Během prvního cvičného ponoru se potopila ponorka HMS Thetis (N25). Pouze 4 muži (3 námořní důstojníci a 1 technik z loděnice) unikli nouzovým průlezem. Zbývajících 99 mužů (59 mužů posádky, 7 důstojníků-pozorovatelů z admirality a 33 pracovníků loděnice a zbrojních firem) se po vyčerpání kyslíku udusilo.
Při zkušebním zaplavení torpédových komor došlo souhrou nešťastných okolností k tomu, že vnější i vnitřní poklop torpédové komory č. 5 zůstaly současně otevřené. Do ponorky se nahrnula voda a zatížila její příď natolik, že klesla až na dno v hloubce 46 metrů. Protože celková délka ponorky byla 84 metrů, záď s kormidlem a šrouby zůstala trčet nad hladinu. Zde však nebyl žádný průlez ani torpédomet. Ponorka měla jediný přetlakový nouzový průlez, kterým mohli procházet vždy jen dvě osoby. Jakmile dorazily záchranné lodě (což se stalo až následující den ráno, protože ponorka měla být pod hladinou několik hodin), dva důstojníci vyplavali na hladinu, aby informovali záchranáře. Většina mužů už tou dobou byla přiotrávená vydýchaným vzduchem a když si vzali dýchací přístroj s čistým kyslíkem, byli postiženi prudkou nevolností. Druhý pokus o únik tak skončil nezdarem a čtyři muži zahynuli. Poté opět úspěšně unikli dva muži, ale následný pokus skončil katastrofou. Jeden člověk opouštějící ponorku zřejmě v průlezu ztratil orientaci a způsobil, že byly současně otevřeny oba poklopy a dovnitř opět vnikla voda, takže také záď ponorky klesla na dno dřív, než se posádkám záchranných lodí podařilo zachytit záď ponorky do vleku.
V důsledku katastrofy ponorky Thetis byly vnitřní poklopy torpédometů na ostatních britských ponorkách vybaveny pojistkou (tzv. "thetis clip"), která měla zabránit úplnému otevření poklopu (a umožnit jeho rychlé opětovné uzavření), pokud by do torpédové komory z nějakého důvodu tekla voda.
Po vypuknutí války, v září 1939, byla Thetis vytažena na břeh, opravena a znovu spuštěna na vodu v roce 1940 pod novým jménem HMS Thunderbolt. Její osud se naplnil 14. března 1943, kdy byla potopena hlubinnými pumami italské korvety Cicogna. Nikdo z posádky nepřežil a vrak ponorky klesl do hloubky 1350 metrů.
