V den svých 64. narozenin byl dne 15. února 1945 v 16 hodin na Pankráci popraven římskokatolický kněz Karel Kratina. Šlo o jediného katolického kněze popraveného za války na Pankráci. Jak uváděl popravčí protokol: „Od předvedení odsouzeného až do předání katovi: 6 vteřin, od předání k vykonání rozsudku: 7 vteřin.“

Karel Kratina se narodil 15. února 1881 v Olovnici u Kralup jako syn krejčovského mistra. V Praze vystudoval teologii, po vysvěcení byl nejprve kaplanem, od roku 1912 byl katechetou. V roce 1941 byl penzionován, ale stále působil jako kněz v kostele sv. Ducha a při farním úřadě v Praze-Bubenči.

Dne 14. srpna 1944 byl na udání zatčen gestapem a obviněn z šíření protiněmeckých výroků a vtipů. Za vinu mu bylo kladeno:
  • že u sídla K. H. Franka pronesl: „Tady bydlí ten holomek Frank.“
  • že o Frankovi řekl, že „je asi taky v totálním nasazení. Každé ráno v 10 jezdí na Hrad a ve 12 zase zpátky. Na to má benzínu dost. Ten odsud živý neodejde.“
  • že svému kostelníkovi vyprávěl o týrání Židů v Terezíně
  • že na dotaz jednoho z věřících údajně pronesl, že dále nebude sloužit bohoslužby, „dokud ti lumpové nebudou pryč“, čímž podle gestapa mínil Němce
  • že o Hitlerovi řekl, že se domáhá tak velkého „životního prostoru“, že se bude muset nakonec spokojit s malým
  • že německou vlajku, která zdobila rakev německého důstojníka, nazval „cárem“
  • že Hitlerovi brzy „odbije dvanáctá“
  • že šířil vtip o Hitlerovi: „Muž čte Hitlerův Mein Kampf a začne se smát. Na otázku čemu, čte z knihy: Svěřte mi Říši na deset let a nepoznáte ji!“
  • že šířil vtip o Goebbelsovi: „Na pohřeb doktora Goebbelse byly přivezeny dvě rakve, jedna menší a jedna větší. Na otázku, zda je to správně, bylo odpovězeno, že je to v pořádku, tělo doktora Goebbelse leží v menší rakvi a jeho huba v té větší.“
  • že prohlásil, že „se staví pomníky falešným bohům“
  • že vyprávěl vtip: „Ve třídě visí obrázky domácích zvířat. Učitelka ukazuje na jednotlivá zvířata a ptá se dětí, jak se jmenují. Jeden žák však během výuky usne. Ve třídě visí i portrét Adolfa Hitlera. Učitel se v další hodině zeptá třídy, kdo to je... Spící žák se lekne, probudí a vykřikne: "To je vůl!""
  • že vedl zádušní mši za popraveného protektorátního příslušníka

Kratina byl 12. září 1944 obžalován ze sabotáže a šíření defétismu. Německý státní zástupce dr. Franz Ludwig navrhl trest smrti. Postaven byl před zvláštní soud (Sondergericht) při Německém zemském soudu v Praze a soudním senátem v čele se zemským soudním ředitelem dr. Kurtem Bellmannem a s přísedícími zemskými soudními rady dr. Johannem Danneggerem a dr. Narathem byl 6. prosince 1944 odsouzen k trestu smrti. Bellmann, Dannegger i Ludwig po válce pokračovali v SRN v justiční kariéře jako soudci a státní zástupci.

Jak bylo uvedeno v rozsudku:
Posouzení okolností činu a osobnosti obžalovaného vede k tomu, že se jeho čin jeví jako těžký případ ve smyslu zákona. Především je třeba konstatovat, že způsob, jakým obviněný vedl své útoky proti Říši a jejím vedoucím osobnostem, je zvlášťě nízký. Představuje nejen závažné zneužití duchovního úřadu a kazatelny, ale je ve své nezřízenosti obzvlášť podlé a urážlivé. Obžalovaný se nezastavil ani před osobou Vůdce. Jeho úcta k náboženství byla tak nízká, že mu kazatelna a sakristie sloužily jako prostředek k politickému štvaní. Úcta ke smrti německého syna mu nebránila v hanobení říšské válečné vlajky...

Závažnost a zavrženíhodnost činu a osoby obžalovaného, ospravedlňují trest, který zákon stanoví za závažnou sabotáž, tedy trest smrti. Političtí traviči studní, kteří jako duchovní považují za vhodné vrazit Německé říši nůž do zad ve válce, která je nakonec vedena i za účelem zajištění svobodného praktikování náboženství tváří v tvář bolševickému bezbožnictví, si nezaslouží jiný osud než být vymýceni z národního společenství.