K zakrytí skutečných spojeneckých úmyslů ve Středomoří rozehrála britská rozvědka celou řadu zpravodajských her pod souhrnným názvem operace Barclay, které měly nepřítele přesvědčit, že další útok bude směřovat na Řecko a Sardinii. K tomuto účelu byla vytvořena fiktivní 12. armáda (které bylo podřízeno dvanáct vesměs taktéž fiktivních britských a polských divizí), naoko byli rekrutováni řečtí tlumočníci, vytvářen falešný radiový provoz apod.
K vrcholným kouskům patřila ale operace Mincemeat, provedená brzy ráno 30. dubna 1943. Z ponorky HMS Seraph bylo nedaleko španělského jihozápadního pobřeží vyhozeno mrtvé tělo s dokumenty na jméno major William Martin, Royal Marines. Šlo samozřejmě o podvrh, krytí bylo podpořeno milostnými dopisy snoubenky i její podobiznou (přičemž ve skutečnosti šlo o příslušnici MI5), dále dopisy od otce, rodinného právníka a londýnské banky, lístky na autobus, účty za ubytování v Londýně apod. Co však bylo nejdůležitější, v aktovce s sebou měl dopis generálu Sir Haroldu Alexanderovi, veliteli britských vojsk v Severní Africe. V něm Sir Alexander Nye (toho času Vice Chief of the Imperial General Staff) popisoval, že hlavní útok povede na Řecko (pro zmatení Němců jej dokonce nazval operace Husky, skutečný název invaze na Sicílii). Zmínil i další útok (bez konkrétního cíle), pro který měla Sicílie hrát roli zástěrky – z logiky věci muselo jít o Sardinii.
Tělo bylo nalezeno téhož dne dopoledne španělským rybářem a předáno úřadům. Operace vyšla dokonale – Němci se přes své agenty dostali k obsahu dokumentů, jejich pravosti bezezbytku uvěřili a posily místo na Sicílii poslali do Řecka, na Sardinii a Korsiku. Vylodění na Sicílii tak mohlo dosáhnout momentu překvapení.