Na noc z 24. na 25. července 1943 svolal Mussolini fašistickou Velkou radu. Poté, co oznámil, že Němci uvažují nad stažením se z jižní části Itálie, vystoupil Dino Grandi a prosadil hlasování o důvěře ducemu. Poměrem 19 ku 7 byla Mussolinimu důvěra Velké rady odebrána a současně byl král Viktor Emanuel III. požádán, aby převzal moc a vrchní velení nad italskými ozbrojenými silami. Toto velení patřilo od 10.6.1940 Mussolinimu.
Mussolini si z toho nicméně nedělal těžkou hlavu (Velká rada sice — na rozdíl od Německa — takovou pravomoc měla, ale bráno to bylo spíše formálně), a tak byl odpoledne 25. července povolán do královského paláce. Při audienci jej král zprostil všech funkcí (jako ministerský předseda jej tentýž večer nahradil maršál Pietro Badoglio) a po opuštění paláce byl Mussolini zatčen stejně jako náčelník generálního štábu italské armády maršál Cavallero, který podal do rukou krále demisi. Z vězení Mussoliniho však již o dva měsíce později vysvobodili němečtí výsadkáři.
