Dne 7. července 1937 tzv. Incidentem na mostě Lu-kou-čchiao nedaleko Pekingu (tzv. incident na mostě Marka Pola) začala nová, ještě krvavější, fáze japonské agrese v Číně.
Poté, co byly čínské síly v roce 1901 poraženy při tzv. Boxerském povstání, musela čínská vláda strpět přítomnost cizích vojsk na svém území. Konkrétně se jednalo o vojenské posádky osmi států vítězné koalice, které střežily strategicky důležité železnice mezi hlavním městem Pekingem a důležitými přístavy. Mezi jinými zde mělo své posádky také Japonsko, které postupně navyšovalo jejich početní stavy až na odhadem 15 tisíc mužů.
V noci 7. července 1937 japonská hlídka požadovala vstup do města Wan-ping, jižně od Pekingu, pod záminkou pátrání po dezertérovi. Její požadavek byl zamítnut a pokus vynutit si vstup násilím Číňané odrazili (město bylo obehnáno středověkými hradbami a jeho brány se na noc uzavíraly). Nad ránem 8. července obě strany dostaly posily a čínští vojáci se pokusili vytlačit Japonce z okolí starobylého mostu před městem. Tento 266 m dlouhý a 9 m široký most, postavený ve 12. století, popisoval ve svém cestopise benátský kupec Marco Polo jako nejkrásnější na světě; odtud jeho evropské pojmenování.
Ačkoliv ještě téhož dne bylo uzavřeno příměří a čínská strana se za incident omluvila, 9. července pokračovalo ostřelování Wan-pingu japonskými děly a 11. července japonské velení povolalo do oblasti dvě brigády z milionové Kvantungské armáda okupující Mandžusko. Střety následně vyústily v bitvu o Peking-Tchien-ťin, která skončila vítězně pro Japonce.
