V blízkosti německého města Gardelegen (Sasko-Anhaltsko) spáchali nacisté jeden z největších zločinů posledního měsíce války – vraždu 1 016 vězňů.
Na přelomu března a dubna 1945 začali nacisté před postupující americkou armádou vyklízet koncentrační tábory a jejich vězně hnali v tzv. pochodech smrti do centrálního Německa. Dne 13. dubna 1945 se tak v oblasti města Gardelegen nacházelo několik tisíc vězňů, z nichž přes tisíc bylo z důvodu nemocí a vyčerpání neschopno dalšího pochodu. Tyto vězně strážci SS, posílení o příslušníky jednotek Luftwaffe, Volkssturmu, Hitlerjugend a místní dobrovolníky, zahnali na statek zvaný Isenschnibbe, kde je ve večerních hodinách ve zděné stodole upálili. Vězňové, kteří se pokoušeli uprchnout byli zastřeleni; pouze dvěma desítkám vězňů se podařilo upálení zaživa uniknout.
Následující den se Němci pokoušeli stopy masakru zahladit, stihli však pohřbít jen polovinu těl, než do města dorazily jednotky americké 102. pěší divize, které tak zločin odhalily a zdokumentovaly. O týden později nařídil americký velitel exhumaci všech 1 016 mrtvých těl, které museli Němci z Gardelegenu jednotlivě pohřbít se všemi poctami. Záběry z pohřbu použil o několik měsíců později americký režisér Billy Wilder jako úvodní a závěrečnou sekvenci dokumentárního filmu o německých koncentračních táborech – Death Mills.
Uvádí se, že mezi zavražděnými vězni byl také Miloslav Nosek, syn prominentního komunisty Václava Noska, který byl o týden dříve jmenován ministrem košické vlády.