Kolem druhé hodiny odpolední dne 8. ledna 1919, vycházel první ministerský předseda Československé republiky ze své pracovny na Pražském hradě, když se dozvěděl, že na chodbě ho čeká ještě nějaký mladík. V době, kdy se k němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a střelil významného československého politika a předsedu Československé státoprávní (později národní) demokracie do prsou. Karla Kramáře zachránila před smrtí jen šťastná náhoda — střelec, levicově orientovaný A. J. Šťastný, poslal smrtící kulku do míst, kde Kramář nosil peněženku, pouzdro na cvikr a přesku šlí. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář z prvního atentátu na politika v ČSR bez jakéhokoli zranění. Později k události řekl: „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“1 Brzy se mělo ukázat, že atentátům není v ČSR konec.


1 KLIMEK, A.: Velké dějiny zemí Koruny české XIII. Praha. Litomyšl. 2000. s. 58.