Dne 12. dubna 1941 byla činnost ČOS rozhodnutím říšského protektora Neuratha zastavena, organizace mohla dále pouze spravovat svůj nemovitý majetek. Dne 3. července 1941 byl zatčen náčelník ČOS Augustin Pechlát (nar. 26. srpna 1877), po vyhlášení stanného práva 30. září 1941 byl zastřelen v ruzyňské jízdárně.
Augustin Pechlát, zastřelený 30. září 1941, pamětní deska v Revoluční ulici v Praze
Foto: Wiki Commons
Hlavní úder proti členům Sokola zapojeným do odboje přišel po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu v září 1941. V noci ze 7. na 8. října 1941 proběhla tzv. Aktion Sokol - hromadné zatýkání členů ČOS. Celkem bylo zatčeno asi 1500 sokolů, z nich 49 členů výboru ČOS, 19 členů předsednictva, 17 členů náčelnictva mužů, 9 členů předsednictva vzdělávacího sboru a 216 župních činovníků. Odesláni byli do Malé pevnosti v Terezíně a následně do koncentračního tábora v Osvětimi. Dne 11. října 1941 nechal Heydrich Českou obec sokolskou úředně rozpustit a její majetek byl zabaven ve prospěch nacistické tělovýchovné organizace NSRL. V souvislosti se zákazem Sokola bylo nařízeno přejmenování všech ulic, náměstí a objektů, které měly nějakou souvislost se sokolskou organizací.
V přípravě atentátu na Reinharda Heydricha a podpoře čs. parašutistů měla sokolská odbojová organizace zásadní roli.
Ze zavražděných starostů Sokola můžeme zmínit Stanislava Bukovského (nar. 2. května 1889, zavražděn v plynové komoře v Osvětimi 8. října 1942), Františka Kleinera (nar. 7. prosince 1886, zavražděn v Osvětimi 5. května 1942), Bohumila Bachuru (nar. 20. prosince 1894, zavražděn v Terezíně 27. ledna 1945) nebo
Antonína Součka (nar. 7. listopadu 1888, zastřelen v Kounicových kolejích 14. června 1942).
Celkem bylo během války podle neúplných údajů zatčeno nejméně 11611 sokolů, 3388 z nich bylo popraveno nebo zahynulo v koncentračních táborech, 654 sokolů padlo v květnovém povstání v roce 1945.
Stanislav Bukovský na fotce z 20. let.
Zavražděn v plynové komoře v Osvětimi 8. října 1942
Foto: Wiki Commons
