad britskými letišti měla být při návratu snížená dohlednost, takže podle nového plánu se stroje měly vracet na své základny až za denního světla. Plánovaný čas nad cílem proto byl posunut až na 03:58 až 04:12.
Důležitou změnou bylo první použití „windfinders“. Snahou bylo udržet svaz bombardérů kompaktní, aby po celou trasu nad kontinentem byla dosahována vysoká hustota pásků window (pokovené papírové pásky svrhované ve velkém množství z bombardérů — sloužily k pasivnímu rušení německých radarů). Aby navigátoři k výpočtům snosu používali stejných údajů o síle a směru větru, mělo menší množství strojů se zkušenými navigátory na palubě v kódu vysílat zpět v třicetiminutových intervalech údaje o jimi vypočítaných hodnotách. Zprůměrované hodnoty poté byly pozemními stanicemi vysílány nazpět, takže svaz, navigující podle stejných hodnot, měl být mnohem soustředěnější (i v případě, že údaje o větru nebyly zcela přesné — tedy svaz nedokázal přesně sledovat plánovanou trasu letu — byl přínosem právě sevřený svaz, kdy byly jednotlivé stroje mnohem lépe chráněny hustým pasivním rušením). Celá metodika se ale ještě během času upravovala, například po náletu na Lipsko v únoru 1944.
Cestou k cíli byla nad kontinentem pouze nízká souvislá oblačnost, jinak s velmi dobrou dohledností. (Ovšem nízká oblačnost, navíc s příznivými podmínkami pro vznik námrazy na letounech, nad německými letišti také značně omezila činnost německých stíhaček.) Trasa letu byla naplánovaná přes Belgii a poté východním směrem, přičemž svaz prolétl jižně od Porúří. Poté severně míjel Frankfurt (ten byl cílem leteckého útoku v noci na 21. prosince) a jižně Lipsko, poté se trasa otočila k Berlínu. Lipsko v téže době bylo cílem malého (nicméně velice úspěšného) diverzního útoku Mosquit, kam pozemní návodčí nasměrovali německé noční stíhačky coby nad cíl náletu. Výsledkem bylo, že stíhači se nad Berlínem objevili až na samém konci náletu (Berlín byl jako cíl náletu podle údajů britského odposlechu německými návodčími určen pouhé dvě minuty před začátkem útoku, tedy v 03:56).
Cíl byl z větší části opět zakryt oblačností. Podmínky nad Berlínem vypadaly nadějně — žádné noční stíhačky, světlomety kvůli převládající oblačnosti neměly mnoho šancí Brity zachytit a vál jen slabý vítr. Naneštěstí pro RAF ale většina značkařů (H2S blind markers) při zahájení útoku nesvrhla padáčkové značky (sky-markers) ani značkovací pumy — TI (target indicators), pouze jedenáct strojů svrhlo značky podle údajů radaru. Část z nich se během přiblížení k cíli dostala do palby flaku, množství dalších strojů PFF mělo radar kvůli poruchám mimo provoz (ke všemu z pěti strojů PFF vybavených novým radarem H2S Mk.III, kdy každý nesl jedenáct zelených značkovacích pum, značky svrhl jediný). Zbývající stroje PFF v úvodu útoku svrhly pouze náklad trhavých pum, značkovací pumy a padáčkové sky-markery vezly zpět (pokud „značkař“ nemohl cíl skrze oblačnou pokrývku na radaru identifikovat, podle rozkazů nesměl značky odhodit; vedlo by to pouze k chybnému označení cíle a k tomu, že by bombardování části „hlavního svazu“ mohlo jít zcela mimo cíl). Po začátku náletu se podařilo cíl lépe vyznačit za pomoci dalších osádek PFF (visual backers-up), které záložní značkovací pumy (odlišné barvy) svrhovaly podle vizuálního zaměření na předchozí značkovací pumy, nicméně značkování tak bylo poměrně rozptýlené a s nevelkou hustotou. Výsledkem byl nepříliš soustředěný útok. Tentokrát byly zasaženy hlavně jižní a východní části města, nejvíce utrpěly čtvrti Köpenick a Treptow na jihovýchodním okraji „Big City“. Celkem bylo svrženo 1265 tons (1285 „metrických“ tun) leteckých pum, 697 tn pum trhavých (55,10 procenta celkové tonáže) a 568 tn pum zápalných. Vzhledem k poměrně malé tonáži pum, spolu se špatným soustředěním útoku, nebyly tentokrát výsledky náletu příliš velkým úspěchem.
Vedle náletu na Berlín PFF vyslalo malé skupinky bombardérů nad další cíle v Německu: 12 Mosquit letělo nad Cáchy, 9 na Duisburg a 7 na Lipsko. Všechny se vrátily zpět v pořádku na svá letiště. Britové při náletu na Berlín ztratili 15 Lancasterů (3,96 procenta z 379 nasazených bombardérů). Celkem této noci Bomber Command provedlo 421 vzletů při ztrátě 16 letadel (3,80 procenta).