Bomber Command RAF v noci z pondělí 22. na úterý 23. listopadu 1943 provedlo druhý z řady náletů v tzv. „Bitvě o Berlín“. Bylo to pouhé čtyři dny po zahájení série šestnácti velkých náletů na hlavní město „Velkoněmecké říše“.
Při tomto leteckém útoku bylo nasazeno 764 letounů Bomber Command: 469 Lancasterů, 234 Halifaxů, 50 Stirlingů a 11 Mosquit.
Čas nad cílem byl určen na 19:58 až 20:20, tedy na pouhých dvaadvacet minut (včetně času pro PFF na identifikaci a označení cíle). Vzhledem k nepříznivému zimnímu počasí byl upraven způsob označení cíle pro „hlavní svaz“ (Main Force). Značkaři PFF měli nést jak TI (target indicators, značkovací pumy) pro označení pozemními značkami zaměřenými podle radaru H2S (blind groundmarking, tento způsob označení cíle nesl kódové označení Parramatta, v případě zaměření cíle za použití radiového zaměřovacího zařízení Oboe potom mluvíme o označení cíle Musical Parramatta), tak i padáčkové značky, skymarkers, pro označení cíle bez vidu (blind skymarking, ať již podle radaru H2S, nebo podle zařízení Oboe; kódové označení Wanganui, popř. — v případě zaměřování podle Oboe — Musical Wanganui). S označením cíle při jeho viditelnosti (visual groundmarking) za pomoci značkovacích pum, TI (kódové označení tohoto způsobu „značkování cíle“ bylo Newhaven), se vůbec nepočítalo. Během prvních minut náletu jedenáct strojů PFF „naslepo“, podle údajů radaru H2S (včetně dvou bombardérů s radary Mk.III, ty nesly po čtyřech červených a čtyřech žlutých TI, a vedle toho také 16 padáčkových sky-markers), svrhlo 79 značkovacích pum (TI) a 68 padáčkových značek (sky-markers).
Počasí nad cílem sice nebylo příliš příznivé — prakticky souvislá nízká oblačnost sahající do 10,000 až 16,000 feet (cca 3000 až 4800 metrů), nicméně přírodní živly přesto nebyly městu příliš nakloněny. Díky téměř úplnému bezvětří nebyly padáčkové značky (sky-markers) PFF snášeny z pozice, takže i když nebyl vidět svit značkovacích pum na zemi (TI, target indicators), nálet byl velice soustředěný — a tedy i výjimečně ničivý. Osádky britských bombardérů při poletovém de-briefingu uváděly, že záře požárů, navzdory oblačné pokrývce nad městem, byla při návratu vidět ještě ze vzdálenosti osmdesáti mil (téměř 130 kilometrů). Bohužel ale rozsah škod z tohoto náletu Britové nemohli přesně určit — fotoprůzkumný Spitfire následující den (a několik následujících dnů v řadě) pro souvislou oblačnost nemohl pořídit snímky cíle. A hned následující noc byl Berlín opět bombardován, takže nelze určit škody způsobené při jednotlivých náletech. (Listopadová série byla ukončena náletem v noci z 26. na 27. 11. 1943. Prosincové návštěvy Britů nad hlavním městem „reichu“ potom zahájil nálet 458 bombardérů v noci na pátek 3. 12. 1943.) Ztráty na životech byly této noci kolem 2000 mrtvých, nejvíce, okolo pěti set, ve velkém protileteckém krytu ve Wilmersdorfu, který dostal přímý zásah těžkou trhavou pumou.
Byl to jeden z nejtěžších leteckých úderů na Berlín za celou válku, v oblasti cíle bylo podle pozdějšího vyhodnocení svrženo 2501 tn (britská tuna; cca 2541 metrických tun) leteckých pum, 1153 tn pum trhavých (46,10 procenta) a 1348 tn zápalných.
Britové tuto noc ze svazu letícího nad Berlín ztratili 26 bombardérů (3,403 procenta), 11 Lancasterů (cca 2,35 procenta z 469 nasazených), 10 Halifaxů (cca 4,27 procenta) a 5 Stirlingů (rovných 10 procent). Bomber Command tuto noc provedlo celkem 802 operačních vzletů, při ztrátě 26 letadel tedy pohřešilo 3,242 procenta (mimo svaz letící nad Berlín nedošlo k dalším ztrátám). Vzhledem k opakovaným těžkým ztrátám Stirlingů byl tento nálet na Berlín vůbec posledním kdy byly tyto stroje nasazeny nad Německem, nadále jim byly svěřovány přece jen poněkud snazší — relativně snazší — úkoly. (Ovšem o postupném přezbrojení operačních squadron Bomber Command ze Stirlingu na Lancaster bylo rozhodnuto již předtím.) V No. 3 Group tak v té chvíli zůstaly pro operace nad Německem pouhé dvě jednotky se stroji Avro Lancaster Mk.II (115. a 514. squadrona), zatímco většina ostatních byla posléze postupně přezbrojena na stroje Avro Lancaster Mk.I a Mk.III; prvními byly již v prosinci 15. a 622. squadrona (viz i zde).