V noci z 24. na 25. srpna 1940 dopadly na vnitřní Londýn první pumy od roku 1918. Oblast velkého Londýna byla již několikrát předtím zasažena (např. 15. srpna 1940 při náletu ErprGr. 210 na Croydon), ale tuto noc Luftwaffe bombardovala i vnitřní město – pumy dopadly hlavně na East End, který zachvátily požáry. Na jejich likvidaci se podílelo na dvě stě hasičských stříkaček. Zkáza se nevyhnula ani čtvrtím Tottenham, East Ham, Millwall či Bethnal Green. O život přišlo devět lidí, 58 bylo raněno a stovky dalších přišly o své domovy.
Obecně se má za to, že těch několik Heinkelů 111 z KG 1 mělo původně za cíl doky a rafinerie v Rochesteru a Thameshavenu a pumy na vnitřní Londýn svrhly omylem, kvůli navigační chybě: v ukořistěných německých dokumentech nebylo nalezeno nic o tom, že by na Londýn měl být proveden úmyslný útok. Na druhou stranu, někteří autoři (např. W. Ramsay) poukazují na rozptýlenost a zejména časovou nesouvislost explozí, naznačující minimálně tři nezávislé nálety na Londýn.
Podle německých zdrojů dokonce Göring hned ráno na štáb KG 1 poslal telegram, ve kterém požadoval jména zodpovědných osádek a jejich převelení k pěchotě.*
Royal Air Force hned další noc odpověděla náletem na Berlín.
* Večer 15. srpna byli Göring i Hitler podobně rozzuřeni mylným náletem ErprGr. 210 na Croydon, ovšem protože velitel jednotky, Hptm. Walter Rubensdörffer, byl sestřelen a padl, nebylo koho za navigační omyl potrestat.