V noci z 27. na 28. března 1942 provedly síly Commandos a Royal Navy odvážnou operaci Chariot — nájezd na okupovaný přístav St. Nazaire. Cílem nebylo nic menšího než obrovský suchý dok původně postavený pro SS Normandii, předválečný transatlantický parník. Jeho zničením by velké německé válečné lodi (zejména Tirpitz) byly donuceny plout za případnými opravami až do domácích přístavů.
Plán určoval, že obstarožní torpédoborec HMS Campbelltown, plně naložený výbušninami, narazí do vrat suchého doku, útočníci se z jeho paluby přesunou do přístavu, kde zničí 24 dalších cílů a posléze se stáhnou ke starému molu, budou naloženi na motorové čluny a odrazí zpět do Británie. Nálet RAF měl navíc odvést pozornost od útočníků a umožnit jim co nejjednodušší přiblížení.
Britům se povedlo proniknout velice blízko přístavu, aniž by byli spatřeni (ačkoliv nálet neuspěl), a poté ještě lstí oddálit moment, kdy na ně Němci začali střílet. V 1.28 ráno 28. března 1942 se tak stalo; v tu chvíli chyběla Campbelltownu k vratům již jen ani ne míle. Obranná palba torpédoborec zapálila, nicméně to mu nezabránilo v 1.34 narazit při rychlosti 20 uzlů do vrat suchého doku. Commandos přešli na pevnou zem, zničili většinu pomocných zařízení a neúspěšně čekali na odvoz — polovina k tomu určených motorových člunů byla zničena a druhá poškozena.
Uniknout na člunech do Anglie se povedlo pouze dvaadvaceti příslušníkům Commandos; ti odříznutí v St. Nazaire ještě svedli těžké boje s německými vojáky, než se přeživší vzdali. Pouze pěti mužům se podařilo projít až do Gibraltaru. Celkové ztráty tak činily 169 mrtvých a 215 zajatých Britů. Za tuto akci bylo navíc uděleno 5 nejvyšších vyznamenání za statečnost, Victoria Cross, a osmdesát dalších vyznamenání.
Němci samozřejmě torpédoborec prohledali, ale skryté výbušniny nenašli. Proto když se konečně v 10.35 ozvala hromová exploze, byli na palubě vysocí němečtí důstojníci a prohlíželi si poškozené plavidlo. Výbuch zabil cca 250 Němců a civilistů v nejbližším okolí a zničil hlavní cíl — vrata doku, který byl do provozuschopného stavu uveden až v roce 1947.