Během mnichovské krize se 17. září 1938 na Pražský hrad dostavila dvanáctičlenná delegace zástupců českých šlechtických rodů, aby zde prezidentu Edvardu Benešovi vyjádřili věrnost českému národu a státu a přání, aby historické hranice zemí Koruny české zůstaly neporušeny.
Iniciátorem šlechtické deklarace byl Zdenko Radslav Kinský, její text napsal Karel VI. Schwarzenberg. Prezidentu Benešovi ho přednesl František Kinský z Kostelce nad Orlicí, který se tak distancoval od pronacistické činnosti svého synovce Oldřicha (Ulricha) Kinského z České Kamenice. Členy delegace byli: Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, Karel Belcredi, Weikhard Colloredo-Mannsfeld, Rudolf Czernin, Jindřich Dobrzenský, Zdeněk z Kolowrat, Jan Adolf Lobkowicz, Karel Parish, Leopold Sternberg a Hugo Strachwitz.
Později za protektorátu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich v dopise Martinu Bormannovi z 16. května 1942 toto šlechtické prohlášení uvedl jako jeden z důvodů uvalení nucené správy na majetky rodů Kinský, Belcredi, Sternberg, Schwarzenberg, Lobkowicz, Czernin, Kolowrat a Strachwitz.
Pane presidente!
Za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem.
Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti.
Považujeme za svou povinnost uchovati dědictví svých otců. Země koruny České byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití těchto časů nepokoje a násilí. Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomků a i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdíleti s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvěřujeme, že se tak může státi. Zejména pak doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost.
Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.
Za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem.
Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti.
Považujeme za svou povinnost uchovati dědictví svých otců. Země koruny České byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití těchto časů nepokoje a násilí. Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomků a i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdíleti s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvěřujeme, že se tak může státi. Zejména pak doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost.
Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.
Na prohlášení ze 17. září 1938 navazovala ještě šlechtická prohlášení z 24. ledna 1939 a národnostní prohlášení ze září 1939.
